Polský katolicismus čerpá z konzervativního chápání normality. Cokoliv se tomuto schématu vymyká, je na obtíž a především nenormální. Bohužel většina Poláků si myslí, když ne nahlas, alespoň potichu, totéž. I dnes můžete v polském katolickém kléru slyšet hlasy, které se velmi nevybíravým způsobem vyjadřují k otázce holokaustu a především k problematice LGBT. Nic na tom nezmění fakt, že nejpopulárnější Polák všech dob, papež Jan Pavel II., hlásal pravý opak. Současné polské konzervativní kruhy využívají tutéž latentní netoleranci, kterou využívaly fašistické režimy k potírání všeho židovského a nenormálního. Když k tomu připočítáme polskou krajní pravici, nemůžeme se divit tomu, že se na LGBT komunitu pořádá hon ve znamení „návratu ke kořenům a k původním hodnotám“. Na druhou stranu je třeba spravedlivě říci, že přílišné zviditelňování LGBT komunity ve veřejném prostoru moc příznivců v řadách majoritní veřejnosti nezískává, spíše naopak. Uměřenost takových veřejných projevů by byla možná na místě. Pokud budou v mediálním prostoru, nejenom polském, ale i v našem, dávány na odiv LGBT vzory sexuálního chování jako normalita, není se čemu divit, že budou kritické hlasy nelibosti sílit. Biologicky normální je zatím otec a matka, nic jiného. Česká společnost není vyhraněně konzervativní, spíše tolerantní. V tom se liší od společnosti polské, která se svých katolických tradic rozhodně vzdát nechce a už vůbec je nechce jakkoliv modifikovat v oblasti sexuální. Ale i tolerance má své meze. Toho si ovšem LGBT komunita na svých „pridech“ jaksi nevšimla. Méně je někdy více.
Pěkně napsáno .
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak ODS šetří , bylo 15 minisrů , teď bude 18 .Ať žačnou nejdřív u sebe a potom můžou rozdávat rozumy .