V pátek třináctého máme poslední letošní posezení s kamarády u piva a kytary. Nejvíce z písniček, které si zapějeme, složil Karel Kryl. A ty, kdo zde píší, že žádné jeho polistopadové songy se nestaly populárními či je nikdo nezná, mohu ujistit, že hraju a zpívám nejen Bratříčka, Anděla, Morituri te salutant či Lásko!, ale i Demokracii, Babylon, Monology, Od Čadce k Dunaju a mnohé další. A i když se mi to nesplní, rád bych si poslechl, co by Karel skládal a zpíval v dnešní době...

Na houby chodím celoročně, takže bych si dovolil několik poznámek k zaměnitelnosti některých zimních druhů. Pro penízovku sametonohou vyrážím na Štědrý den (také se jí přezdívá "vánoční houba") a doma pak nejíme polévku rybí, ale houbovou. Ovšem loni jsem objevil dva pařezy nějakých 10 metrů od sebe vzdálené - na březovém byl pěkný trs penízovky sametonohé, na smrkovém několik plodnic čepičatky jehličnanové. Ta obsahuje amanitin, tedy stejný jed, jako muchomůrka zelená, a je tedy smrtelně jedovatá. Od penízovky se sice liší (barevný odstín, třeň, vůně...), ale fatální záměna se vyloučit nedá. Takže pozor na ni! Hlívu ústřičnou si lze splést třeba s pařezníkem pozdním; o jeho jedlosti se mykologové úplně neshodují, nicméně já s ním v kuchyni experimentoval a žiju. I boltcovitka ucho Jidášovo se dá zaměnit (jiné boltcovitky, řasnatky...), ale naštěstí bez fatálních následků. Nicméně i když snad v zimě na žádné houby nenarazíte, procházka lesem ke krásná v jakékoli roční době.

Ze zadání vyplývá, že první odpověď zněla ANO (při NE by bylo jasné, že odpovídá pravdomluvná a druhá je lhářka). A aby bylo jasno, musela druhá odpověď znít NE (ANO by připouštělo dvě kombinace).

Existuje mykologické rčení, které zní: Houby si dělají, co chtějí. Hřiby smrkové nebo lišky obecné se někdy dají najít i v prosinci. V lednu jsem fotil čerstvé holubinky křehké, což nejsou zrovna typické zimní houby. Bohužel jsou dost palčivé, zato se daly nasbírat od začátku roku hojně rostoucí penízovky smrkové, sice drobné, leč lahodné houbičky, které se někdy objeví až v březnu. Čirůvka dvoubarvá, o níž je v článku zmínka, roste v Praze každoročně v březnu a dubnu (zajímavé je, že letos jsem ji ještě nenašel), byť hlavní vlnu nasazuje na podzim. Májovky, na které chodím do Divoké Šárky, letos překonaly dosavadní "rekord" o 3 týdny a objevily se už 23. března. Naopak loni na Štědrý den jsem měl problém nalézt penízovku sametonohou (zvanou "vánoční houba"), kterou takto sbírám řadu let. Takže houby přinejmenším tuší, která bije, což je jedině dobře.

Paní Houbička to má správně, v současné době platný název této houby je hřib žlučník (Tylopillus felleus), byť v některých starších atlasech ho lze nalézt jako podhřib žlučový nebo hřib hořký. Pokud jde o jeho využití, nějaké ty zdravotní benefity tu možná budou. A pan Smotlacha ve své kuchařce uvádí recept "Hřib žlučník na slanině s vejci podle manželů Křížových". Princip je v poměru hub a slaniny 1:1, pak má hořká chuť vymizet. Zájemci si o mé zkušenosti s tímto pokrmem mohou přečíst na webu České mykologické společnosti (Odkaz  ). Zde jen shrnuji - snědl jsem to, ale vejce na slanině bez "hořčáku" jsou podstatně chutnější.

Pokusme se uvésti informace v diskuzi na pravou míru. Kotrč kadeřavý (Sparassis crispa) není chráněný, naopak je v seznamu tržních hub. Jemu podobný kotrč Němcův (Sparassis nemecii) je uveden v Červeném seznamu v kategorii EN (ohrožený druh). Zákonem chráněný není, za jeho sběr tedy pokuta nehrozí, slušný houbař ho ovšem ponechá na stanovišti. A mimochodem, můj recept na kotrč v těstíčku (z 20. 8. 2013) se nachází v sekci Fotoreceptárium na webu České mykologické společnosti.

