Naprosto souhlasím. Děti lze vychovávat i bez bití, pohlavků, nebo plácnutí přes zadek, které hodně lidí považuje za naprosto neškodné. V životě jsem dceru neudeřila a nebylo to proto, že bych fyzické násilí vyměnila za psychické. Prostě se mi obojí hnusilo a dodnes hnusí. A šlo to, dcera je dávno dospělá s vlastními dospělými dětmi. A přesto že mi ostatní prorokovali, že bez fyzických trestů z mého dítěte nevyroste nic dobrého, protože je tahle výchova prověřená předchozími generacemi, tak nelituji - je z ní úžasná žena a matka na kterou jsem velmi pyšná. Nechápu, jak někdo může říkat jak je vděčný za to, že ho rodiče v dětství bili, že díky tomu z něj vychovali slušného člověka. Jde to i bez toho a já jsem byla ráda, když mi dcera před časem řekla jak je ráda, že jsem jí nikdy neudeřila.
Pisatel je buď hloupý, špatně informovaný, nebo se chce zavděčit haněním něčeho co nezná. Další varianta je ta, že něco podobného praktikoval on sám, nebo mu to tak líčili rodiče - v tom případě plive do vlastních řad. V každém případě ale píše nesmysly. Pracovalo se a protože být zaměstnaný byla až na výjimky povinnost, prakticky neexistovali neplatiči alimentů. Lidé dělali - jak jinak by mohli fungovat lékaři, hasiči, učitelé, prodavači. V továrnách nešlo neplnit plán. A - světe div se - pracovat se muselo i v kancelářích. Atd. Zažila jsem práci před r. 89 i po něm. A v obou etapách jsem pracovala prakticky stejně, jen v té druhé jsem si mohla stejnou práci "přerozdělit" podle svých potřeb, protože jsem byla OSVČ. Nevýhoda byla v případě nemoci, ale to už je jiná kapitola. Pisatel by se měl omluvit všem co pracovali v době, kterou on tak hloupě, zbytečně a nemístně odsuzuje.
Zajímalo by mě, kde se ve vás to černobílé myšlení bere. Zažil jste vůbec dobu kterou tak hrozně kritizujete? Měla jsem v blízké rodině 2 politické vězně, jednoho kněze, 3 emigranty a jednu (provdanou) hraběnku plus jedny prarodiče úspěšné živnostníky. Sama jsem jako dítě po 68. roce vystoupila z pionýra a pak už nevstoupila do SSM, kde byli všichni moji vrstevníci ani pak v zaměstnání do ROH a ani nikam jinam. Snad si dovedete představit, že moje rodina to neměla jednoduché. Přesto bych nemohla tvrdit, že všechno v té době bylo špatné. I když bylo opravdu spousta věcí hrozných. Jsem ráda, že přišla změna. Ale nikdy bych se neodvážila tvrdit jakou vy, že všechno byly jen zápory a dnešní doba že přináší jen klady. Je to smutné, vidět věci stejným jednostranným způsobem jako vy a hlavně to neodpovídá skutečnosti.
V životě jsem klíště neměla. Ale zažila jsem u kolegyně, jakým fofrem se jí udělalo zle po tom co "chytla! klíště. Už je to spousta let, ale dodnes si pamatuji jak jsem jí vedla z práce na polikliniku, protože jí hrozně rozbolela hlava a bylo jí dost zle. Než jsme došly (byl to kousek) už omdlévala a pak nastal fofr když jí volali rychlou a vezli do nemocnice, aniž by se přesně vědělo co je příčinou. Dostávala se z toho dlouho. Až později se ukázalo, že všechno způsobilo klíště. Od té doby mám ke klíšťatům velký respekt. Takže díky za rady co a jak - je to jiné než se říkalo dřív a podstatně jednodušší.
