Takže jsme zase zpět, ti kteří by se chtěli starat o své blízké, je zase budou strkat do ústavů, kde budou citově strádat, ale to stát dvojnásobně přeplatí. To se smí.
Rodiny, které dávku nějakou potřebují, nejsou na hranici nouze, ty si polepší a ty, co už tak bojují s chudobou a ještě třeba zdravotně nemohou, ty ještě víc potrestame. Jestli tohle pan Jurečka vymyslel, tak jeho mozek holuba by tomu odpovídal. Potěš koště. Ještě že tady máme plno pracujících obyčejných lidí, kteří se zase budou skládat ve sbírkách na obědy pro děti. Protože těm, co mají srdce na dlani, těm to fakt nedá. Je to hnus, velebnosti 🤮
Ten rozhovor byl velmi velmi zajímavý a vyprávění uvěřitelné. Hodně věcí k zamyšlení, život píše romány a nikoho nemá cenu odsuzovat. V každém případě je Ivety škoda, nevíme, co prožívala v soukromí. Ten poslední muž, když ho někdy vidím, tak mám husí kůži a věřím, že byl její poslední hřebíček do rakve.
Vědí, že jim končí volební období, tak jim je to jedno. Urvat co nejvíc a pořádně si nacpat terychy. Dražší je to proto,, že tady drahota prostě je a vyšší náklady mají i obyčejní lidé. Ti se přece uskromní, s tím se počítá, ono jim také nic jiného nezbývá. Brát ze státního je veselejší a nikoho to netlačí.
Četla jsem článek jedním dechem a mrzí mě, že místo toho, aby nás donutil k zamyšlení a úctě, tak se tady hádáte a urážíte jak nevychovanci.
Skládám poklonu všem hrdinům zmiňovaným v článku !
Máme tady tak dlouho mír, že jsme ztratili soudnost.
Měla jsem prababičku vězněnou ve Waldheimu a její zápisky uchovavám jako rodinné zlato. Často si říkám, jak tohle mohla vydržet.
Když pomineme pořád zmiňované peníze, tak hlavně měl zafungovat selský rozum, zájem o malého pacienta, nehonit si ego a poslat ho na specializované pracoviště co nejdřív, aby se při troše štěstí předešlo takovým následkům. Nebo to s nimi konzultovat, ale to je práce navíc, sama jsem to zažila, doktor co mu to nebylo jedno zavolal prostě jinam. Jestli by to chlapečka zachránilo je otázka, ale prostě zaspali.
O svoje dítě by ti doktoři bojovali jistě ze všech sil.
Svírá se mi srdce, mám stejně starého vnoučka❤️😥
Před léty byl můj děda chvíli v Ldnce, mohla jsem za ním po práci později, bylo mi povoleno. Vracím se od něj a slyším řev ..dozorkyne v táboře hadr..na starou babičku,nemohoucí.. říkám nahlas.Co to je! Otočí se a....holčina co se mnou chodila před léty do školy! Zrudla! Byla jsem z toho špatná.
Za pár let tam ležela švagrová a asi za týden mi volali do práce, že by uvítali nějaký sponzorský dar. Svoje tři děti neuvedla, ty jí občas přinesli vody a já jí prala a jezdila za ní. Vozila cigarka a aby mi pohanila jídlo, co jsem přivezla.
Ale dělali jsme to rádi, máme čisté svědomí.
Minulý rok jsem ale byla svědkem, jak perfektně pracovala domácí péče u rodičů mých kamarádek. To tedy klobouk dolů, perfektní ženy. A jelikož je všeobecně známo, že platové podmínky nejsou odpovídající, o to víc si jich vážím. Všechno je v lidech a všude.
Vtipné! A od kdy začne splátky? Lidi, co splácí miliony, třeba hypotéky.atd.mnohdy si utrhují od huby do stáří, někteří další nenašetří ani pár set tisíc na důchod, protože každý nemá plat manažera, jsou obyčejné profese, co všichni potřebujeme, přesto někteří jimi pohrdají.
Takže po 36 roce možná začne dělat, jestli načerno, moc toho pozůstalí nedostanou a přesto mu možná stát jednou bude vyplácet důchod.
16 let, pravidelná strava, co nemají někdy ti nejchudší, fitko...my platíme za permici, popř. někteří od zaměstnavatele, atd.atd.,nakonec i střecha nad hlavou a teplo. Dobrá práce soudci, máme špatné zákony!
Jen si uvědomme, že takoví týpci mohou ohrozit každého z nás až vylezou poučeni.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Je úplně běžné, že to vidíme u řidičů tramvají na konečné, ale i v autobusech, že to kontrolují. Je to o lidech. Není řidič jako řidič a prostě se stala náhoda. Hlavně že to dobře dopadlo a holkám nebylo smutno a aspoň se dvě nebály. Nemá cenu to rozmazávat, vždyť kolika lidem se stane,že přejedou unavení,usnou na cestě do práce, z práce, někdo zase společensky unavený po nějaké akci. To je život, který cestující sami v autech moc neznají a každý z toho cestování máme jiné zážitky. Někdy vtipné, Někdy méně.