Alláh je slovo, které není spojeno JEN s islámem, znamená prostě Bůh. I arabský křesťan nebo žid bude nazývat Boha, Boha Abrahámova, Jákobova a Izákova, Boha prezentovaného v novozákonní tradici, Alláhem… Je to prostě Bůh abrahámovských náboženství, kam patří všechny tři velké směry.

Co bylo divné na dámě z Malajsie? Vždyť byla milá a zdvořilá… A Švéd je trochu excentrik, ale jinak se nechoval nijak příšerně.

Nebo děti chtějí, ale najít partnera, který to vidí stejně a chce rodinu, se prostě nepovede…

Nádherná hrošička, brzy se na ni půjdu podívat!

Akorát si spousta lidí myslí, že major Šebek to s velikostí, o níž mluví, blbě pochopil a že pravdu má jeho bratr, který se mu za ty dva metry sedmdesát vysmívá… A přitom údaj je zcela realistický. 🐻😉

Nezapomeňme taky, že s kodiakem je co do velikosti zcela srovnatelný medvěd kamčatský, který má ale, není-li k smrti vyhladovělý, povětšinou mírnou náturu. Extrémně velký a vykrmený samec to může dotáhnout až na 750-900 kilogramů, jimiž v době svého největšího objemu (když byl krátkodobě cíleně překrmován, aby nesežral svého čerstvě narozeného potomka, se kterým poněkud nestandardně žil v jednom výběhu) disponoval v Brně chovaný Jelizar. A i jeho synek Bruno, momentálně v Zoo Děčín, je pořádný kousek - doporučuji po konci nepravé hibernace navštívit. 🐻😉

Již celkem dlouho se soudí, že "výsernice" je neologismus sahající někam do poloviny dvacátého století. Vymysleli ho průvodci na nějakém hradě či zámku pro obveselení turistů a rozšířil se coby údajný středověký termín. Autentičtější by byl " prevét" nebo třeba zvukomalebný "sroň", případně vznešenější "cloaca" nebo "záchod", který nám i zůstal. A pár dalších výrazů, které by mi asi cenzura odeliminovala, ale jedná se o pěkné a "pubertálně vtipné" termíny - doporučuji pohledat. :-)

Dívala jsem se na autory na českých knihkupectvích a knižní databázi - bohužel ne. Ale u “The Facemaker” od Lindsey Fitzharris je jakási šance na budoucí překlad, protože jedna z knih autorky zaměřená na představení historie chirurgie nejširší veřejnosti v češtině vyšla.

Experimentů s náplněmi pralinek bylo a je nesčíslně, tohle jen roztažení pralinky na celou tabulku plus dobrá marketingová strategie.

Mám formičkový silikonový plát na velké pralinky ve tvaru dinosaurů, kteří excentricky doplní i tradiční vánoční tabuli, náplně z různých past, ořechů a ořechových másel, smetany, sušeného ovoce a podobně zkouším běžně, takže nápad dubajské čokolády mne nějak zvlášť nešokuje a nevzrušuje. 😉 🦖

Knihu kapitána Toma jsem četla, dcery měl až kolem padesátky ve druhém manželství, respektive jeho první manželství bylo anulováno, takže de facto v prvním manželství, kdybychom se v tom chtěli nimrat… 😉 věk, který uvádím, každopádně platí, zmíněné dceři je tedy dnes něco málo přes padesát.

Nezabýval se jenom tím, ale po odeznění následků první světové války i zmenšoval nosy a věnoval se raným operacím spojeným se změnou pohlaví. A samozřejmě operoval třeba lidi těžce popálené po nehodách.

Činnost spojená s prvoválečnými vojáky je samozřejmě jeho největší a nejslavnější zásluhou. O počinech doktora Gilliese a příbězích některých vojáků, z nichž některé byly po zákrocích docela šťastné, kdežto jiné byly trápením, jsou k dispozici velmi zajímavé knihy, například “The Facemaker”, nebo “Faces from the Front”. Velmi doporučuji, byť to je místy děsivé čtení, hlavně vykreslení situace na frontě a taky reakcí na vojáky s těžkými úrazy ve tváři.

