Já osobně mám dosud jen opravdu dobré zkušenosti (využívám 1 x týdně). Tak snad to i vydrží!

Jak hluboko jsme ještě schopni klesnout? Copak lidi opravdu ztrácejí rozum? Copak si neuvědomují ten bohapustý populizmus? Kdo by nechtěl levné, kvalitní potraviny, dokonalejší zdravotní péči... atd. atd. To chceme všichni, ale slíbit se dá doslova cokoli. Ale slib je jen slib, pokud zcela jasně není doloženo jakým způsobem na ně finančně dosáhneme...

A ukrajinské vlajky vadí a ruské ne? To opravdu někdo myslí vážně? To Rusko rozpoutalo tuto nesmyslnou válku, to Rusko vraždí, loupí, znásilňuje a unáší děti!!! na území cizího svrchovaného státu.

A že Ukrajina nebojuje i za nás, že to je jejich válka? Kdyby Ukrajina padla, za jak dlouho by jsme měli Putina na hranicích? Vždyť někteří slovenští politici by snad Rusy vítali i chlebem a solí. Bylo by v takovou chvíli opravdu tak důležité jestli je chleba o 5 Kč levnější?

Ne, my Češi jsme nepoučitelní (tedy evidentně alespoň někteří z nás)! Nestalo se něco podobného (vlastně totéž co vlastně tito lidé chtějí po Ukrajině) nám samotným zabráním Sudet?

Prosím, zdravý rozum!

Někdy přemýšlím jestli jsou takoví lidé skutečně tak hloupí, nebo se jen touží odlišit, zviditelnit za každou cenu... Ne, to je skutečně mimo moje chápání...

Negativní recenze mne opravdu překvapují.... Já se u prvního dílu opravdu bavila a několikrát se od srdce zasmála. To se mi, bohužel, nestává u televize často...

Mají podezření, že "útok" barvou je "politicky motivovaný". Ano je! Je motivovaný zabíjením, vražděním, znásilňování a co nejhůř unášením dětí, které Rusko páchá na Ukrajině!

Tak konečně! Snad na viníky dojde. Zajímalo by mne, co v té době dělali zaměstnanci. Třeba účetní...? Vyřazování majetku má poměrně přísná pravidla, včetně protokolů atd. Jasně, na ty nebyl čas. (Jsem bývalá účetní).Ale jak dlouho by "vyklízecí čety" zdrželo, kdyby každé auto s "odsouvaným" majetkem zdrželo a kdyby se majetek zapsal (nebo třeba jen vyfotil na mobilní telefon) a zapsalo se kam odchází... Jasně, zachránili životy, za to nesmírný dík. Ale potom byla budova prázdná... už nešlo o lidi, ale jen o majetek. Nebo inventura po roce a půl? Inventura ze zákona! musí být každý! rok. Žádné po roce a půl. A nejhorší na tom všem je ten bohapustý hyenismus - krást v takové době a vlastně těm nejzranitelnějším. Jen jestli to není urážka těch hyen...

Já se tedy několikrát od srdce zasmála! Určitě budu sledovat i další díly...

Děkuji! Konečně!!! pravdivý článek o důchodech.

Jezdila jsem na tábory od první třídy. Do dnes s lásku vzpomínám. Jako dospělá jsem léta na táboře (jen se stany a přístřeškem pro kuchyň, v divoké přírodě) dělala hospodářku. Můj syn byl se mnou poprvé na táboře ve třech letech... Docela často vzpomínám... Byly to krásné doby... Léta jsem také vedla oddíl mladých přírodovědců na vesnici ve které žiji... Hodně lidí se divilo proč něco takového vlastně dělám. Že je to ztráta času, obrovská zodpovědnost atd. Ale odhalila mne až moje maminka. Jasně, vracela jsem dětem to, co kdysi jiní dospělí dali mně, jako třeba můj nezapomenutelný vedoucí Akela. Ale maminka to zhodnotila jedinou větou: "Ty si s nima vyhraješ, viď"! No řekněte... Kdy si padesátiletá ženská může zahrát vybíjenou, běhat s buzolou lesem, střílet ze vzduchovky, dělat herbáře..., aniž by si lidi kolem mysleli, že je blázen...

