To jsou zase bláboly a nebo se to dělo jen v Praze. Jsem poválečné dítě, ale žádné hrůzy s jídlem jsem ve škole nezažívala. Já nejedla rýžový nákyp (sladká rýže) a místo toho jsem si šla 2x na polévku a nikdo mne do ničeho nenutil. Dnešní jídla jak ve školce, tak i ve škole se někdy nedají jíst a to nejsem vybíravá. Když byla vnoučata nemocná, chodila jsem jim pro obědy (již po slavné sametové), opravdu občas děs a hrůza, z toho bych zvracela. Jak píšete o ostatních věcech - to víte, u nás na severní Moravě jsme byli vždy na práci a některé věci se neřešily tak jako v Praze. Žádné trauma ze školy ani já ani mé děti nemají.
Vážený pane, autore článku. Možná by bylo lépe, kdybyste nic nepsal, nebo si myslíte, že na mnoha lidmi tak obdivovaném ZÁPADĚ, bylo po válce i dnes všechno ideální? Možná by bylo dobré srovnání v jednom článku, jak třeba žijí na ulicích v USA. Je o tom spousta videí a mnoho našich lidí to vidělo na vlastní oči. Pořád se píše, jak jsme se měli špatně, ale není to pravda. Vždy jsem měla kde bydlet, ať s rodiči nebo se svou vlastní rodinou, nikdy jsem nechodila bosá ani nahá a nikdy jsem netrpěla hlady. Dnes jsou obchody přecpané zbožím, které se mnohdy vyhazuje nebo spaluje (a to je v pořádku?). Potraviny jsou nacpané vším možným, což způsobuje i různé alergie. Nikdy dříve, tím myslím před r. 1989 jsem neměla papír se salámem promočený, jak je to dnes. Mléko není mléko, je to jen voda. A to jsou jen dva příklady z mnoha.
Není, alespoň tam houkaly sireny, i to je plus. RuZký narod nemá ponětí, co prožívá ukrajinský lid, už třetím rokem.
A americký národ má ponětí, jaká je válka? Na svém území měli válku snad Sever proti Jihu, ale ve světě jich rozpoutali přes 50. Pamatuji si, jak ukazovali, v jakém stavu se vraceli američtí vojáci z Vietnamu. A naši pohlaváři pořád válku, ať je kdekoliv, podporují.
Já jsem na své jméno pyšná, Dagmar byla česká princezna provdaná za krále Valdemara II. Byla to dcera Přemysla Otakara I., ale u nás se jmenovala Markéta Přemyslovna. Jméno Dagmar jí dali až v Dánsku a lid ji miloval. Poprvé jsem se s její historií setkala jako dítě školou povinné v knize Václava Beneše Třebízského Královna Dagmar.
Já mám teorii, že představu o vlastnostech pojících se s daným jménem, nám dávají lidé toho jména, se kterými jsme se v životě setkali. Já například nemám moc ráda jméno Helena, přitom Helena Trojská evokuje krásu a vznešenost...ale naše spolužačka ze základky byla jejím pravým opakem a pro mě Helena navždy bude nepříliš bystrá dívka, která má blíže k hospodářským zvířatům nežli k tomu, aby kvůli jejímu půvabu byla rozpoutaná válka. I když nyní je Helena například moje šéfová, velmi sebevědomá a inteligentní žena, tu mojí původní představu o tom jméně už zkrátka nevymaže.
Moje maminka Byla Helena a moc se mi to jméno vždy líbilo.
Já jsem dostala jméno Karla dalo by se říci po mém otci byl Karel ale tak to není když byla moje máma holčička na malé vesnici jezdila tam na letní pobyt paní z Prahy byla pro moji mámu idolem krásy a ta paní se jmenovala Karla takže po ní mám toto krásné jméno
Mám prostřední dceru Karlu. Je pravdou, že dostala jméno po tátovi. Jen jsem říkala, že pokud to bude kluk Karel nebude - děda Karel, táta Karel, syn Karel, to by bylo překatlováno
Jsem poválečné dítě, ale co tady autorka píše jsou bláboly. Snad si myslí, že na "západě" bylo všeho dost a bylo všechno růžové. Věda i vše ostatní se vyvíjí, v dnešní době rychleji. Jak jsem psala jinde, nechodili jsme ani nazí, ani bosí. Že jsem v útlém dětství neměla banány, no a co, zato byla jablka a hrušky za 1-3 Kčs a ne jako dnes nejméně za 50 Kč. Dnes v obchodech je banánů dostatek a nikdo je nekupuje, proč asi? Známka na pohlednici stála stejně jako koresponďák 0,50 Kčs. Vím, o čem mluvím, protože jsem si dopisovala s dětmi a později mladými lidmi, asi ze 30 států a dokonce z Jižní Koree a Jihoafrické republiky, se kterými jsme v té době neměli ani diplomatické vztahy. Někdy mi z Kanárských ostrovů nebyl doručen časopis, údajně proto, že bylo zakázáno ho k nám dovážet, ale to se stalo parkrát. LP s cizími interprety jsme si vozili z Bulharska a kazety z burzy z Polska, mám je dodnes. A co říct o knihách, jsem ráda, že mám tak velkou knihovnu, protože si vnoučata ke mně chodí třeba i pro povinnou četbu. Jak tady v jednom příspěvku bylo, Slováci někdy vydávali lepší tituly, a proto mám i hodně knih ve slovenštině. Dnes děti slovensky nerozumí. A co čtou lidé dnes? Vidím, co nabízí naše knihovny. Podotýkám, nikdo jsme v KSČ nikdy nebyli a přesto za toho špatného socialismu jsme s Čedokem byli s manželem na Kubě, v SSSR, ale také na Kypru, Maltě, Portugalsku, Kanárských ostrovech, sice bez dětí, ale s nimi jsme jezdili k moři z práce za pár korun. Dětské tábory byly na 3 týdny a za pár korun. Dnes TV Nova dělá sbírku na děti, kterým to rodiče nemohou zaplatit,atd.
Sloučit obce a tím ušetřit peníze, aby se mohly zvýšit od září platy některých zaměstnanců ve státní sféře, má o tom dnes jednat Jurečka s Tripartitou.???
Jezdím 70 let do obce, kde kdysi bývala škola a o prázdninách tam bývaly dětské tábory. Po "revoluci" se škola zrušila, ale je chválihodné, že budova nezůstala nevyužitá (domov pro staré občany). V obci se vybudovalo mnohoi nového, dokonce i obecní úřad se přestěhoval ze staré dřevěné budovy do nové zděné.
V Dolní Lutyni (okr. Karviná) existuje snad více než 10 let firma Bezdínek, která pěstuje rajčata na ploše 15 ha s produkcí 6000 tun ročně, také to tam opylují čmeláci. Takovýto skleník jsem poprvé navštívila v r. 2017 na Islandu a měli jsme to i s ochutnávkou rajské polévky a výborným chlebem.A opravdu rajčata i tam opylují čmeláci.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Když jsou v TV reklamy, nepřepínám, ale ani se moc na ně nedívám. Neinspirují mne k žádným nákupům, kupuji to, co potřebuji. Ale p. Trojana v reklamách přímo nesnáším, jsou trapné.
2 odpovědi