Měla Jste štěstí a dobrý kádrový posudek. Je fajn, že Jste se měla tak dobře a mohla Jste cestovat do Jugoslávie. My Jsme nesměli ani do Polska. Holt každý to pamatuje jinak😁
Nevím jaký jsem měla posudek, nikde jsem blbě nebrblala, což jsem považovala za zbytečné. Do té doby jsem se narodila, jinou jsem neznala. Ale znám tu teď a mladá s dětmi bych bylt nechtěla. Do Joguslávie jsem vždy při žádosti odložila doporučení od dětské lelkařky. Měla jsem tři malé děti. Každý žil a žije jak umí. To platilo a platí pořad. Teď mám byt v Egyptě.🤷🏻♀️
Pokud vám vyhovovalo, že žijete zavřená v ZOO za ostnatými dráty tak vás chápu. Já mám raději svobodu, i když je těžší v ní žít.
K čemu vám to je pokud na to nemáte? Já teď žiji napůl v Egyptě . Mám tu byt. Děti jsou dávno dospělé a mají své rodiny. Jdu s dobou. Za soc. Jsme jezdili každý třetí rok do Jugoslávie, mezi tím Bulharsko, Maďarsko, děti tři týdny na táboře za pár korun, jako samoživitelce mi půli dávalo ROH. Jednomu z vnuků je 22 teď dělá bakalářské státnice a po Mgr řekl, že půjde do jiné země. Tak v tom vidím tu jedinou výhodu, že může.
Převážně bolestínské kecy. Žila jsem v té době i se třemi dětmi a měla se hodně fajn. Co máte pořád s temna banánama. Nebyly jich plné pulty shnilých, ale byly. A ta fronta, tak leda v Tuzexu na džíny. Měli jsme byt 98m2, auto a jezdili do Jugoslávie. Moje sestra i kolegové dostali byt od práce. A tak. Tyhle kecy od někoho, kdo v té době nežil, jsou pořád dokola. Netvrdím, že bylo vše dobře. Ale mnohé bylo lépe.
Ja tu dobu žil... mně nic povídat nemusíte... Nic se nekupovalo, všechno se shánělo a stály se na to fronty i na několik dní,psaly se pořadníky (kola ,auta, šicí stroje, toaletní papír,kotle, stavební material, slušnější obleceni..). Žádost o tf? Čekací doba 5 let+ .Byt 10 let .Oprava od OPBH na půl roku čekání.Pokud jste nedostali byt od fabriky, což nebylo běžné (s úpisem odpracovat roky),,nebyla šance dřív jak za 10 let...atd atp...Moji rodiče čekali na družstevní byt 8 let a to tam musel otec ještě po práci chodit dělat.Dnes když budete chtít ve kteremkoliv městě v republice bydlet,do dvou dnů máte pronájem bytu,do měsíce koupený jiný.A fronty na cokoliv je dnes pojem jako z fantasy románu.Chcete jahody v lednu? Není problém...chcete auto? Není problém...Chcete do jskehokoiv místa světa? Taktéž bez problému...chcete studovat v zahraničí? Můžete... Není vůbec ,lautr nic,co by se dalo označit na sociku jako lepší oproti dnešku...
Já v té době také žila. Už to , co píšete…otec dostal družstevní byt. Dneska by ho nedostal. V roce 1978 jsme si auto koupili bez čekání atd. Asi jsme každý žili na jiné planetě. Já měla tři děti, z toho jednou dvojčata. A měla se dobře. V komunistické straně jsem nebyla, se třemi dětmi mě nechali být. Děti jezdily na tábor, školy v přírodě a každý třetí rok jsme jezdili na výjezdní doložku do Jugoslávie. Mezi tím, Bulharsko, Maďarsko. A to jsem byla později samoživitelka. Měli jsme se fajn, žádný stres. Takže jak říkám , plácáte nesmysly. Já se mám pořád dobře. Ale dnes je mi sedmdesát, nikoho neživím a nikdo není na mě závislý. Takže tak.
Co to ten redaktor mele za blbosti. Píše asi o První republice. Měla jsem tři děti. Před tím bydlela s matkou v bytě s průchozími pokoji a vyměnily za jiný. Velký byt v Praze 98 m2. Protože mě v 18 letech přihlásila do družstva, se třemi dětmi jsem měla nárok na byt 1+1 sice v paneláku, ale hezký byt v Kobylisích . Ten jsem vyměnila s matkou, šla tam byt ona a já s dětmi a manželem zůstala ve velkém. Výměny bytů byly běžné. Byty byly i běžně dostupné od zaměstnavatele. Takže asi tak…
Jsem nesmírné vděčná, že nám všem paní Simona osvětlila, že být šťastná, energická a zdravá padesátnice, která miluje svou rodinu, mazlíčky, třeba zahradu, vaření i práci, není nic víc než slepice, co si vybrala tu snazší cestu. Děkuji paní Simoně, konečně jsem pochopila, že celý můj život do teď nestál za nic. A že budu muset začít cvičit, vycpat se silikonem, zmalovat se jak hanácká truhla, vyfotit se téměř nahá a pak teprve můj život dostane smysl. Ať je ta osoba šťastná ve svém těle o životě. A možná by mohla být ještě šťastnější, kdyby přestala všem ženám kázat o tom, že JEN ta JEJÍ cesta je správná. My víme, jak to v životě chceme. Přijímáme vrásky, kila, menopauzu, šediny a Bůh ví, co ještě. A s něčím se třeba i snažíme bojovat, ale prostě to není středobodem našich životů. Nechápu, co na tom paní Simonu tolik pobuřuje.
Paní Simona je hloupá. Hloupá z podstaty. Nemá nic jiného než sebe. To musí být strašně chudý život. Možná proto se tak zviditelňuje . Vždyť to je jediné co má . Svoje staré tělo a hloupé řeči. Myslím , že žádná dodnes krásných modelek v jejím věku, se takhle neztrapňuje. Tereza Maxová a mnohé další , jsou krásné schopné dámy, za které se jejich děti nemusí stydět.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Velká hlava, kulatý velký obličej a tělo anorektičky. Co má být na tom hezkého🤷🏻♀️No, asi je hodná…
1 odpověď