Milé dámy a vážení pánové kteří jste sem dali příspěvky, máte pravdu. Tento článek není napsaný pro ty aktivní venkovské seniory. Přesto je to dobře napsaný článek. Je mnoho lidí, kteří po šedesátce buď jsou propuštěni, nebo už nemají sílu (fyzickou, duševní) pokračovat ve svém oboru. Prostě ze dne na den zůstanou ve svém malém bytě a nemají důvod někam chodit, být někomu užiteční. Tady je ten problém. V šedesáti už se těžko chodí ze třetího (nebo jiného patra v činžáku ve městě, kde jsou jen betonové chodníky a silnice plné aut) patra na procházku. Mnoho lidí má bolavá záda, kolena kyčle a ty schody si rozmyslí. Ani na tom venkově není kam jít, když máte jen malý byt.
Tohle se mi nelíbí vzhledově ani funkčně. Má zajímavou dispozici, pěkné podlahy a ten středový oblouk. Těžkodostupné police v obývacím pokoji. Nepříjemný vzhled sedacích prvků. V dětském pokoji spaní vedle sebe, jeden psací stůl pro dva a málo úložných prostor pro koníčky je špatně. Děti potřebují mít osobní prostor pro soukromí i tvoření.
Pracovala jsem 30 let v práci kde se každé 2 až 3 dny posouvala pracovní doba o 8 hodin. Tedy 2 dny ranní, 2 dny odpolední a 3 dny noční včetně víkendů a svátků. Pak 2 dny volna, které jsem většinou prospala. Ta práce ale měla jeden ochranný prvek proti všem nemocem - POHYB. Denně jsem měla opravdu hodně aerobního i posilovacího pohybu. Navíc jsem do práce běhala z kopce a z práce šlapala do kopce asi 2 km. I v důchodu se ještě věnuji jiné pracoví činnosti a netrápí mě ani Alzheimer ani opotřebované klouby.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Konečně to někdo správně vysvětlil.