No tak to už bych se bála, že bude bydlet v té nejmenší místnosti :-)

Nevím,ale uikázky, upoutávky kesledování zrovna moc nelákají. Příběh? Asi jo,ale jaký,to teprve uvidíme. Vždycky ale máme možnost tu televizi vypnout nebo přepnout na jiný program.

Tak jendoufám,že to nedopadne jako "Řachanda".

Stejně nenbo i ještě vbíc bolestné je konstatování " a s tím harantem nespěchejte, časem přijdeš nato,že nejlíp je bez nich" - jo, i tohle dokáže pronést tchýně a její synáček ji přikyvovat.

Pokjud se o tom ví dostatečbně dopředu (kvůli množství jídla a tak), potom se to dá přežít, i vydržet s tchyní i tchánem, kteří jsou vyloženě nepříjemní, nic jim není akorát, vše "sice výborné, ale pomoravsku se to dělá jinak" nebo jen " ale matinka to dělá jinak".

Horší je, když se neohlášeni nečekaně přihrnou k již skoro prostřenému stolu, u které se se dvěma velkýmiu porcemi navíc zkrátka nepočítalo.

Ne, že by nebylo co dát, ale pomluví, že toho není dost - sice že oni tolik nejedí, ale má být dost aby pořádně zbylo. No...

A když to přijmout, žak že příští rok zase oni? Nedejte se vysmát, to taky nic neřeší. Mísy plné, ale nadavá matinka, synáčkovi to div nepadá z talíře, snaše ten talíř sotva umaže a ještě vyčte každé sousto, že ono ny vlastně ani neměla, aby neztloustla, proto jí se tky nenabízí žádné cukroví (byť by ona si stejně nevzala).

Lepší řešení?

Možná dát panimámě i tchánovi jako dárek pobyt pro dva někde v hotelu, nejlíp v zahraničí, přes celé svátky i Nový rok (samozřejmě dopředu a nejlíp už od třiadvacátého). Kvůli tomu bych byla ochotná se nadobro zříci dárků pro sebe a značně osekat i dárky dětem a drahé polovičce. :-)

Fzicky se netrestál. Z dětí se postupem času stávají nezvladatelní agresivní jedinci, kterých aby se člověk bál.

A rteď radte, jak z toho ven.

I u dítěte s nějakou poruchou je pokaždé poznat, zda je taky nevychované.

Ale svádět vše jenom na ty zdravotní poruchy je pohodlnější, že jo.

Jeto jejich život,nikdoho za ně žít nebude.Tak ať jim do něj nekecaj.

U nás to bylo tak, že Ježíšek donesl stromek v noci před štědrým dnem spolu s ozdobičkama v krabicích -má toho hodně, nestíhá, tak si to nazdobíš sám.

Dárky? Jistěže nosí, ale těm zlobivejm ne,a ti co na to mají dost peněz si je kupují sami navzájem.

A by Ježíšek s těma dárkama trefil, tak se mu na cestu zapalují venku prskavky - než dohoří, někdo ty připravené dárky pod stromeček nepozorovaně dá,často dospělí i "na střídačku",aby nebylo nápadné, že je tak dlouho jeden pryč.

Překrásné jsou ty řezané, jsou sice dražší,ale nádherné dekorace,takže vás ani nenapadne je hned zapálit.

Tuhle mám"na parádu" a svítím tou na baeterii nebo ještě tak čajovkou, ale ve skleničce s kaminky na dně.

Tahle zdravá jídla dejte povinně testovat na tři měsíce do poslaneckého bufáče a jídelny - potom teprve můžou něco řečnit. Ale muesjí se tam všichni ty tři měsíce povinně stravovat a nemít možnost zblajznou si někde něco jinýho.

Houby řízek, namaazanej chleba, jak za našich časů bývalo. Tím se aspoň najedí, a nějaké to jabko nebo papriku k tomu...rozhodně daleko menší plýtvání, jak surovinama, tak i penězma rodičů a vůbec.

To je ta dnešní móda, být nesezdaní a mít děti. Takhle to pak dopadá.Nikomu nedojde, že když se něco stane, ten druhý je vlastně úředně "cizí". Děti ale sirotčí důchod by mít měly.

