Je mě přes 70, ale svět mě furt baví. Hororovky ve zprávách podvědomě filtruju, chodím na universitu třetího věku, na dlouhé procházky se psem, kde se zase potkáváme lidé různého věku, ale jedné lásky. Máme rádi přírodu a ty naše čtyřnohý potvory😃. Jinak nové technologie mě nedělají problém. Byla jsem ta generace která jejich zavádění do praxe v zaměstnání prožila, a že to nebylo jednoduchý. A pak mám děti a vnoučata, sice spolu nebydlíme, ale když potřebuji tak poradi. Ne na světě je ještě pro mě krásně, mám sice nějaké zdravotní problémy, ale jsou lidi kteří jsou na tom o hodně hůř i když jsou mladí. A celkově s mladými jsem zatím žádný problém nezažila. Jsou jiní než jsme byli my nebo moje děti a to v dobrém i zlém. Je to jejich doba.
V 64 letech jsem řešila problém nového psa. Už tehdy mě v jednom útulku, kde jsem si chtěla vzít menšího dospělého psa, řekli že jsem stará. Tak jsem si pořídila štěně, mix jorka. Dnes je holce 10 let, mě 74 a každý den spolu vyrážíme do lesa na minimálně dvě dlouhé procházky a potom ještě má tři krátké, venčící procházky. Psích kamarádů má spoustu od malých až po berňaka nebo ryčbečku. Kdyby se mě něco stalo, bude o ní postaráno. Myslím, že momentálně je na tom líp jak u někoho mladého v pracovním procesu.
Je mě 74, jsem vdova a žiji sama. Děti vídám tak jednou za měsíc. Jinak jsme ve styku přes internet. Ale sama se necítím. Chodím na přednášky university třetího věku. Ta pro nás pořádá i různé cvičení, zaměřené na posílení těla a kardio systému. Rozhodně se v těchto skupinách neprobírají nemoci ( leda natažené svaly, naražené koleno a pod.) . Vždycky záleží v jaké, jak se dnes říká, společenské bublině se nacházíte. Když nemám zrovna tyhle aktivity denně trávím minimálně dvě hodiny procházkou v lese se psem. A zase skupiny pejskařů se skládají s mladých i starých a zase se spíš probírá jak který čoklík zlobí, nežere a podobně. Na naše choroby není čas. A co se týče vztahu s mladými, zatím jsem nikdy žádný konflik neměla. Nechodím jak kakabus a rozhodně nevyžaduji nějaké přehnané ohledy. Říká se „co zaseješ, to sklidíš". Život mezi lidma mě baví a doufám, že to ještě nějaký čas vydrží.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak já jednou s maminkou dělala šípkovou marmeládu. Jen vyčistit šipky od těch chlupů uvnitř bylo na zblaznění a když si uvědomím jak se vše při vaření ztratí, vitamíny a to množství cukru. Jo je chutná, ale to je vše.