Milujeme (všechny ženy v rodině) Vejce a já a všechny další knihy. Vejce a já jsme četly, když maminka pracovala na Vajaxu. Táta je veterinář. Takže Vejce a já a Zvěrolékař mezi nebem a zemí u nás doma stojí hned za Biblí.

Vlny jsou úžasné. Měla jsem tu čest v devadesátých letech potkat pana Dienstbiera i pana Dobrovského, o to byl ten film pro mě větší zážitek. Pro Miloše Picka jsem několikrát jako mladá holka připravovala zázemí k jednání - nanosit židle, uvařit kávu, okopírovat podklady. Špatně slyšel a já si v namyšlenosti mládí myslela něco o starém, hluchém dědovi. Pak jsem přečetla tu knížku. Ušní bubínky mu rozmlátili ssáci v lágru. Ještě teď se za tu myšlenku stydím a to jsem si jí samozřejmě jen pomyslela a snad jsem jí před tím úžasným člověkem nedala najevo.

V článku mi přijde zvláštní, že říká, že nemá podporu ani rodiny ani okolí. A v dalším odstavci si stěžuje na tlak rodiny a okolí. Nejrůznější podpůrné skupiny existují, tak buď je třeba nějakou najít, nebo vytvořit. Kolika sousedkám občas zabaví děti? Chápu, že to není snadné, ale v tomhle článku je vážně kyselo moc kyselé a bramborák moc bramborový.

Já jsem tenhle díl ani komentovat nechtěla, ale nadzvedla mě věta Ondřeje Lasáka po vysvětlení paní hostky, co všechno by měl dělat správný rodič: To mě tedy moc nepovzbuzuje, abych zvážil, zda se do toho rodičovství pustit. Marián Jurečka si pořídil v mladém věku pět kluků, jezdí s nimi v traktoru, opravuje zdi, hraje na hudební nástroje. Dlouhodobě tvrdí, že posledním výchovným prostředkem, když vše ostatní selže, může být "milující" pohlavek. Já si myslím, že lidé, kteří si na dětech něco hojí a nemají je rádi (myslela jsem, že nejsou, ale oni jsou) budou děti týrat dál. Ať už pohlavkem nebo jinak. A my dehonestujeme nedokonalé, ale milující, rodiče několika dětí, abychom vychovali dokonalé rodiče, jenom bez dětí. Rodiče jsou taky lidi, občas unavení, občas v časovém tlaku a občas vydíraní těmi poklady, které nám Pán Bůh položil do postýlky.

Já jsem si to zkusila přepočítat: pokud by se na obranu dávalo 5% HDP, pak by podle mého počítání každá pátá koruna ze státního rozpočtu byla utracena na obranu. 7988 miliard je HDP 2024 (predikce) 2192 miliard jsou plánované výdaje rozpočtu 2024. Takže když spočítáme 5% HDP - 399 miliard, a vydělíme tímto číslem statní rozpočet 2192: 399, tak mě vychází 5,5. Takže já s paní Klárou nesouhlasím skoro v ničem, ale tenhle výpočet mě vychází stejně.

Pamatuji si moji první cestu na střední škole jako vesničanky do Prahy. V Dejvicích stál na zastávce muž s rozbitým nosem a v roztrhaném oblečení. Jako holka ze vsi jsem mu šla pomoct. Ohnal se po mě pěstí tak rychle, že pokud by mě můj tehdejší kluk nezatáhl za bundu, tak bych se té pěsti nestihla vyhnout. Můj kluk byl z Prahy řekl mě, že takovýmhle se pomáhat jako okolojdoucí nedá. Za ty roky jsem viděla v Praze desítky potácejích se postav. Nebudu toho kluka soudit, jak se píše v příspěvku, on viděl víc, než je na kameře. A vyrostl v době, kdy potkával opilé a zfetované lidi na ulicích velkých měst celý život.

Já nejsem úplně technický typ. Ale můj přítel je Fin a jezdí v elektroautě. Jezdila jsem s ním po Finsku v - 25°C, bylo mi v autě teplo a dojeli i poměrně dlouhé vzdálenosti.