Karel Čapek nad textem vznikající divadelní hry hloubal, jak nazvat umělé bytosti. Pohrával si se slovem "laboři", odvozeném z angličtiny. Josef Čapek se mu díval přes rameno a pravil: "Co třeba roboti?" Karlovi se to zalíbilo, a tak vzniklo jedno z ryze českých slov, která pronikla do řady světových jazyků. Jeho autorem je tedy Josef Čapek. Budiž čest památce pánů Karla i Josefa Čapkových.

V poslední době píší články o houbách vesměs autoři mykologií příliš nepolíbení. Viz některé chyby zde. Hříbek obecný či pravý - nic takového neexistuje, Boletus edulis je hřib smrkový. Bedla vysoká je správně, ovšem v životě jsem neslyšel o bedle ušaté (existuje hlíva ušatá, což je zcela jiná houba, navíc podle nejnovějších poznatků jedovatá). Ryzec smrkový není často nazývaný ryzec dubový a nemá bílé mléko! Jde o dva odlišné druhy. Výtečný ryzec smrkový má oranžový klobouk a oranžové mléko, nejedlý ryzec dubový má klobouk hnědý a mléko bílé. Při čtení takových nesmyslů člověk opravdu neví, zda se má smát či plakat.

Nemám čas číst všechny komentáře a je pravděpodobné, že tohle už někdo napsal, nicméně autor kvízu by se měl poradit s mykologem, než něco podobného zveřejní. Jen stručně: ad 1. Velmi špatná fotka (ostatně je zde takových povícero) skoro jistě neodpovídá ani jednomu v odpovědích nabízenému druhu, naopak do okruhu tzv. babky lze zařadit všechny 4 odpovědi (byť hřib žlutomasý je správně). Ad 3. Žádný z názvů není lidový, i když lišce obecné se často "kuřátko" říká. Ad 6. Na fotce není hřib koloděj, ale hřib hnědý. A koloděj ne že "může zmodrat", ale jeho dužnina modrá velmi intenzivně. Ad 8. Enoki je penízovka sametonohá, na kterou v českých lesích lze narazit v zimním období poměrně často (sám ji chodím sbírat vždy na Štědrý den), pěstována je však ve specifických podmínkách a ve tmě, takže vypadá jinak než v terénu.

Zdravím Vás a přeji Vám, až jednou najdete korálovec ježatý v terénu, abyste nedopadla jako já před lety. Potkal jsem krásný korálovec v jedné bučině na Rakovnicku. Tehdy jsem ještě nenosil do lesa fotoaparát (a neměl jsem ho ani v mobilu), takže jsem plodnici nechal na místě s tím, že se k ní s aparátem vrátím. Dostal jsem se k tomu až za dva týdny. Na místě nebyl korálovec, ani buk, na kterém rostl, ani celý kus lesa, a okolí "díky" těžařům vypadalo jako po cvičení tankového vojska. Sice mi to okolní porosty, které ještě stojí, vynahrazují každoročně nějakým tím korálovcem bukovým a také chorošem oříšem, ale korálovec ježatý už se zde neobjevil. Takže hodně štěstí.

V mobilu nemám prakticky žádné hry, ale místo nich mám několik houbařských aplikací, se kterými se občas bavím. Vyfotím v terénu a z několika pohledů houbu, kterou dokážu bezpečně určit, a zkouším, co na to která aplikace. Na houby je z nich jednoznačně nejslabší. Nejlepší výsledky vykazuje dánský Svampeatlas (na databázi hub se ostatně podíleli Češi), ale někdy se také hrubě zmýlí. Zajímavá je německá aplikace Pilzsuche. Jediná, kterou jsem si koupil v plné verzi, má totiž v databázi na 11000 fotografií 1100 druhů hub. Neumí určovat ze snímku a rovněž je u ní nutná znalost latinských, případně německých (což je o dost náročnější) názvů, ale zmíněná fotodatabáze je působivá. Pro zajímavost úspěšnost některých aplikací: 1) Bedla hřebenitá: Svampeatlas 10 variant, b. hřebenitá na 1. místě; Rozpoznání hub 7 var., b. hřebenitá chybí, na 46,6 % bedla vlnatá (správně alespoň rod), ale 6 dalších naprosté nesmysly; Na houby 2 var. - pýchavka obecná, helmovka tuhonohá! 2) Helmovka narůžovělá: Svampeatlas opět 10 var., h. narůžovělá na 1. místě; Rozpoznání hub - h. narůžovělá jako první na 36,1 %; Na houby - helmovka ředkvičková (celkem blízko, ale...). 3) Ryzec modřínový: Svampeatlas 10 var., r. modřínový na 3. místě, jako 1. lištička pomerančová; Rozpoznání hub 6 var., samé nesmysly; Na houby - strmělka mlženka, čirůvka májovka!!! Obrázek si udělejte sami. Připojuji se ke komentáři p. Malého a radím všem houbařům: ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ NEPOUŽÍVEJTE JAKOUKOLI MOBILNÍ APLIKACI K SERIÓZNÍMU URČENÍ NEZNÁMÉ HOUBY!

