Proč jsou v médiích povoleny reklamy na sladkosti a sladké nápoje, které konzumují osoby, se kterými se děti ztotožňují?
Zdravá mléčná tyčinka plná karamelu, oříšků a čokolády.
S reklamou na cigarety a kouřením ve veřejných prostorách zatočit šlo, protože je to celosvětový problém a politici se mohli opřít o to, jak to chodí za hranicemi.
Sladkosti jsou také určitou drogou, ovšem mezinárodní koncerny vyrábějící tyto často chemické produkty se jen tak do kouta zahnat nedají. A my se přidáme, až to bude všude jinde vyřešeno.
Inkluze byla výsledkem špatné práce bývalé ministryně školství. I když jí praktici vysvětlovali, že je to nesmysl, prosadila své.
Nejsou problémem např. děti na vozíčku, problémem jsou děti, které výuce nestačí nebo nechtějí stačit a dříve pro ně byly dříve určeny zvláštní školy nebo zvláštní třídy. Nebyla to žádná ostuda, například dyslektici a dysgrafici s vhodnou průpravou bez problému dále absolvovali vysokou školu.
Na vzdělání má právo každý, ale ne způsobem, že se budeme snažit všechny zprůměrovat a honosit se pouze statistickými čísly absolventů jednotlivých typů škol.
Každý by měl mít právo na vzdělání, na které má schopnosti. Pokud je někdo manuálně zručný, měl by být vyučen co nejkvalitněji a maturitu nepotřebuje. Pokud je někdo nadán na matematiku nebo jazyky, tak ve třídě s inkluzí se jeho talent rozvíjet nebude.
Spočítal někdo, kolik tato legrace již stála peněz? Kolik talentů, to spočítat nejde.
Jak jsou ti soudci v některých případech hodní. K řadovým občanům při restitucích tomu tak nebylo. Pokud majetky bývalých vlastníků vlastnil stát nebo důležité podniky či instituce, tak se soudci s restitucemi opravdu nepárali.
U šlechtických rodů platí a platila jiná pravidla, nazvaná: z důvodu spravedlnosti, morálních zásad, objektivity......... A tyto zásady neplatí jen pro šlechtické rody.
Co měla učitelka s tím hysterickým, rozmazleným a nevychovaným děckem dělat? Je to vina rodičů a současného systému výchovy, že si děcka mohou dovolit cokoliv. To dítě ničím netrpělo, jen vztekem. Prarodiče kdysi vzpomínali, že ve třech letech dětem začínaly drobné povinnosti, například kolébání mladšího sourozence. A v pěti letech už děti vykonávaly samostatně drobné domácí práce, chleba se zamykal a obuv dané velikosti si mohl vzít vždy jeden ze dvou či tří sourozenců.
Je jiná doba. Ale je správné, když se dítě naučí respektu, což láskyplnými domluvami ještě nikdo nedosáhl, zvlášť ve třech letech.
Prosím vás, mohl by někdo sdělit dovozcům a výrobcům, že je zbytečné znečišťovat planetu značnou výrobou oblečení ve velikostech XS - L.
Jsou to neustále ty samé výprodeje malých čísel ať pánského či dámského oblečení.
Návrháři, obchodníci (i stylisté) by se konečně měli naučit pracovat s většími velikostmi. Bohužel, tyto kusy nevypadají tak dobře, jako kusy na štíhlé postavy.
Ve větších velikostech neseženete nic. Ve všech prodejnách vám potvrdí, že neustále upozorňují vedení firem (většinou zahraničních), že potřebují větší kusy.
Bohužel, tupý management na nic neslyší. Zajímají se jen o obrat a plnění plánu.
Pokud se začnou výrobci řídit potřebou trhu, budou vyrábět vhodně střižené věci ve vhodných velikostech, nebudou to hadry ne hodné ani tržnice, z kterých lezou nitě, švy jsou tak malé, že se rozpářou po prvním vyprání, nitě praskají z titulu výrobních vad, atd. nebudou potřebné výprodeje.