První neúplná věta je úvodním podivením se typu: “Píšete o kopci u Kostelce? Tak to se nabízí pravděpodobné vysvětlení, proč k nehodě došlo….” Druhý případ je součástí popisu silnice od Kostelce ke kruhovému objezdu.

Nejde o žádný rozdíl nebo rozpor…

Když člověk vidí, jak v tom přehledném úseku mezi poli, jak to nazýváte, spousta řidičů jedoucích 90 (a více) nezvládá zatáčky a vynáší je to daleko přes středovou čáru do protisměru...

Kopec u Kostelce? S nejvyšší pravděpodobností nepřiměřená rychlost... celá cesta mezi Kostelcem a kruhovým objezdem Jihlava-Pelhřimov-Telč má omezení rychlosti, avšak obrovské procento řidičů ho nedodržuje. Stoupání od Kostelce je prudké a následná silnice je plná zatáček a stromů, omezení má opravdu smysl.

A jinde ve světě snad ne? Kolik si může kdo dovolit porazit krav či koz v Africe, kolikadenní bude svatba v Indii a kolik set či tisíc hostů si mohou rodiny dovolit pozvat… všude, kde si to jen TROCHU mohou dovolit, jsou svátky a rituály spojeny s výdaji a demonstrací sociálního postavení. Pokus by si někdo myslel, že to tak není, tak si idealizuje danou kulturu nebo si třeba sám hraje na jediného spravedlivého.

Jedna věc je, že se mi jako jedinci ne všechny importované tradice musejí líbit. Druhá věc, zvláště v případě těch euro-amerických, je ta, že se zkrátka a jednoduše země v rámci této kultury běžně ovlivňují po celá staletí, a tak není důvod kvůli tomu dovozu tradic hysterčit. Kdyby se toho vztekání se a skalního odporu drželi lidé i třeba v devatenáctém století, nemělli bychom například vánoční stromeček... Velmi pravděpodobně bychom také neměli třeba mnoho receptů, které dnes považujeme za "tradiční", ale které sahají do podstatně nedávnější doby, než si myslíme.

V případě Marka Milleyho jen dobře - to, že kritizuje Trumpa, je ještě nejmenším z jeho "prohřešků" (ostatně i Trump kritiku odpouští, viz Rubio a Vance), to, co vymýšlí a schvaluje po stránce bezbřehé inkluze, je ale prakticky vždy naprostá šílenost.

Nemohu nevzpomenout pratchettovské království Lancre a vesnici s mnohoznačným názvem Bad A**, v Kantůrkově verzi nepřeložitelného pak Kyselou P***l. (Vzhledem k neškodnosti myšlenky škoda, že filtr slušné mluvy hledá tak úspěšně.) 🙈😉

Kdyby dříve lidi z importu tradic šíleli tak jako někteří proti Halloweenu, nemáme například vánoční stromeček… Z neškodných věcí tohoto typu, které navíc vycházejí z evropských (předkřesťanských) tradic, by se fakt takové haló dělat nemuselo.

Je to dětská knížka. Když jsem byla malé medvídě, bylo to celkem populární - ve většině příběhů je premisou to, že nějaké dítě zlobí nebo si přespříliš vymýšlí (nimrá se v jídle, hádá se, je nepořádné, nechce chodit spát…), až jsou z toho rodiče zoufalí, a paní Láryfáry jim poradí, jak dítě “vyléčit”, a to nějakou zdánlivě absurdní metodou. V některých příbězích pak jsou děti ubytované na farmě paní Láryfáry a zkoumají neobvyklá zákoutí. Přiznám se, že nevím, co na to dospělý čtenář, který ty příběhy nepoznal už v dětství, ale když mi bylo 6-10, bylo to opravdu suprové! Měla jsem nejprve dvě brožurky, které se bohužel ztratily při stěhování, když mi bylo osm, a následně výbor v pevné vazbě, který vlastním dodnes. 😉

Určitě se na to podívejte, ale je možné, že jako dospělá to vyhodnotíte jako moc naivní. 😉

Taky nezapomínejme “Mrs Piggle-Wiggle”, v české verzi “Paní Láryfáry”. Nezapomenutelné příběhy pro děti, které jsem četla nesčíslněkrát. 😉