To jsou zase bláboly a nebo se to dělo jen v Praze. Jsem poválečné dítě, ale žádné hrůzy s jídlem jsem ve škole nezažívala. Já nejedla rýžový nákyp (sladká rýže) a místo toho jsem si šla 2x na polévku a nikdo mne do ničeho nenutil. Dnešní jídla jak ve školce, tak i ve škole se někdy nedají jíst a to nejsem vybíravá. Když byla vnoučata nemocná, chodila jsem jim pro obědy (již po slavné sametové), opravdu občas děs a hrůza, z toho bych zvracela. Jak píšete o ostatních věcech - to víte, u nás na severní Moravě jsme byli vždy na práci a některé věci se neřešily tak jako v Praze. Žádné trauma ze školy ani já ani mé děti nemají.
Vážený pane, autore článku. Možná by bylo lépe, kdybyste nic nepsal, nebo si myslíte, že na mnoha lidmi tak obdivovaném ZÁPADĚ, bylo po válce i dnes všechno ideální? Možná by bylo dobré srovnání v jednom článku, jak třeba žijí na ulicích v USA. Je o tom spousta videí a mnoho našich lidí to vidělo na vlastní oči. Pořád se píše, jak jsme se měli špatně, ale není to pravda. Vždy jsem měla kde bydlet, ať s rodiči nebo se svou vlastní rodinou, nikdy jsem nechodila bosá ani nahá a nikdy jsem netrpěla hlady. Dnes jsou obchody přecpané zbožím, které se mnohdy vyhazuje nebo spaluje (a to je v pořádku?). Potraviny jsou nacpané vším možným, což způsobuje i různé alergie. Nikdy dříve, tím myslím před r. 1989 jsem neměla papír se salámem promočený, jak je to dnes. Mléko není mléko, je to jen voda. A to jsou jen dva příklady z mnoha.
Já jsem na své jméno pyšná, Dagmar byla česká princezna provdaná za krále Valdemara II. Byla to dcera Přemysla Otakara I., ale u nás se jmenovala Markéta Přemyslovna. Jméno Dagmar jí dali až v Dánsku a lid ji miloval. Poprvé jsem se s její historií setkala jako dítě školou povinné v knize Václava Beneše Třebízského Královna Dagmar.
Jsem poválečné dítě, ale co tady autorka píše jsou bláboly. Snad si myslí, že na "západě" bylo všeho dost a bylo všechno růžové. Věda i vše ostatní se vyvíjí, v dnešní době rychleji. Jak jsem psala jinde, nechodili jsme ani nazí, ani bosí. Že jsem v útlém dětství neměla banány, no a co, zato byla jablka a hrušky za 1-3 Kčs a ne jako dnes nejméně za 50 Kč. Dnes v obchodech je banánů dostatek a nikdo je nekupuje, proč asi? Známka na pohlednici stála stejně jako koresponďák 0,50 Kčs. Vím, o čem mluvím, protože jsem si dopisovala s dětmi a později mladými lidmi, asi ze 30 států a dokonce z Jižní Koree a Jihoafrické republiky, se kterými jsme v té době neměli ani diplomatické vztahy. Někdy mi z Kanárských ostrovů nebyl doručen časopis, údajně proto, že bylo zakázáno ho k nám dovážet, ale to se stalo parkrát. LP s cizími interprety jsme si vozili z Bulharska a kazety z burzy z Polska, mám je dodnes. A co říct o knihách, jsem ráda, že mám tak velkou knihovnu, protože si vnoučata ke mně chodí třeba i pro povinnou četbu. Jak tady v jednom příspěvku bylo, Slováci někdy vydávali lepší tituly, a proto mám i hodně knih ve slovenštině. Dnes děti slovensky nerozumí. A co čtou lidé dnes? Vidím, co nabízí naše knihovny. Podotýkám, nikdo jsme v KSČ nikdy nebyli a přesto za toho špatného socialismu jsme s Čedokem byli s manželem na Kubě, v SSSR, ale také na Kypru, Maltě, Portugalsku, Kanárských ostrovech, sice bez dětí, ale s nimi jsme jezdili k moři z práce za pár korun. Dětské tábory byly na 3 týdny a za pár korun. Dnes TV Nova dělá sbírku na děti, kterým to rodiče nemohou zaplatit,atd.
Sloučit obce a tím ušetřit peníze, aby se mohly zvýšit od září platy některých zaměstnanců ve státní sféře, má o tom dnes jednat Jurečka s Tripartitou.???
Jezdím 70 let do obce, kde kdysi bývala škola a o prázdninách tam bývaly dětské tábory. Po "revoluci" se škola zrušila, ale je chválihodné, že budova nezůstala nevyužitá (domov pro staré občany). V obci se vybudovalo mnohoi nového, dokonce i obecní úřad se přestěhoval ze staré dřevěné budovy do nové zděné.
V Dolní Lutyni (okr. Karviná) existuje snad více než 10 let firma Bezdínek, která pěstuje rajčata na ploše 15 ha s produkcí 6000 tun ročně, také to tam opylují čmeláci. Takovýto skleník jsem poprvé navštívila v r. 2017 na Islandu a měli jsme to i s ochutnávkou rajské polévky a výborným chlebem.A opravdu rajčata i tam opylují čmeláci.
Pane Lukáši Svobodo, proč tady píšete takové ptákoviny? S manželem jsme dostali od podniku stabilizačně družstevní byt v r. 1967 ve věžáku a dodnes tam lidé bydlí (zaplatili jsme myslím 1000 kč, ostatní podnik). Protože ve věžáku 22.12. 1977 hořelo, byli jsme nuceni se přestěhovat. Město nám dalo byty a to hned v lednu 1978, kde bydlím dodnes. Je to byt 3+1 s příslušenstvím, celkem 79 m2. Od r. 2005 je to dům družstevní a jak je možné, že byt mohou prodat za miliony korun? Na něj si mladí musí vzít hypotéku.
Jedinkrát je jméno Šnejdárek napsáno správně. O konfliktu vím, protože se dotýkal i mé rodiny, ale dozvěděla jsem se o něm až mnohem mnohem později, a to z kroniky města Bohumína. Pamatuji si na česko-polské nápisy nejen na obchodech po II. svět. válce, vím, že na Karvinsku a Těšínsku žila spousta lidí na polský pas. V Orlové byl v r. 1928 postaven pomník tzv. Sedmidenní války, na kterém v r. 1938 Poláci po záboru zničili sousoší. Nyní se bude odhalovat jeho obnovení.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Když jsou v TV reklamy, nepřepínám, ale ani se moc na ně nedívám. Neinspirují mne k žádným nákupům, kupuji to, co potřebuji. Ale p. Trojana v reklamách přímo nesnáším, jsou trapné.
2 odpovědi