V patnácti už by měl vědět, že se tam neleze.

To je docela riski, nezamykat nebo nechat klíče ve dveřích.

Bydlíme v rodinnémdomku, tedy je to dvojdomek. Ale zamykám nejen vrata a branku, oba vstupy do verandy, ale též ještě vnitřní dveře z verandy do chodby (jsou stejuné jak venbkovním, co se bezpečnosti týče).

Tady u nás se to prostě musí i za bílého dne a nechat si odemčeny jen ty, na které, když jsem venku na zahradě, vidím. A nabitý telefon stále po ruce.

Až tak krásné bydlení tu máme. 🙁

Taky v osmdesátých letech "jehláky", klidně i dvanáct centimetrů, hlavně na zábavu na tancování. Jen autobus se v nich dobíhal špatně - to raději skopnout z nohy, popadnout do ruky a bosa...hlavně přes náměstí ze štípaného kamane...🙂

Dneska jsem ráda, že obuju botasky na suché zipy - do jiného typu bot nemám šanci svoje opuchlé nohy nacpat.

Ale co, své jsem si užila...dřeváky, brikety, shrnovačky, kačenky...prostě každá doba a každý věk má svoje.

Botasky jsme si s kamarádkou objednali z naší první výplaty přímo u výrobce ve Skutči. Za 105Kčs!

A odlchodily sme v nich spoustu "dálkoplazeckých" pochodů bez jakékoli odřeniny nebo puchýře. Zalté "bílé botasky".

Uteč dokud můžeš!

Už chybí ještě jen zálohovat toaleťák.Že bych si to dfala patentovat? 🙂)

Maso bylo, jenže do vesnického krámku si toho řezník nemohl vzít hromadu.Ve městech ale bylo vždycky.

A že fronty? No samoobsluh ještě tolik nebylo a každý musel počkat,až na něj dojde řada,až mu tu flákotu prodavač uřízne a podá. Dneska si to vezmete zabalené v regále sám. Ale pokud je "volné", tak u toho pultu taky musíte počkat, až na vás dojde.

Dneska? Maso všade hory,to jhe pravda, ale za jaké ceny?

Tak většina lidé zase přejde na ty knedle a erteple, masíčko jen v akci a občas.

Někdo má zsřejmě strach, aby se lidi neoblíkli, neobuli...prostěw aby měli jen holé zadky.

Radši ať vyšetří ty, kteří na Temu nakoupí ve velkém a pak to v kamenných obchodech prodajhí za značkkové s víc jak stoprocentní přirážkou.

Ale tam je to předražené, tak je to v pořádku, že?

Já tedy "nebe v hubě" znám jako řezy.

A určitě nejsem sama.

Pisálek zde ukuchtil jeden z mnoha druhů ořechových rohlíčků s krémem a politých čokoládou.

A když už - mám recept na krém, kde jde vlastně o oslazený kakaový pudink, do kterého se po jeho uvaření ještě přimíchá kakaový prášek a může se, dle chuti i lžička rumu. Žádné máslo, nic. Navrch čokopoleva.

Toho cukroví nemusím mít tuny. Pokud peču z jedné dávky, kde se dá přibližně 150g mouky, takových pět až sedm druhů,raději menší kousky - tak mne to nepoloží.

A jsou i druhy cukroví, kde máslo nepotřebujete a jsou i tak dobré. Nač šílet už teď, když mám recepty, které se mohou jíst hned druhý třetí den po upečení a jsou výborné (tady ale platí, že každý, nač je zvyklý).

Cukroví - to je o pečení, o provonění celého bytu i domu, hřebíček, skořice...

byť sebelepší a kvalitnější koupené cukroví by mi tohle nikdy nahradit nemohlo.

Pro mne vánoce nejsou jen ten Štědrý den a Boží hod - tam už se jenom zažívá atomosféra a odpočívá.

Taktohle půoužívám už třetím rokem. Samozařejmě že barák vám jen tohle nevyhřeje. Ale tak o jeden až dva stupně se teplota v místnosti zvýší během chvíle.

I to stačí, aby ještě nesepnul kotel. Přes den se pak místnost prohlřeje skrz okna od sluníčka.

Je dobré mít pejska - od čeho on uteče, to rozhodně bezmilosti vyhodit.

Blíží se mi sedmý křížek, dost toho zvládám, ale už pár let jsem občas připadala, že potřebuju "naučit žít v současnosti" - a sice zaučit ovládat tehdá ty populární hifi-věže, nebo jak si pustit domácí video (při nemoci by se hodilo) nebo i jenom zdárně a bez návodu před nosem ovládat automatickou pračku nebo myčku.

