Mně ta naši stafbulí koza v posteli nevadí jakože hygiena apod. Ale já se s ní nevyspím. Mačká se na mě a můj mozek ji podvědomě pokládá za další mimino, který nesmím zalehnout a tak uhýbám a uhýbám až skončím namáčklá na studený zdi. Na muže hodí lachtaní záda, ten nemá moc šanci uhnout, protože mu leží na hrudníku. Ke mně chodí kočka, to je v pohodě. Lehne si vedle mý hlavy na polštář a způsobně spinká celou noc.
Ja samoobsluzky mam rada. A jeste vic kauflandi k-scan. Kdyz si nandate zbozi do voziku, pak vyndate na pas vratite do voziku pripadne uz do tasky a dotahnete domu, pripadne prendate do auta. Ja si dam do voziku tasky, zbozi, co si beru, si rovnou pipnu telefonem a dam do tasky. U pokladny jen najedu qr kod z kscanu, max domarkuju pecivo pres pokladnu, zaplatim a jdu. Tasky rovnou hazim do auta, odpada otravnost s pasem. I kdyz jde o normalni samoobsluzku, mam ji radsi, nez koukat na to, jak se vyspala nebo nevyspala pokladni.
Tak za prvé, vývoj těchto dětí není nikdy dopředu jasný. Naše těžce autistické dítě začalo ve věku chlapečka a s podobnými projevy brát psychofarmaka. Aktuálně je dítě v pubertě, léky už nebere a přes svoje postižení je schopno se učit a spolupracovat. Takže výkřiky typu "bude hůř a hůř" jsou nesmysl. Nikdo neví, co bude. A ano, naše dítě má sourozence. Jasně, že je to ovlivňuje. V něčem omezuje, v něčem obohacuje. Jako všechno to má dvě stránky. A ruku na srdce, kolik dětí vyrůstá v naprosto ideálních podmínkách? Nejspíš jich moc nebude.
A za druhé, soudit něco, s čím nemáte osobní zkušenost, je holý nesmysl. Nemít takové dítě, měla bych nejspíš stejně radikální názor. Ale pokud má člověk dítě s nějakým handicapem, světe div se, miluje ho stejně jako dítě zdravé a strach má o něj místy ještě větší. Takže pro dítě chce pokud možno to nejlepší. Což není odložení do psychiatrické léčebny. Z důvodu všeobecného nedostatku personálu je to pro tyto lidi prostě nevhodné. Individuální přístup přispívající k nějakému rozvoji osobnosti není reálný. Navíc mít zdravé dítě není záruka ničeho. Stačí blbá náhoda, nehoda například a máte na krku tvorečka v mnohem horším stavu, než je chlapeček v článku. A co uděláte, odložíte ho? To asi těžko, nebudete na to mít srdce.
V tomto státě je nedostatek vhodných pobytových zařízení pro lidi s autismem. Vhodných ve smyslu, že je klientům umožněn rozvoj a radost, věci běžně dostupné zdravým lidem. Autista si svoje postižení nevybral. Tak suďte opatrně.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Lidi furt budou ujíždět na nějakejch extrémech. Aneb od Twiggy k jateční váze. Člověk se stopadesáti kilama se blbě hejbe, funí, přetěžuje klouby, pařej se mu záhyby kůže a celkově si ničí tělo. Není na tom vůbec nic dobře. Navíc fůra lidí hladoví a takováhle stopro se přežírající nádhera se vystavuje. To je fakt výsměch.