Taky se musí brát v úvahu věk těch dětí. Věkový rozdíl mezi dětmi musí být poměrně velký. Aktivity těch starších nemusí být vhodné pro mladší a to co baví malé určitě nezajímá ty velké. Beru to podle vlastní širší rodiny, která byla úplná, nicméně věkový rozdíl mezi dětmi takový, že bylo málo věcí, kterých by se mohly zúčastnit všechny, nebo to všechny zajímalo. Také chce pán možná s těmi "prvními" trávit čas v soukromí - jen s nimi a jiná možnost než tato vlastně není. Malé vidí denně, bez přítomnosti velkých. U velkých tu možnost nemá. Tím ho nechci omlouvat, chápu že paní Haně to vadí, ale on svým "prvním" dětem zřejmě chce vynahradit to, že v běžném životě si navzájem chybí a že na rozdíl od svých mladších sourozenců ony nemají jinou možnost mít tatínka pro sebe než při příležitostech, které paní popisuje.
Udavačství má dlouhou historii všude. Češi určitě nejsou výjimka. Naopak, za války byli považováni za "nenapravitelné", protože se neudávali navzájem tak, jak se očekávalo podle zkušeností z jiných zemí. Ale jinak - udávalo se už před Rakouskem -Uherskem, udávalo se za středověku a ještě hlouběji v čase. Všude se nacházeli lidé, kteří z nějakého důvodu (ať už kvůli osobnímu prospěchu, závisti, ze strachu, msty, nebo kvůli ideálům) udali svého bližního. Není to ryze česká specialita, nebo vlastnost ve které bychom jako národ nějak extra vynikali.
Určitě by se dalo vymyslet spaní pro matku jinak než za závěsem. Toto řešení by mi osobně nevyhovovalo, preferovala bych aspoň minimální prostor a soukromí s možností zavřít za sebou dveře. Možnosti by tam na to byly. Pokud ale toto řešení paní vyhovuje, tak proč ne? Ta skrytá modrá je zajímavá - líbí se mi.
No - nevím. Na rozdíl od autora jsem tu dobu zažila a jsem ráda že přišla změna, i když spousta věcí se mi dnes nelíbí. Stejně jako se mi nelíbila spousta věcí tehdy - samozřejmě že jiné 🙂. Ale mohu říci, že ačkoliv jsme na druhém stupni ZŠ (celá třída) po srpnu 68 jako školáci vystoupili z pionýra, tak jsem se na SŠ dostala bez problémů a bez problémů jí i vystudovala. A to jsem jako jediná ze třídy odmítla vstoupit do SSM a jako bonus jsem v blízké rodině měla několik emigrantů a 2 politické vězně. Pravda - na VŠ jsem se nedostala, ale to se stalo i pár kamarádům, kteří žádný škraloup neměli. Někteří se pak dostali při dalším pokusu, já to nezkoušela. Dala jsem přednost rodině. Bylo by snadné říkat, že jsem nestudovala dál z politických důvodů, ale to bych si tvrdit rozhodně netroufala. Prostě můj život šel jiným směrem. V žádném zaměstnání jsem pak nevstoupila ani do ROH, i když dnes často slyším, že tam prostě "musel" vstoupit každý. Nemusel, je to jen legenda, stačilo říci že nechci a vzít na vědomí, že nebudu mít dárek k MDŽ, na Vánoce kolekci pro děti a možnost levné dovolené. Odměnou mi byla možnost neschůzovat a nechodit v prvomájovém průvodu. Prostě něco za něco. Pro mně dobrá výměna. Takže to je moje osobní zkušenost s pionýrem (jiskřičky jsem absolvovala a necítila újmu 🙂 ), SSM v dětství a mládí. Dnes můžu říci, že jsem nebyla v žádné tehdejší organizaci - ale je mi to jedno. Vadí mi ti, kteří tehdy ještě chodili po houbách, ale naprosto přesně vědí, jak to tenkrát chodilo. A samozřejmě i ti, kteří sice v té době žili, ale teď naříkají že "museli" tam či onam
