Politická píseň Sokolov

Maminko, mě bolí noha. A která noha tě bolí? Levá nebo extrémně pravicová?

Velebit EU a považovat se za pravicového politika nebo stranu, to je přece gigantický protimluv.

Když se takto bojíme zvyšování limitů, tak by si jeden pomyslil, že v Německu je hotová nehodová apokalypsa.

Hašek není člověk, Hašek to je _ů_!

To mi připomíná listopad 89 a vyjádření podpory pracovních kolektivů straně a vládě.

Myslím, že DT dobře ví, že jemu samotnému by se taky nelíbilo, kdyby Rusko uzavřelo s Kanadou nebo Mexikem strategické partnerství a začalo tam posílat vojáky a stavět základny. Toto vědomí ovlivňuje jeho chování.

Jako vždy. Opovrhovaný a vysmívaný Klaus, na jehož slova později dojde.

Nechtěl bych být v kůži redaktorů Fora24. Musí velmi trpět, když se dnes rozhlédnou po světě. Ale hlavu vzhůru, vážení. Pokud to konzervativci přepísknou tak, jako jste to přepískli Vy s tím pokrokářstvím, kyvadlo se zase za čas vrátí na Vaši stranu, doleva.

Je zajímavé, že zastáncům autentické tržní ekonomiky, která je popsána v učebnicích ekonomie a pro kterou se tady v devadesátkách nadchl celý národ, se dnes říká krajní pravice.

Svoboda slova buď je a nebo není. Nic mezi tím neexistuje.

Strašné, pane redaktore, ostatně, jako vždy.

Na výzvu, aby divákům vysvětlil důvody vysokých cen energií, moc sebevědomě nereagoval. Zablekotal něco o zastaveném tendru na Temelín, a pak už to raději zahrál do autu.

Jak pravil L. Jakl: Dříve se mladí bouřili za osobní svobodu, za to, aby si mohli žít, jak oni chtějí. Dnes se bouří za to, aby svět žil podle nich. A osobní svoboda? O tu už stojí málokdo, neboť je spojena s osobní odpovědností. Těším se na neděli a plná ústa svobody u těch politiků, kteří podporují její postupnou erozi do rukou státu a EU.

EU vjela se svými socializačními a integračními tendencemi do slepé uličky. Voliči už vědí, že jedinou cestou ven je zařazení zpětného chodu, nikoliv zrychlení v současném směru. Snad to brzy dojde i Jiřímu X. Doležalovi.

Postupujeme po pomyslné stupnici vnímání homosexuality. Nejdříve byla trestaná , potom léčená, dále tolerovaná, nyní propagovaná. Zbývají už jen dvě úrovně. Doporučená a nakonec povinná.

Tato dáma (mám na mysli autorku článku) se musí každou noc budit na propoceném polštáři z hrůzy, jestli ten budík tikající na nočním stolku není vyroben v Číně a jestli ten pavouk v rohu místnosti není ruský kolaborant. No, nezávidím jí to, musí se jí špatně žít. Vlivem této posedlosti si zřejmě nestihla všimnout, že současný levicový proud se k nám šíří především z jí tolik milovaného západu.

Další typický článek novodobého ruďasu.

Přeregulovaná, dotacemi, vysokými daněmi a sociálně inženýrskými projekty prolezlá EU, ve které elity direktivně, ve stylu Mao Ce-tunga rozhodují o tom, co se má začít a co se má přestat vyrábět, atd. Může takové prostředí nekriticky přitahovat politika, který sám sebe označuje za pravicového? Ne. Na autentického pravičáka musí síly z Bruselu působit odstředivě. Přinejmenším musí Unii silně kritizovat. To však není případ našeho pana premiéra.

Článku už chybí jen nadpis Ztroskotanci a samozvanci.