Jo, nakonec jsem to zvládla, ale neznamená to, že mne podobné "ataky" nenapadají i dnes. A to si s počítačem a internetem celkem rozumím, bankomat i platbomat zvládm "levou zadní".

Zato "chytrej" telefon je pro mne záhada.A všechny ty stahovací aplikace jak by smet - prostě slevy s aplikacema jsou pro mne zkrátka tabu.

Ne že bych nikoho neměla, spíš nikdo nemá tu trpělivost, aby mne ty moje "strašlivé nedostatky v dnešním světě" naučil - to je samé - hop hop, že nestačím anmi sledovat, natož pochopit a pak i zapamatovat. Takže rodina fakt ne, to nedáme nikdo z nás.

Ale co - chytrá jsem já, telefon mi stačí ten obyčejnej, "blbej" - tak :-)

Ano, ale ve zdraví, v plné síle. Jinak opravdu není oč stát, zvlášť v téhle době s touto vládou.

Měla bych lepší návrh pro doplnění státní kasy.

Ať si všichni ti politikové, poslanci a podobně, zavedou tzv. "řečněnky", povolenky, s pěkně s tučnou hodinovou sazbou - a státní kada bude přetékat penězi.

Protože ty jejich plky často trvají hodiny a hodiny a stejně k ničemu nejsou.

Takhle by byly.

Omáčku na způsob svíčkové vařím z vepřového, libového masa.

Vařím - koření dávám, mrkev, celer, petržel kořen, cibuli, celý pepř, nové koření, sůl, ocet. A vařím do změknutí masa.

NIc víc, žádný rozmarýn, hořčici nebo tymián ani cukr - to už jsou pak zcela jiné omáčky.

Po uvaření zeleninu osmažím na másle, rozmixuju a následně procedím. Vývarem ředím postupně na požadovanou hustotu.

Jen někdy, vyjímečně, přidám ke smažení lžíci mouky, musí se ale následně dobře provařit, pakpřidám i trošku mléka.

Byl by to krásný ideál, kdyb y v dospělosti každý dostal bydlení -místnost, koupelnu pus WC za levný nájem. Chceš víc,lepší? Tak se postarej sám. A ten mimibytečk by potom vrátil. Použil by se zase pro dalšího.

Utopie, vím. ALe hezká.

Ono je rozdíál mezi zdravotní péči domů a sociální péčí domů. Tu zdravotní pojišťovna uhradí, sociální musí pacient a jeho rodina sami.

A tam jsou ceny skutedčně vysoké až až...

Spadá sem i třeba taková pedikura a minkura, bez které se tito lidé také neobejdou. A taky kadeřník, byť jde "jen o pouhé ostříhání". A co vám z toho příznaného příspěvku že zbude? Využívat donášku nákupu byť jen dvakrát týdně, no to se vám ten rohlík či koláč pěkně prodraží.

Pokud nemáte bezbarierovou koupelnu, můžete si zajistit u provozovatele sociálních služeb vykoupání u nich - sprchu nebo ve vaně s bočním vstupem - jenže za to se taky platí a ne zrovna málo, byť si toho svého starouška tam vykoupete sami - nebo může personál, ale za to pak platíte víc.

Katastrofou ovšem je, pokud pracovníci takovéhoé zařízení nabídnou zajištění dalších věcí, jako třeba průpkazu ZTP/P a podobné.

Ano, přijdeďte, pobudete, zařídíte. Jenže - i ta doprava DOSIO nebo podobně, tu si musíte uhradit, tam i zpět (pokud nemáte někoho, kdo vásdoveze vlastním autem k tomu uzpůsobeném. Posadí vás do jídelny či společenské místnosti a - čekejte. Jenže se předpokládá, že si jak pacient, tak doprovod aspoň "něco dá" v jejich bufítku, minimálně kávu, avšak za ceny jako v kavárně.

Dočkáte se, pracovnice ÚP vše vyřídí, jim nic neplatíte.

Odjíždíte domů.

Jenže během pár nejbližších dní za vámi přijde pracovnice onoho zařízení s tím, že musíte uhradit částku XY. Za co? Přece za to, že vám zařídili ten průkaz.

Vědět tohle, tak to oběhám sama, i je na ten ouřad přivezu, aby je praconice viděla - a vyjde to líp. Proto už nikdy více

Je ale rozdíl mezi děti nechtít a děti nemít.

A to nemít nutně nemusí být pouze proto, že nemůžu.

Nebýt neziskovek, nebylo by nelegálních migrantů nebo aspoň ne tolik.

Jsou to šílenci.