"Zlaté české ručičky" a celý národ rozhodí uchycené víčko.
Víčko odšroubuji, odklopím a napiji se, nebo obsah rozlévám, žádný technický problém s tím nemám.
Víčko mi nikde nespadne a není možné jej ztratit.
Jediný problém je, že každý výrobce to má jinak, většina se překlopí do vodorovné polohy a je celkem pevně aretováno, ale někteří výrobci PET lahví mají úchyt víčka slabý, prostě jenom, aby byl.
Jde jen o názor, občanský a politický postoj v rámci demokracie, svobody slova a pluralitní společnosti, samozřejmě vše také souvisí s charakterem a morálkou dané osobnosti.
V. Klaus nebo kritizující šlechtic Lobkowicz, můžeme si vybrat, přiklonit se k jednomu či druhému.
Co se týká V. Klause, část společnosti ho obdivuje za proruské postoje, část ho za to nesnáší (mezi těmi jsem já), stejně tak je to s pohledem na EU a podobně.
Osobně si myslím, že s názory V. Klause na západní společnost, tedy s jejím sklonem k dekadenci se exprezident blíží pravdě, na druhé straně s jeho prokremelských sympatií je mi nevolno.
J. Kraus mi nepřipadá ani trapný, ani arogantní. Komu jeho styl a způsob humoru nevyhovuje, nemusí se na něj dívat.
Je to jeho pořád na TV Prima a až ho tam vedení televize nebude chtít, pořád zruší.
Podivuji se, že někoho baví tohle takto rozebírat. Pokud pozvaní do Krausová pořadu chodí, je vše v pořádku.
Nepodporuji ani LGBTQ ani islámské náboženství, na druhé straně ani proti jednomu ani proti druhému nijak nevystupuji, nekritizují a mým názorem je, že každý člověk má právo žít tak, aby se cítil spokojeně a nebyl omezován ve svém soukromém životě, pokud sám dodržuje pravidla a respektuje kulturu a pravidla společnosti ve které žije.
Bylo mi pět a právě na Mikuláše jsem byl o patro výš v našem domě u kamaráda. Přišel k nim čert s Mikulášem a andělem, asi privátní pozvání, protože u nás nebyl. Čert excelentní, takový socialistický Krampus, psal se rok 1971, mohl jsem na něm oči nechat. Pokud si vzpomínám, tak strach jsem moc neměl, respekt určitě a trochu zvědavost, samozřejmě jsem se k němu moc nehnal, ale byl to pocit něčeho výjimečného a trochu mystickeho, něco ve smyslu "Tak oni opravdu jsou".
Celá mystičnost a čertovská gloriola se jaksi rozplynula a v mé dětské duši nastal smutek, když táta mého kamaráda přišel s lahví rumu, nebo co to bylo, nalil "velkou", čert nadzvedl masku obrátil ji do sebe, pak ještě jednu a bylo po strašení.
Nikdo si nedovede představit jaké zklamání bylo, že ten čert není opravdový.
Tak to je mé trauma s prvním setkáním s čertem.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
S tím kaprem to mám stejné.
1 odpověď