Za nás byly některé děti zlobivé, některé smutné, některé utíkaly z domova.
Dneska je na všechno diagnóza. Psychiatrů je nedostatek..... ale za nás skoro žádní nebyli. Taky jsem na střední přišel o "smutného" kamaráda. Dneska by byl diagnostikován s depresí a řešilo by se to snad předem.
Reálně si z dětství vybavuji přesně ty samé typy dětí co byly tenkrát přece "zlobivé" dneska jsou adhd, autisté atd. A taky to s některými bylo docela peklo.
Dětí s psychickými problémy nepřibývá, přibývá správných diagnóz.
To je jednoznačně pokrok pro vážnější odchylky od běžné neukázněnosti. Herda nebo štulec ukázní rozdováděnou ratolest, ale ne tu už něčím postiženou a tím odchýlenou. Je skvělé tohle dobře rozlišit.
Dřív se chlastalo víc a děcka měli min psychických problémů než dnes. Každopádně úplná rodina je dobrá věc. Otcové většinou nejsou tak protektivní a nechávají dítěti víc volnosti a zodpovědnosti za své konání.
Úplná rodině je nejzdravější šance získat vyrovnaný postoj k životu. Kombinace vlivů matka/otec je nenahraditelná a klobouk dolů, kde se tento zdravý vliv daří zkombinovat i po rozvodu což ale už nebývá úplně ono pro dětské vnímání.
Určitě rezignace na výchovu hraje významnou roli. Ale když jsem já byla dítě (jsem r.1951), tak se pracovalo i v sobotu a třeba mamka si ke své práci ještě přivydělávala na řepě, na jaře se jednotilo a okopávalo a na podzim se sklízelo. Tatínek dělal ve směnách a my tři děti jsme měly rozdělené povinnosti - já měla na starost mladšího bratra, ten starší nám chystal jídlo, když naši byli v práci. Ale neděle byla vždycky pro nás. Pamatuju se, že jsme držívali černé hodinky a naši nám vyprávěli, zpívali jsme, tatínek nás učit fotografovat, chodili jsme na dlouhé procházky nebo jsme hrávali karty, i turnaj v dámě byl oblíbený. Měli jsme jen rádio a skvělou městskou knihovnu, kam jsme si chodili pro knížky. Prostě normální život. .
Tohle právě dětem dnes chybí: kombinace zodpovědnosti s volností a výhradní pozorností v rámci rodiny. Ty neděle musely být pro vás úžasné. U nás se rodiče taky nadřeli, ale čas na společné aktivity byl to nejcennější co nám "naši" dali do života. 💕
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jo nacpou děti léky. Pokud nemají mentální onemocnění. To je jiná záležitost.
1 odpověď
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Proč myslíte jen na to nejhorší?:
Roč.nar.62 - v 1.třídě tvrdě přeučován na pravou ruku......výsledkem koktání a neschopnost psát. Nasledovala návštěva psychologa až v krajskem městě na urgentní žádost matky a doporučení nechat psát výhradně levou. Psát se během 2.třídy naučilo samo, ale celoživotní pouze hůlkovým písmem. Trochu to pak zdržovalo při studiu práv, no.
Tak tohle se dnes už nestane, aby prvňáček leváček byl přeučovany. Nebylo vždy tak jasno v této problematice. Vývoj v diagnostice a asi nemusí jít vždy ruku v ruce s užíváním léků, co myslíte?