Spojili se doposud úplně s každým, teď alespoň víme, že existuje někdo, s kým se spojit nehodlají.

Jejich politika je dovedla do bodu, kdy s někým spojeni být musí, protože jiank by propadli a nikdo by o nich neslyšel.

Objevili se tu dva Topolánkové - jeden byl Americkým novinářemkomentován jako Klaus Topolánek, president České Republiky, ale jinak jsem o Klausovi Topolánkovi už nic neslyšel a ten druhý zas prohlásil, že stojí za Dalíkem a s ním případně i padá

Zřejmě se jedná o toho kamaráda Dalíka.

Kdybych v práci dělal něco jiného, než k čemu jsem byl zaměstnán, zaměstnavatel by se se mnou rozloučil. Udělal bych,v jeho postavení, to samé.

S panem Lipavským by se bylo třeba, nejpozději na podzim, rpzloučit. Nestará se o naše problémy a dělá víc mluvčího Bruselu, než našeho ministra zahraničí.

V naší vládě je těch "mluvčích" až až příliš..

Tyto dámy dělají z politiky showbysnis, kde víc než umět, je být odhlen a vidět.

Paní ministryně Decroix může být dobrám člověkem, může být nestranným člověkem... nevím.

Dělat ale "pořádek" po stranickém kolegovi mi připadá minimálně hloupé. Zřejmě asi jsou na tom všechny strany koalice stejně, takže podvod a skandál kolem bitcoinů může řešit kdokoli, tedy i ona.

Co se panuá presidentovi líbí a co ne, je jen jeho věc, ale jako president všech, kterým to sliboval, je povinen respektovat vůli národa a ta bude dána výsledkem voleb.

její nerespektování by činilo tzv. "sametovou revoluci" zbytečnou.

Měl by si také uvědomit, že mnohým se nelíbí možnost být v jeho pozici po tom, co byl bývalý režim smeten, i když jeho prominenti zůstali nedotčeni.

Přes to je jako president zvolený většinou, respektován.

Jeho názory a postoje před "sametovou revolucí" by tak byly také jen a je jeho soukromou věcí, kterou by mu nikdo neměl vyčítat.

jedinou vůlí, která by měla určovat situaci není vůle jednotlivců, ani stran, které se nikdy neshodnou, ale vůle většiny lidí, kterým byla ústavou dána možnost do svěho osudu zasahovat volbaami.

Není to nic k smíchu. Je to k zamyšlení, a jedna z možností, jak skončí šlověk v nouzi.

Někteří si ji zlůsobí sami, jiným k ní dopomáhá ekonomická situace. Také mohl volit "kontejner" v kapse někoho z nás.

Jednotlivce potrestáje, ve vzácných případech převychováme a lidi, kteří nás do takové situace pomáhají dostat, znovu zvolíme.

Autoir člákunby mohl alespoňze sympatií vyhovět návrhu pana .dechovského a vypistit začáteční píkeno jeho jména.

Doufejme, že jeho protivníci neklesnou na úroveň protivníků pana Fica, protože to už by bylo příůiš a zabéjení je třeba zabeánit všemi způsoby.

Člověk by se měl stydět především za svoje chybyy, nerozlučná přátelství s lidmi odsouzenými za nekalou činnost, nezákonné provize a pod. a hlavně výsledky své práce, pokud je k tomu důvod.. Nikoli za práci a názor těch druhých.

Tato pravda je ale mnohým lidem nepochopitelná a raději se "stydí" za to, s čím nemohou být spojováni a o sobě mlčí.

My se můžeme stydět především za to, jaaké lidi jsme do parlamentů posílali, dokud jsme mohli volit.

Za jejich práci se stydět nemusíke. Můžeme ji maximálně odsoudizt aa nebo pochválit a vzít si poučení.

Doufám, že takový politik už o nás nebude dlouho rozhodovat o našich životech. Současně se divím a ptám, co je na něm tak vzácn=ého, že zastává tak důležitý post a jaké body přináší straně, za kterou kope.

To je myslitel....

Minulý týden běžel v TV film o atentátu na Heydricha. Byl natočen v mezinárodní spolupráci, barevně, s hvězdami filmového plátna, ale jeho úroveň - se všemi licencemi obou - se nevyrovná našemu filmu "Atentát" z šedesátých let, který byl sice černobílý, ale zobrazoval místa, která dnes vypadají jinak.

Nevím proč TV dramaturgie pro připomínku události vybírá zrovna film, který zdaleka nedosahuje úrovně toho prvního.

Babiš bez kroje se nevyrovná jistému panu ministru za TOP09, který se prezentoval v Ukrajinském kroji.

Štěstí, že ta návštěva, pro kterou se tak oblékl, nebyla z nějaké země třetího světa, kde se život odbývá zcela bez oděvu.

Autor použil pojmenování "normalizační pop". Je hezké používat zevedené nálepky, rozhodně lehčí, než něco nového napsat, nebo se do tobho normalizačního popu zapojit nějakou tvorbou.

Lidé se chtějí bavit, proto se uživí mnoho televizních kanálů, které nám přináší staré programy, za něco možná často stojící a lidem to nevadí, protože nové nejsou.

I dříve se lidé chtěli bavit a jiná muzika tu nebyla. I když nedosáhla světové úrovně a mnohdy bez respektu k autorským právům přebírala světové hity, byl to "pop" o hodně zajímavější, než "pop" padesátých let, kdy tu byly jen sborové budovatelké písně a Frantík se procházel kolem zahrádky, myslíce na svůj soustruh. Jestli měl vyhrnuté rukávy, se v té písni neříká.

Vždy ale platilo, že kritika, ve srovnání s tím, co se lidem líbí, nemáí žádnou váhu.

Ve Vatikánu, pokud vím, před dvěma týdny nebyl.

Kdyby bylo co, udělalo by to za něj Forum a i kdyby to meudělalo, měl by přes třicet procent a pověst dobrého, našeho pfemiéra.

Jde o všechno, v tom má článek pravdu. Měl ale ještě napsat komu.

Když má takovou víru, měla by zkusit jít do voleb samostatně, bez koalice spolu.

Někdy je lépe, než číst článek, podívat se na autora. Ušetří se hodně času.

Pan Fiala má představivost, která překračuje všechny meze. Včetně jeho volebního vítězství.

Taková zpráva o tom, co si myslí jeden senior, je jsitě velikou senzací pro každé agitátorské medium.

Čekám, kdy, ses volením autora, převezmou zprávu i odborná media a nějaký student mediciny na jejím základě vypracuje semestrální práci na téma stáří...