Autorka ví o dětství v socialismu kulové, ale dokáže to sáhodlouze popsat. Mimochodem: Strach jsem měla leda tak z toho, že si zapomenu vzít na "pochoďák" igeliťáky na nohy a na ruce a budu muset vysypat chleba a špekáčky přímo do batůžku. Strašně mě otravovalo nasazování masky. Navíc se ihned po nasazení průzory pro oči zamlžili. Takže průchod "radioaktivní zónou" (cca 200 m) připomínal spíše rej nevidomých strašidel v pláštěnkách a maskách (někteří měli i chobot). Některá se pohybovala s rukama nahoru, protože si kromě igeliťáku nevzala ani gumičky. Všechna se ploužila šouravým krokem, protože ztrátu igeliťáku na nohách mnohdy nezachránily ani gumičky. Vydrželi jsme to, po dosažení konce "radioaktivní zóny" jsme to ze sebe strhali. Pokud pršelo, nechali jsme si pláštěnky. Všechny "vojenské čety" se pak sešli na oblíbeném plácku u Labe. Rozdělali jsme ohýnky a zdevastovali jsme blízké křoví (protože jsme potřebovali prut na opékání špekáčku). Každý byl na to vybaven nožíkem, který se hodil i na nakrojení špekáčku. A nastal okamžik, kvůli kterému jsme absolvovali igeliťákový nesmysl: Zasedli jsme kolem ohýnku, opékaly buřtíky, salámy nebo alespoň chleby a pak si to vychutnali. Zpátky ke škole už se vracely hordy s ušmudlanými obličeji od mastných špekáčků a popela. Nepamatuji, že by se někdo říznul, a ani nikdy nedošlo k požáru. Navíc to utužovalo kolektiv, zejména od šesté třídy výše, neboť někteří chlapci nabídli pomoc znaveným spolužačkám a pomáhali jim. Občas při to ruka šátračka zabloudila na prsa spolužačky. Žádná z toho neměla trauma.
Placená propaganda nebo IQ tykve. Komu je méně než 35, ten toho o životě před rokem 1989 moc neví. Ten ví jen to, co mu propaganda naservíruje. Tihleti "mladí" propagandisté neovládají pořádně češtinu a nemají ani tolik slušnosti, aby si po sobě ty bláboly přečetli a opravili alespoň překlepy. Nedělejte z lidí blbce. Tak snad vím, v čem jsem žila a v čem žiju teď. Stejně jako vím, co jsem měla včera k obědu, i kdyby mi nějaký fialový propagátor tvrdil něco jiného.
Má pravdu. Než to tam začali organizovat Angličani, žili tam islámská a židovská komunita vedle sebe v míru. Arabové židy systematicky nevyhlazovali, to křesťané. To Izraelci okupují syrské území. Navíc mám silné podezření, že Izrael musela o plánu útoku 7. října vědět a nechali to proběhnout, aby měli záminku pro likvidaci Gazy. Chlubí se tím, že prodali Hamásu telefony s výbušninou a nevěděli by o tom plánu? A než mne odsoudíte, položte si otázku: Kdo z toho má prospěch?
Pane, ale vy jste pořád jen čekal, až něco dostanete. Moji rodiče si vzali půjčku a společně s prarodiči koupili napůl starý dům. V polovině bydlela babička s dědou ve dvou místnostech, druhou polovinu naši zčásti zbourali, bydleli i s miminem v jedné místnosti, druhou zrekonstruovali a dostavěli patro. Otec sám stavěl s občasnou výpomocí příbuzných a sám si vyráběl tvárnice, aby ušetřil. Jedli jsme střídmě, ale vše, co jsme k životu potřebovali se dříve či později pořídilo. Jako děti jsme si přivydělávali sběrem starého papíru nebo železa nebo léčivých bylin. ... Normálně jsme žili. Komunisty jsme neřešili, nezáviděli jsme ... A ti, co čekali až jim přiletí pečený holub do pusy, tak se často nedočkali. Jako třeba autor.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Boží mlýny.