Doíbréto být může,třeba přímovynikající, tedy chuťově. Ae přece jenom - jsou to vánoce.Takže budď ií jen jeden druh a malinko,nebo raději žádné.

Leda bych to vykrájela kulatou formičkou jako půlměsíce nebo sice čtverečky či trojúhleníčky, ale maličké.Takhle jako"buchtu z plechu" - nikdy.

Květinou ještě nikdo nic nezkazil.

Je jedna zdravá zásada - na štědrý den každý doma, ve svém.

Po svatbě jsme bydleli u manželových rodičů, měli jsme v podkroví svůj malý byteček. Chystám se servírovat štědrovačerní večeři, manžel že hned přijde...Přišel, ale spolu s rodiči, kteří okamžitě zasedli ke stolu. Podotýkám, že bez jakékoli předchozí domluvy nebo aspoň náznaku že by chtěli štědrovečerní večeři spolelčnou u nás.Takže jsem počítala s jídlem pro nás dva + maličko navíc. Manžel jim nandal plné talíře, sobě přiměřenou porci - a bylo vymetýno. Zpět donesl jen prázdné mísy. Pobíhala jsem ještě v kuchni,tak jsem k tomu stolu v obýváku už ani nešla - a jim to kupodivu nevadilo. Prý mysleli, že ještě někde?? mám, jen se mi to tolik nepovedlo, tak to jím stranou. Jenže na mne nezbylo dočista nic, jen špinavé nádobí k umytí. Dnes už bych se ohradila,ale tenkrát - prostě šok.

.

A co takhle zase jednou na Štěpána pozvat mladé na odpolední kávičku k sobě,Že se jim nebude chtít? Pak snáze pochopí, že na vánoce sama je pro vás to pravé ořechové.

Taky jste zapomněli na pravidelné časné ranní otvírání a večerní zavírání kurníku.

Slepice totiž, mimo jiné, potřebují být v teple,ne někde na mrazu.

Akaždá slepice ocení, když má tzv,. bidýlko, může sedět na hřadu a nasnášení má kdyasž už nepřímo kukaň, tak aspoň měkce senem nebo slámou vystlanou bedýnku.

CHov na podestýlce? Ano, jištěže v tom kurníku pod hřadem mají nastláno, aby si případně mohli zahřát nožky, ale to se jim musí pravidelněčistit.

A nechat slepice snášet vajíčka kdekoli ve výběhu po zemi - jednak je pak nemusíte všechny hned najít, za druhé - vejce v hnoji - tak to opravdu každý nemusí.

Jo,jo, nic je zkrátzka to nejdražší, co nám všude účtují.

Takový komentářž si měla paní vychovatelka odpustit. Zřejmě si neuvědomuje, co tím mohla spustit.

A to oblékání? Za nás jsme začátekm sedmdesátých let chodili povinně místo těloc viku plavat - trolejem do města, pak do městských lázní. Nikdy, nikdy se nestalo, že by nás, už desetileté, pan učitel každého jednotlivě při návratu zpět nezkontrolovat, zda má pořádně zapnutý kabát nebo bundu, uvázanou šálu a nasazenou čepici. Dřív se prostě ven nazpátek nešlo. A to nás bylo ve třídě sedmadvacet a on už "dědoušek", který přesluhoval.

A pokud měl někdo takové oblečení, že to sám jaksi nezvládl tak dobře, vyzval ostaní, aby mu s tím pomohli.

Tak kuůovat si věci rovnou nadoma, za mne ne.

To vezmu něco víc obnošeného,ale stále ještě pěkného. Největší problém mi dělá vyhodit svetr, který stále vypadá krásně, ale je tak opraný, že už vůbec nehřeje.

Jinak - i na ven mám některé věci tak kolem šesti až deseti let, a stále jsou pěkné. ALe asi tak - je rozdíl nosit to každý den, nebo jen sezonně, třeba takovéí opravdu teplé zimní oblečení, když kloudné zimy už pomalu nejsou.

Paní Buzková by se měla mírnit ve výrazech, byť si myslí co chce. Dá se to říci i jinak, slušně.

Dámou v tomto případě rozhodně není. To při nejmenším.