Mně nezbývá než souhlasit s Jindrou Rajchlem:
"Pokud někdo sám a svobodně dospěje k tomu, že má odlišnou sexuální orientaci, tak je to zcela normální věc, kterou nemám nejmenší problém tolerovat a takovou osobu považovat za zcela rovnoprávnou s většinovou populací.
LGBT lobby začíná tam, kde je tato odchylka sexuální orientace podprahově či otevřeně implementována malým či dospívajícím dětem jako módní trend, který je právě in. Kdy je jejich vyvíjející se sexuální identifikace podrobena matoucím vlivům, jež mají velmi často negativní vliv na jejich křehkou psychiku a mohou vést až k těžkým depresím.
Zjednodušeně řečeno - nemám nejmenší problém s tím, když patnáctiletý kluk přijde s tím, že je gay.
Ale mám obrovský problém, když se v sedmé třídě pořádá den, kdy holčičky mají přijít v chlapeckých šatech a kluci naopak v holčičích. Nebo, když v deváté třídě má heterosexuální kluk předvést před třídou “cvičný coming-out” a spolužáci ho v tom mají podpořit.
A už vůbec nechápu, proč má být do dějepisu zařazena kapitola “dějiny genderu” (při odhlédnutí od toho, že nic takového reálně neexistuje), a to za situace, když dvě třetiny středoškoláků ani netuší, kdy skončila druhá světová válka.
Tyhle věci prostě a jednoduše do školy nepatří. V lepším případě jsou zbytečné, v tom horším škodlivé. A jejich plíživé vkládání do učebních osnov je právě výsledkem činnosti LGBT lobby, jež je prolezlá do všech možných institucí. Zejména pak na ministerstvu školství. "
Ekonomická nejistota: Dnešní občané čelí výkyvům na trhu práce, zvyšujícím se nákladům na bydlení a inflaci, což může vést k nejistotě v oblasti životního standardu. V období komunismu byla většina zaměstnání zajištěna státem, což přinášelo určitou stabilitu, i když často na úkor svobody volby.
Sociální nerovnost: Po pádu komunismu došlo k výraznému nárůstu sociální nerovnosti. Zatímco někteří lidé profitovali z privatizace a tržní ekonomiky, jiní zůstali na okraji společnosti. Tento rozdělený přístup k bohatství a příležitostem může pro mnohé občany představovat výzvu.
Zdravotní péče a dostupnost služeb: Ačkoli zdravotní péče byla v komunistickém režimu zdarma, kvalita služeb mohla být různá. Dnes existuje větší konkurence a soukromé zdravotní služby, ale také rostoucí obavy ohledně dostupnosti a kvality veřejné zdravotní péče, zejména v oblastech s nedostatkem personálu.
Psychologický tlak a stres: Moderní život může přinášet vyšší úroveň stresu a psychologického tlaku, zejména v důsledku pracovních požadavků, nutnosti neustálého vzdělávání a konkurence. V komunistickém režimu byla sociální struktura stabilnější, což přispívalo k pocitu bezpečí.
Politická participace a frustrace: I když dnes existuje svoboda slova a politická pluralita, mnozí lidé se cítí frustrováni nedostatkem účinné politické reprezentace a korupcí. Tento pocit frustrace může vést k tomu, že se lidé cítí méně zapojeni do rozhodovacích procesů.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Neznám, ale RIP.