Milá autorko. Díky Vám za to, že nad problematikou umírání našich mazlíčků a zvířecích parťáků takto přemýšlíte. Vyprovázela jsem za duhový most své dva psy. Jeden onemocněl v 9 letech z plného zdraví zánětem slinivky a byť jsme se snažili s veterinářem o léčbu, do 14 dní bylo jasné, že další a delší trápení už nechceme. Upřímně jsem v tomto případě ten správný čas prošvihla / i když ne mou vinou ale dle doporučení veterináře / a pejsek se zbytečně trápil o jednu noc déle. Druhý pejsek onemocněl v 11 letech sarkomem kostí. První projevy byly nenápadné. Jen pokulhával na jednu nohu . Nenapadlo mne, že dg. bude až tak závažná. Domluvila jsem se s veterinářkou, že budeme léčit případnou bolest do doby, než se začne pejsek více trápit a život bude čím dál více pozbývat psí důstojnosti. Trvalo to rok... po roce začalo být jasné, že se s naším parťákem budeme muset rozloučit. Když jsem ho odvážela na veterinu , vzala jsem ho před tím na poslední procházku. Paní doktorka uznala , že je právě ten správný čas nechat Ronyho odejít. Psí důstojnost . Život bez bolestí. Umět si přiznat , že je správný čas a hlavně nebýt sobec a myslet na sebe. A když to přijde, nepouštět ho z náruče. Být tam s ním. Ať doma nebo na veterině. Hodně štěstí.
V sousedství kudy chodím venčit svého strakáče mají dva . Rodina má obrovskou zahradu s drahým ptactvem, kterou pesani hlídají. Jednou jsem zase tak šla na obvyklou procházku a viděla Merlina běžet po chodníku k nám. Myslela jsem , že za ním se objeví jeho majitel ale chyba lávky. Psovi se podařilo prosmeknout automatickou brankou a jal se hlídat své okolí. Ihned jsem tušila, že bude problém a že šance 16 kg proti 60 jsou mizivé a začala pomalu ustupovat. Samozřejmě byl konflikt , já se snažila svýho psa chránit a jen díky tomu, že pastevec nezaútočil na mě skončil můj pes jen s kousancem na zadku a šrámem pod okem. Ovšem zážitek šílený . Když tak čtu ten článek, tak jsme měli obrovské štěstí, že to nedopadlo hůř .
Nechápu, co je na tom divného, respektovat rozhodnutí rodičů. Jsem babička a nikdy by mě nenapadlo, jakýmkoli způsobem jít proti rozhodnutí mé dcery a mého zetě. Ano, můžu s něčím nesouhlasit ale to je pak otázka diskuze s rodiči vnučky. Mě samotné by se nelíbilo, kdyby mi někdo před lety bojkotoval můj způsob výchovy , stravování a podobně. Tohle vynucování respektu " viz . můj dům, má pravidla" se mi vyloženě příčí! Naštěstí mám skvělou rodinu, která chápe, že u babiček je vždycky v mnohém nějaká úleva ale jsou věci, přes které vlak prostě nejede a to ctím.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
S milým článkem samozřejmě souhlasím. Jen chci dodat, že to není vždy s některými pejskaři lehký stejně tak jako s nepejskaři. A jen vzájemný respekt a tolerance zajistí klidné soužití těchto dvou skupin. Výchova štěněte je nejen náročná a stojí na ní zbytek života pejska, ale opravdu důležitá. Já mám problém naopak s některými pejskaři. A nyní aktuálně s cyklisty. Pes na volno, který se k vám řítí bez odvolání a z dálky slyším páníčka volat že je strašně hodnej a jen neposlouchá. Cyklistu, který bez varování prosviští kolem nás a riskuje zdraví nejen svý ale i mýho psa. Podotýkám, že jsem také pejskař cyklista. Snažím se včas dát o sobě vědět, když objíždím kohokoli a snažím se svým psem nijak nikoho neobtěžovat. Včas uhneme cyklistovi z cesty , obejdeme na vodítku chodce a nikomu se do cesty nemotáme. Pokud se míjím s jiným psem, vždy na vodítku. Proto dík všem tolerantním chodcům , pejskařům i cyklistům 🙂
1 odpověď