V rozhovoru jsem zaslechl také poznámku, že lidé, kteří si pořídí rybičky, pečlivě studují, co všechno v akváriu má být, zatímco pořídí-li si někdo kočku, zdaleka tolik se o vybavení nezajímá. Nevím. Loni v srpnu jsem přišel z práce a kromě mé paní mne přivítalo černé koťátko. Okamžitě jsem začal sledovat weby o kočkách a též jsem zakoupil několik knížek. Hned další den jsem pořídil fontánku s UV lampou k desinfekci vody. Vybavení od záchodu po hračky a škrabadlo má samozřejmě k dispozici. Kočičí tráva se shání těžko, takže ji pěstujeme. Kočička ráda sleduje z balkónu život venku, během týdne měla na balkóně síť, aby neutekla (bydlíme v přízemí), a když moc nemrzne, necháváme jí po celý den i noc pootevřené okno. Na Vánoce jsem pořídil na stromek elektrické svíčky s bateriovým napájením, aby nevznikl problém s elektřinou. Kočička si všechno pečlivě označuje (otírá se hlavou), ale mimo svoji toaletu se nevymočila ani jednou. Škrabadlo ignoruje, zato se jí líbí moje kancelářská židle. Nemá vyhraněný pelíšek, místa na odpočinek střídá. Podobně to má s jídlem, připravíme-li jí "švédský stůl" - vařené kuřecí maso, komerční kapsičky a granule, nejprve se pustí do granulí. Co mi dělá starosti - zatím se mi nepodařilo zjistit, zda se nemůže otrávit nějakou bylinkou. O pokojových rostlinách je spousta informaci, o bylinkách nic. Např. je-li pro ni česnek jedovatý, nevím, zda to platí i o pažitce nebo česneku podivném, které máme na balkóně. Ale zřejmě ji k okusování nelákají. Snad to s tymiánem, rozmarýnem nebo chilli papričkami bude stejné. Na závěr - kočičkám a kočkomilům zdar.

Můj otec byl z Detvy a jak on, tak jeho maminka vařili halušky z 5 ingrediencí: brambory, polohrubá mouka, bryndza, špek, sůl. Já to dělám úplně stejně, ale přidává-li někdo do těsta vajíčko, používá mouku hladkou nebo směs hladké a hrubé, je to takříkajíc jeho boj. Nicméně prohlášení, že Češi někdy halušky przní, si autoři pořadu mohli odpustit, protože kdybych byl gastronomický purista, prohlásil bych, že prznění tohoto pokrmu předvedli v míře vrchovaté. Jejich špek bych nejen nepoužil, ale ani nekoupil, a ředění bryndzy zakysanou smetanou podle mne vymysleli restauratéři ve snaze ušetřit, neb zakysaná smetana je asi desetkrát levnější než dobrá bryndza. Mimochodem, halušky z prkénka do vody naházím tak pětkrát rychleji než pan Masterchef, byť nejsem nijak šikovný. Na druhou stranu jsem se před pár lety na jednom gastronomickém festivalu přihlásil na rychlokurz vaření halušek, který vedla jistá Dagmar Havlová (nikoli manželka V. Havla, ale jeho švagrová). Její halušky byly z moučného těsta s jediným nastrouhaným bramborem (prý kvůli chuti). Fascinující. Já sám vařím halušky nejčastěji pro kamarády, což je organizačně náročné. Část jich halušky nejí, ti dostanou zbytky od minulého oběda. Jedna kamarádka nejí maso. Uvařené halušky smíchám s bryndzou a je-li sezóna, dostane ke své porci "škvarečky" houbové (ideálně z holubinek). Další kamarádka nechce moc tuku, dostane tyto halušky s trochou vyškvařené slaninky. A pro nás ostatní, žrouty z kachními žaludky, obrátím zbytek slaninových škvarků i s vyškvařeným tukem do halušek, řádně promíchám a pustíme se do nich. Dobrou chuť.