Oblečení není, nekvalitních odporných hader je na pultech přebytek. Proto ty výprodeje.
Naprosto souhlasím s paní Bočanovou. Někdo má rád holky, jiný vdolky. Celá digitalizace proběhla příliš rychle a mizerně nejen z hlediska bank, telefonních operátorů, státu a jeho institucí atd.
Pokud potřebujete něco nastavit, například nový mobil, nemáte se kam obrátit. Příklady starších lidí, které jsou uváděny jako kladné, jsou proto, že někdo jim zařízení nastavil, sdělil jim postup a naučil je možnosti využívat. Ale všichni tuto příležitost nemají a digitalizace vytváří obrovskou diskriminaci.
Paní Bohdalová má naprostou pravdu. Situace popsané v článku jsou produktem toho, že:
* lidé se mají příliš dobře
* protože mají málo starostí a potíží, musí si je vymyslet
* kdyby museli pracovat a nejen čerpat prostředky na obživu od státu, rodičů a jinak mimo vlastní úsilí, měli by těchto nápadů méně
* jen aby nenastaly časy, aby tyto starosti už vůbec neměli
Tito chytří psychologové a různí odborní pracovníci nejen u nás, ale i ve světě podporují stav, že z většiny dětí má tendenci vyrůst, rozmazlená, líná, zvlčilá mládež, která se nezastaví před drogami, násilím, hrubostí atd.
Dříve, když dal učitel výtečníkovi pohlavek za drzost, tak:
a) měl řešení konfliktu uzavřeno a nemusel si stěžovat na třídní schůzce
b) darebák drzostí zanechal, protože věděl, co nastane
c) kdyby se zmínil doma, tak dostane další navíc
Ale musíme být světoví a 30 let máme z vychovaných dětí stejné fracky, jako jsme viděli po revoluci například v Anglii.
Chybí nastavené a společností respektované mantinely. Ať už jdou ti odborníci, kteří doporučují se zeptat mimina, jestli ho můžu přebalit, do háje. Jenom z těch svých studií těží peníze.
Česká pošta je výkladní skříní neschopných politiků a zničujícího zákoníku práce.
Po revoluci měla Česká pošta veškeré prostředky, znalosti, materiální zázemí na provádění služeb, které převzaly různé soukromé organizace, které začaly doručovat zásilky od nuly.
Česká pošta nám ztratila důležitou doporučenou zásilku. Obdrželi jsme omluvný dopis a 127 Kč zpět. Zásilku jsme vypátrali a zjistili, že doručovatel si spletl dvě organizace v jedné ulici, což sice zjistil, ale byl líný se angažovat a něco udělat (pouze zvedl telefon a více se nestaral). Starat se nemusel, protože jako zaměstnanec za nic neodpovídá a pošta také ne.
Takže musíme volit jiného doručovatele, kde neschopnost a lenost je menší. Je šance, že se něco změní?
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
O neurvalou diskriminaci starších lidí se postaral například stát, úřady, banky, pojišťovny, dodavatelé elektřiny, vody, plynu, obchodní domy i výše uvedený lékař. Prostě všichni ti, kteří si urychlili vlastní práci elektronizací a digitalizací. Absolutně nikoho nezajímalo, že spousta lidí nemá technické ani jiné možnosti situaci zvládnout. Jedná se násilný proces, kdy například starší lidé nemohou dosáhnout na dotace, pokud si nepřizvou "odbornou firmu", která je lehce může podvést. A mnohdy se jedná o proces zoufale nefunkční, kdy zaměstnanci příjemce podání vkládají nebo opravují zaslaná data ručně. Chybí alternativní přístup pro občany, kteří se nemuseli v elektronickém a digitálním bahně hrabat, protože jim to nevyhovuje. Včetně neustálých změn, kódů, hesel, aplikací, inovací, upgrade, update a jiných zvěrstev.