Jako v Kameňáku: Manželé v hospodě. On: Maruš, co kdybychom si dali ty játra. Ona: Drž klapačku, až budu chtít znát tvůj názor, tak ti ho řeknu! Pane vrchní, jednu polévku a dvakrát dvojitou minerálku. Vrchní: Můžu se zeptat co slavíte? Manžel dopije a ptá se. Tak co, myslíš, že mám ještě žízeň? Ona: Dej pokoj!
To je lehké říct: V případě války budu bránit vlast se zbraní v ruce. Jenže ti co mají nějaký výcvik jsou zhruba dvacet let po vojně a pak možná pár těch, co šli k armádě dělat kariéru a dnešní hoši nevím jestli by vůbec byli schopni. Jenže na krásno, kdyby nás zítra obsadili rusáci, tak nebudou čekat než si dobrovolníci odbydou zácvik, to je blbost. Tím neříkám, že se máme v případě konfliktu odevzdat. Teď jsme naštěstí v NATO, tak snad by pomohlo. Jenže to je pořád kdyby. Stokrát můžu vykřikovat jak zemi budu bránit a pak dojde do tuhýho a podělám se. Až jestli k tomu dojde, jakože doufám, že to nebude třeba, tak se uvidí teprve, kdo je vlastenec a kdo posera, kdo vítač.
Borec a pořád stejně vtipkuje. Pamatuju, kdysy psal do Vlasty fejetony na různá téma a vždycky se chechtala celá rodina. Např. O alkoholismu. Kdyby lidi přestali pít, tak by se položily lihovary a byla by vyšší nezaměstnanost, stát by přišel o peníze za pokuty v řízení pod vlivem nebo za rychlou a nebezpečnou jízdu. Končil dovětkem, ať lidi hodí pravidla a stud stranou a šlápnou na plyn. Jasně, musí se to brát s nadhlem, nadsázkou. Miluju jeho humor.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Bych jim jí poslal. Hlavně ať si pro ni nejezdí. 😜🙄
1 odpověď