A co se takhle zamyslet nad tím, co mám já a zase nemá ona? Může to být cokoli.
Třeba umíte háčkovat, plést, vyšívat - tedy pokud vás tohole baví, nebo si s chutí přečtete pěknou knížku(což třeba ona kámoška nedělá) nebo si prostě juednou za týden jen tak lehnetze a lenošíte - ono totiž i to je určitým způsobem umění,
A taky se říká, že "čím víc se s čím kdo s, tím víc to stojí za h" a to je lety prověřená svatá pravda.
Nechte život víc plynout a udělejte si trochu času na sebe, ne proto, že je to móda, někdo to ocení, ale prostě jen proto,že se vám to či ono zrovna prácě chce. Uvidíte, že život bude hned veselejší.
Taky mám zkušenost - mladík za kasou si na mne doslova otevřel h,že jsem prý urvala všechny cedule z plyšáků - přitom ani u jednoho nebyly. Potom začal markovat zboží a házet stále na kupu až padalo na zem - on muisí pracovat a já stíhat odebírat, nezajímalo ho, že stále ještě vyndávám zboží z koše.
No tak jsem zavolala na vedení daného řetězce - a světe div se, ochota, řekli jak budou probloém řešit a taky vyřešili. Nadále jsou v té prodejně rozumní a ochotní prodavači, došlo i k několika "zlepšovákům" pro zákazníky.
Daného mladíka jsem tam odté doby už neviděla a vůbec ho nepostrádám.
Jenom ještě musím znovu zavolat na vedení a pracovníky dané prodejny pochválit - na to mnozí zapomínají.Stěžovat okamžitě, ale poděkovat, to už neřeší.
Dříve, když se začala na štěšdrý den jíst ryba,( dřív to byly buchtičky spařované mlékem, koláče...) tak se k ní dělával jen ten obyčejný salát. Brambory, cibule, kyseláý okurka a celé to trošku omastit tukem ze smažení.
U nás dodnes zůstal salát jenom - brambory, cibule, kyselá okruky, majolka, sůl, pepř, ocet - nic víc.
Je to o zvyku, když jednou máti přidala vařená vajíčka, trochu té vařené zeleniny a trošku salámu, nebylo to pro nás "to pravé ořechové".
Dřív to tak bylo, i moje máti bráchu od takových prací jako třeba umytí nádobí doslova hnala.Já pakdostala co proto, že to je starost ženské, tedy moje.
Nenaučila ho nic, takže mimo zalití kafge nebo čaje si nedokáže ukuchtit naprosto, ale naprosto nic.
Protože -přece je a bude moje povinnost se o bráchu starat - vařit mu, prát, uklidit - takhle to máti naplánovala, když jsem jako mladá ovdověla a brácha že zůstal svobodný.
No, nakonec to tak i je, jenom - s tím úklidem tedy hodně hodně pomáhá, taky proto, že já už se pořádně neohnu a ni po štaflích lézt už nemohu ani náhodou.
Jenom to vaření se v už téměř důchodovém věku prostě nenaučí - kdyby něco, tak zkrátka "bude zabíjet konezvy", no.
Znám babky, které se před operacíještě odpoledne nacpali z vlastních zásob - dvě "brzdy" s bůčkem, navrch každá tři banány - a pak se divila, když ji po probuzení řekli, že ji operovat nemohli, protože nebyla dost uspalá.
Ono to lačnění od poledního (v pooledne jen trochu polévky) není pro nic za nic,.A nacpat se zrovna banánama je největší pitomost, jakou kdo může udělat.
Čipová karta je dneska přesnější než píchačky - ta na vás prozradí, i kolikrát jste byl na WC, protože i tam musíte použít kartu, prostě naprosto všechny dveře ve firmě jinak než tou čipovkou prostě neotevřete.
Potom je jedno, jestli se chystáte pět nebo deset minut k odchodu, ale dřív stejně z pracoviště do té šatny odejít nemůžřete.
Tohle je problém a veliký. Zvlášť, když z odpolední směny končící ve 22,00 vám poslední autobus odjíždí ve 22.05. Manažeří už stojí pět minut dopředu před píchačkama, ale vy musíte makat až do konce. Už jenom dojít do té šatny se prostě v tak malém časovémlimitu prostě nedá.
A potom se diví, že nemají pracovníky - ne každý totiž má a může jezidit do práce vlastním autem.
Musí to být velká obětavost.
Já zažila vstávní ke čtyřem maličkým sýkorkám vypadlým z hnízda.
Krabice s vtví u postele, přes ni záclona, ale malým ze začátku asi byla zima, tak brečeli, ale po svém...
Mouční červícií se jim museli zpočátku krájet a namáčet ve vodě, podávat do zobáčku pinzetou - jenže - ruce dvě, pinzeta jedna, zobáčky čtyři...
Ale odchovali jsme je, odrostejší přijala dospělá koňadra mezui svoje dvě mláďata - ale i ty její se pak už sami chodili přikrmovat červíkama z krabičky.
Ještě tak dva roky "chodili" a dali se poznat,"šli" hodně blízko a neuletěli.
Byli taky trošku větší, protože doběře krmení 🙂)
A oč tu vlastně že jde? Zrušit to poslední, co ještě ze svátků a tradic zbylo?
No tak ať je poo jejich. Ty vánoce si prožřijeme každý doma.
A na nějaké pečení nebo"dárkování", kolekce a takové se , no...raz dva tři.
Zalezem do peřin, s knížkou nebo jen tak, s hrnkem horkého čaje a budem lenošit.
Tpo nejspíš bude nová podoba svátků vánočních.
Alešw pořád lepší než stovkově až tisícově naddražené zboží - to ať si strčí někam...zpátky do skladů až jim ho červi zožerou.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Taky to známe z vlastní zkušenosti. Nadávky, hulákání "drž hubu, zalez" jakmile jen seotevřely dveře domu, plivání přes plot, dokonce nápad, že nám stanoví, kdy smíme či nesmíme ven na náš vlastní pozemek,
Řešila to přestupková komise magistrátu, jenže - namísto poškozených z nás udělala raději jen svědky - ještěže jsme si s sebou vzali právníka.
Něco se zklidnilo, ale - házení krtků do zahrady včetně polomrtvého ježka tak, aby ho každý viděl, petardy jen jakmile vyjdeme se psem na zahradu (na to ale mají lidi, kterým volají), zrovna tak na dráždění psa.
A to vám realitka řekně, že kupujete domek v krásném klidném tichéím prostředí - mít na tu dobu kam jít jinam, tak by je člověk snad i žaloval, i město, které inzeruje jak krásně že se v něm žije.