Existuje nádherná kniha Prorok od Džibrána. Nejsem věřící, ale kniha je opravdu úžasná. Nádherně je tam popsán vztah k dětem. Děti jsou zde přirovnány k vystřelenému šípu. Chcete-li se k nim přiblížit, musíte vy za nimi (myšleno samozřejmě duševně), vystřelený šíp se nikdy nevrátí... To Vy musíte za ním.

Snažím se žít podle toho. Se svými dětmi mám skvělý vztah. Vzájemně si pomáháme, často se setkáváme, svěřujeme se jeden druhému... A jsem ráda, že až tady jednu nebudu, budou si i dcera se synem životní oporou.

Hodně důležité jsou podle mne i obecné vztahy v rodině... Děti přebírají chování svých rodičů. Úcta a láska se nedá z ničeho nic "naočkovat". Každému se vrací to, co "zasel". Je opravdu důležité aby si člověk mohl vážit svých rodičů a rodiče svých dětí.

Pobavilo! Skoro jste mně dostali!

Jsem rozvedená 22 let. Nikdy jsem nebránila dětem, aby se s tatínkem stýkaly. S bývalým manželem jsme přátelé. Děti jsou dospělé, mají své životy, ale ví, že se na mne i bývalého manžela mohou za všech okolností spolehnout. Myslím si, že by si vždy oba! rodiče měli uvědomit, jak důležití jsou oba! pro své děti. Je důležité, aby se (po opadnutí rozvodových emocí) dokázali rodiče domluvit a starat se o své! děti jak nejlépe mohou. Je to to nejvíc co mohou svým dětem dát. Nenávistí, urážkami, osočováním ubližují hodně sami sobě, protože žít s takovou zlobou je hodně těžké. Ale úplně nejvíc ubližují svým dětem a to by si měli uvědomit především.

Fascinuje mne, že jeho evidentní lži a překrucování voličům nevadí. A bohužel, ne jen ty o golfu...

Velmi zajímavý článek... Tak to jsem opravdu ani netušila.

Zažila jsem obojí... Manžela s demencí jsem dochovala doma. Tatínek zemřel před rokem v pečovatelském domě. Obojí je těžké, velmi těžké pro ty, kdo je milují. Musím říct, že bych za normálních okolností nikdy nedala do domova ani rodiče... Ale život mne poučil. Maminka byla nechodící a potřebovala 3 x týdně dialýzu. Přesuny z domu museli řešit hasiči. Na štěstí existuje domov s dialýzou. Pro maminku (prodloužili jí život o tři roky) nebyla jiná alternativa. A tatínek tam šel s ní. Když maminka zemřela, zůstal v domově dál. Už tam byl doma, nechtěl ke mně (já v té době pečovala o manžela v posledním stádiu demence), byť by to pro mne bylo jednodušší než 3x týdně dojíždět za ním 50 km tam a 50 zpět.

Moc si vážím lidí, kteří se dokázali o své blízké postarat sami. Ale i těch, kteří své blízké byli nuceni dát někam do domova a dál s nimi udržují pravidelný kontakt. Nikdo, absolutně nikdo je nemá právo odsuzovat! A snad jednu radu nakonec. Pokud jste nuceni své blízké dát do domova, je (z mého pohledu) ideální, aby tam šli v době, kdy jsou ještě ve stavu, kdy si jsou schopni si tam zvyknout, kdy se jim zařízení opravdu stane jen dalším domovem...

Svoje rodiče i manžela jsem moc milovala. Je pro mne jedna z nejdůležitějších věcí v životě, že jsem se o ně dokázala postarat a strávila s nimi v posledních obdobích života hodně času. Můžu si vážit sama sebe a krásné vzpomínky mi zůstanou už navždycky...

Hasiči, díky! Velká 1!

Držíme palce, Veroniko!

Kdyby to nebylo ve skutečnosti opravdu tristní, asi by to i pobavilo...

Potěšilo!

To jsou tedy zážitky! Kdysi se stalo něco podobného mým, tehdy malým, dětem. Viděly na poli za domem pobíhat malého "klokana"' Marně jsem jim vysvětlovala, že to klokan být nemohl, stály si za svým... Jen jsem nad tím kroutila hlavou. A ejhle... V místním "plátku" pak vyšlo, že z místní malé ZOO utekl klokan... JJ, vlastním dětem by měl člověk věřit!