Před lety jsem připravoval na jeden veřejný turistický pochod zpestření pro jeho účastníky. Použil jsem test z dětského tábora, takže pro dospělé mělo jít spíše o legraci než projev znalostí. Kdo v cíli odevzdal 100 % správných odpovědí, odnesl si diplom. Ač se pochodu účastnili zejména turisté, u nichž se jistá znalost přírody očekává, na otázku "Plody dubu jsou a) žaludy, b) duběnky, c) dubvice" odpovědělo cca 45 % účastníků a), 30 % b) a 25 % c). To mě opravdu překvapilo. Pro pořádek - a) je správně; duběnky jsou hálky žlabatek (což je hmyz, který po jistou část svého života v hálkách bydlí); dubvice neexistují, ty jsem si vymyslel propojením dubu a bukvice. Takže na jednoduchém testu o stromech nevidím nic špatného.

Když jsem viděl, jak Eriksen klopýtl a upadl, přeběhl mi mráz po zádech. Totéž jsem zažil před několika lety při Hanspaulské lize. Spoluhráč se najednou přesně takhle zhroutil a zastavilo se mu srdce. Naštěstí mezi hráči, kteří se chystali k dalšímu zápasu, byl lékař, který ho ihned začal resuscituovat, a záchranka přijela během pár minut. Kamarád se z toho dostal (v nemocnici mu řekli, že měl štěstí, že se mu to stalo na fotbale mezi lidmi a ne třeba samotnému doma), ale fotbálek už nikdy nehrál. Eriksenovi držím palce a přeji mu brzké uzdravení.

V 80. letech minulého století jsme s kamarády chodili do hospody U kamenného džbánu nedaleko pražské Letné. Občas jsme tady vídali zaměstnance mongolské ambasády (těžko říci, proč si to oblíbili zrovna tady, byla to klasická zakouřená čtyřka). Česky mluvili jakž takž. Jednou jsme se dvěma seděli u stolu a kamarád se jich po pár pivech zeptal na olgoje chorchoje. Mongolové ztuhli, zmlkli a posléze jeden z nich velmi neochotně prohlásil, že o olgojovi se nemluví, a to ani v Československu, protože by se jim po návratu do vlasti mohl pomstít. Takže olgoj chorchoj možná neexistuje, ale pověst o něm ano, a to nejen u pastevců někde v mongolské stepi.

S kamarády si některé písně paní Hegerové občas zazpíváme. Bohužel společně to teď nejde, ale i tak vezmu kytaru a na její památku si alespoň sám pro sebe dám Píseň o malíři.

Ach jo. Pan Mikšík neříká, že ohnivec je pýchavka, říká, že ohnivec je ohnivec. Dále hovoří o vatovci obrovském (byť zmiňuje i název pýchavka), který ale v atlasech lze nalézt též jako pýchavku obrovskou, a vyskytuje se nejen na lukách, ale i v listnatých porostech, což je ostatně vidět i na těchto záběrech. Akorát mě překvapila informace, že kržatka zimní je nejedlá. Jíst se dá, není ovšem nikterak zvláštní chuti, navíc začátkem zimy u ní hrozí záměna se smrtelně jedovatou čepičatku jehličnanovou. Jinak ale jsem ji v lese letos nacházel i v lednu; naštěstí rostlo dost penízovek sametonohých, takže jsem ji mohl nechat pro lesní zvířátka. Zdravím tímto pana Mikšíka.

Když budete poslouchat pozorně, zjistíte, že M. Mikšík říká: "... slimáci patřej, nepatří mezi savce ..." Hádal bych, že chtěl původně říci, že slimáci patří mezi plže nebo měkkýše, ovšem lekl se, že vypustil nespisovné "patřej" a rychle se opravil. Nicméně v celkovém vyznění je to správně. Ovšem díl jako takový mě poněkud zklamal, těch mýtů je mnohem víc a tudíž by se o nich dalo mluvit déle. Ten asi nejméně nebezpečný je, že houby se při kuchyňském zpracování musí loupat - tohle pochází patrně z dob Magdaleny Dobromily Rettigové, která houby zařazovala mezi zeleninu, která se většinou loupe.

Vhazovat tímto způsobem se jedna moje kamarádka fotbalistka naučila už dávno a udivovala tím zejména na různých turnajích. Nicméně výklad pravidel je v tomto případě nejasný. V českém znění stojí: "...vhazující hráč vestoje musí být obrácen obličejem k hrací ploše..." To zde není splněno, hráč, nevhazuje míč vestoje, ale v dřepu. Ovšem znění této pasáže v anglickém originále je "stand facing the field of play"; stand = stát, takže pak záleží na pohledu rozhodčího. Já osobně bych nechal pokračovat ve hře, nepíská se spousta horších věcí...