Zase mi někdo, kdo nežil v době kdy jsem vyrůstala já vykládá jak to tenkrát chodilo a jak zlé to bylo oproti této době. Má pravdu v tom, že byla spousta věcí u kterých jsem ráda že se změnily. Ale také spousta věcí které pisatelka vykládá naprosto lživě a neomlouvá jí ani to, že v té době nežila a tedy doopravdy neví co a jak bylo. V tom případě by ale neměla své domněnky ventilovat veřejně, nebo si je alespoň ověřit. Moje zkušenosti jsou v mnohém jiné. Nemohu říci že bych nějak výrazně osobně trpěla, nebo měla něčeho nedostatek. A to mám v blízké rodině dva politické vězně, tři emigranty (1 z padesátých let, 2 z roku 68), sama jsem od chvíle kdy jsem v 68 vystoupila z Pionýra nebyla v životě v žádné organizaci kde byli všichni moji spolužáci ze střední a pak všichni kolegové ve všech zaměstnáních kde jsem kdy pracovala. Pravda, doba byla jiná a pokrok přinesl věci o kterých se nám tenkrát ani nesnilo, ale to budou dnešní mladí lidé říkat za x let také. Nebylo tenkrát všechno černočerné, stejně jako dnes není vše růžové, ať už se to týká materiálních, nebo jiných hodnot. Jsem ráda že přišla změna, ale to neznamená že veškeré změny byly k lepšímu. Pokud to někdo nechce vidět, nebo poukazuje jen na to špatné "tehdy", mám pocit že chce jen odvrátit pozornost od toho co není dobré dnes.
Kdo nebyl v pionýru, jako by nebyl... no tak to jsem neexistovala já, ani spolužáci. V 68 jsme všichni vystoupili z pionýra a nevím jak ostatní, ale já na střední nebyla v SSM, o kterém se také proklamovalo že tam musí každý a ani pak v žádné jiné organizaci, včetně ROH. A volný čas? Byli jsme venku neorganizovaně, to je pravda, ale zároveň jsem v době svého dětství neznala nikoho, kdo by nechodil do nějakého kroužku. Zdarma, protože je vedli dobrovolníci. Klub mladých modelářů, divadelní kroužek, němčina v rámci školních nepovinných aktivit a stejně tak cvičení, recitační kroužek atd - výběr byl opravdu velký. Tím nechci říkat, že všechno tenkrát bylo růžové a skvělé, ale zrovna tohle fungovalo bezvadně. Nevím odkud bere autor tyhle "zaručené pravdy", které tu předkládá, ale to co jsem se ve článku dočetla určitě tak jak to píše nebylo.
Mně se líbí. Jak dispozice, tak umístění na pozemku, šikovně umístění garáže a skladu tak, že to zároveň zastřešuje vstup, vyřešené stání pro další vozy. Za sebe bych dala menší okno do kuchyně tak aby bylo vidět na příjezdovou cestu a kuchyň samotnou volila do U, nebo aspoň dala kuchyňský ostrůvek, aby vaření bylo opticky oddělené. Ale to je moje vize, jejich je jiná a jistě jim to vyhovuje takhle. Co mě neoslovilo, byla koupelna. Jezírko je nádherné!
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Nic proti tatínkům co se starají - naopak. Je fajn, že je čím dál víc mužů, kteří se o děti starají a umí to, pečují stejně jako maminka a nedělají z toho vědu. I když se najdou i opačné případy, oproti dřívějším rokům ale ubývají. Co jsem si ale všimla je reakce okolí v případě, že se muž z nějakého důvodu ocitne sám a dítě je jen v jeho péčí. Ať už to je dlouhodobá manželčina nemoc, ovdovění, nebo když po rozvodu dostane dítě do výhradní péče on. Když je v podobné situaci žena, všichni tak nějak samozřejmě předpokládají, že ona to "nějak" zvládne, je to přece žena a matka. Pokud se něco podobného stane muži, okolí se všemožně snaží mu "úděl" usnadnit. Přátelé, sousedé, babičky a ostatní příbuzenstvo, školky i školy, atd, všichni nabízejí pomoc, nebo rovnou pomohou. A obdivují ho, na rozdíl od ženy ve stejné situaci. Ten odlišný přístup bývá pravidlem a připadá mi víc než zajímavý.
1 odpověď