Něco podobného na mě zkoušely když zjistily co jsem zač radši to vzdaly a je klid teď už dělám naschvály jenom já občas aby nezapomněly🤣👍kdo je tady magor a koho se je důvod bát😀 doporučuji pozvat si profesionály třeba Ukrajince co rádi vodku nechat je na zahradě vegetovat a domluvit pořádnou nálož sousedům nechte je tam celý léto a uvidíte až odejdou začnou vás sousedi zdravit tyto problémy máte jen proto že si myslel že to neva chce to něco pořádnýho aby si z toho pokálely kalhoty
By tu nanávštěvě známý s velikánským psem, barsejem...jenž když ono na ně všecko zabere tak nejvýš dva tři dny
Taky to známe z vlastní zkušenosti. Nadávky, hulákání "drž hubu, zalez" jakmile jen seotevřely dveře domu, plivání přes plot, dokonce nápad, že nám stanoví, kdy smíme či nesmíme ven na náš vlastní pozemek,
Řešila to přestupková komise magistrátu, jenže - namísto poškozených z nás udělala raději jen svědky - ještěže jsme si s sebou vzali právníka.
Něco se zklidnilo, ale - házení krtků do zahrady včetně polomrtvého ježka tak, aby ho každý viděl, petardy jen jakmile vyjdeme se psem na zahradu (na to ale mají lidi, kterým volají), zrovna tak na dráždění psa.
A to vám realitka řekně, že kupujete domek v krásném klidném tichéím prostředí - mít na tu dobu kam jít jinam, tak by je člověk snad i žaloval, i město, které inzeruje jak krásně že se v něm žije.
Otázka, kterou by si měla položit, je i to, v čem já jsem jedinečná?
Ony tyhle snaživky většinou spláčou nad výdělkem, opravdu se z toho vytratí radost. A pokud já mám málo radosti ve svém životě, pokud ji téměř neznám, je dost těžké "nezávidět", opravdu ze srdce to lidem přát...
Ne, že by to nešlo vůbec, ale je to taková vyšší dívčí.
Pokud mám já sám něčeho dostatek, toho, co mi život naplňuje, pak přeju ostatním, že i oni mají naplněný život, třebas něčím jiným.
To není sobectví, je to naplnění základní potřeby života. Samozřejmě s tím jde i srovnání hodnot, priorit, atd. atd. - a často nějaké změny. Ale dá se to.
Ona má něco lepšího, ale z vašeho pohledu. Jeví se to tak i jí samotné?
Možná ano, dost možná i ne.
Nikdo nikomu nevidíme "pod pokličku", vidíme jen to, co vidět můžeme a chceme.
A co se takhle zamyslet nad tím, co mám já a zase nemá ona? Může to být cokoli.
Třeba umíte háčkovat, plést, vyšívat - tedy pokud vás tohole baví, nebo si s chutí přečtete pěknou knížku(což třeba ona kámoška nedělá) nebo si prostě juednou za týden jen tak lehnetze a lenošíte - ono totiž i to je určitým způsobem umění,
A taky se říká, že "čím víc se s čím kdo s, tím víc to stojí za h" a to je lety prověřená svatá pravda.
Nechte život víc plynout a udělejte si trochu času na sebe, ne proto, že je to móda, někdo to ocení, ale prostě jen proto,že se vám to či ono zrovna prácě chce. Uvidíte, že život bude hned veselejší.
A mela pravdu. Ve velkych marketech maji prodavači jasně vymezené prostory a pokud se ptate treba prodavačky uzenin, kde najdete pleny, nema ani šajna, kde jsou, protože se od pultu za celou směnu nehne.
A ani nesmí. Navíc manažeři leckdy zboží přemisťují úmyslně aby ho zákazníci museli hledat, domnívají se, že tak přitom koupí i věci, které původně nechtěli, ale když půjdou okolo...za mně strategie víc než hloupá.
Kde se zbožím stále šibujou, tam nechodím.Když jdu třeba pro cukr, vím kde je a jdu rovnou tam, pokaždé nemám čas ani sílu courat celým hypáčem abych našla co potřebuju.
Zrovna nedavno jsem se pani v Kauflandu ptala, kde maji detskou krupicku a dostalo se mi odpovedi, ze ona nevi a ani ji to nezajima, protoze ona je z pultoveho prodeje.
A měla pravdu, protože někdi nemůže přesně znát umístění každé položky.Každý má na starosti ten svůj konkrétní úsek.
Jedině sledovat nápisy u regálů, kde jaké zboží v ních je - např. je jisté,že ta krupička bude nejspíš někde u mouky a ne v oddělení konzerv.
Pokladní jsou obvykle hodnoceny podle toho, kolik zboží odpípnou (ne na cenu, ale na kusy). Empatie k zákazníkovi hodnocena není, protože se nedá snadno změřit. Tak proč se snažit, že
Ano, jsou hodnoceni podle toho, jak rychle odbaví frontu.Proto vám někteří to zboží házejí klidně málem i na zem, poíkud ho nestačíte odebírat nebo ještě vyndaváte z koše.
Někde to řeší tím, že vám "přidělí" pracovníka aby vám to zboží pomohl odebírat - a ten vám to hází "hlava nehlava", klidně šlehačkový dezert vzhůru nohama... Ohradila jsem se, že nejsme přece čuňata a pan manažer že by si takovýhle dezert určitě potom k svačině nedal. Odpověďe? Mám být rychlejší nebo toho nekupovat tolik najednou.
Dobrá, zvolím to druhé a pan manažer bude moci obchod vbrzku zavřít, pokud tohle poradím všem svým známým.
Přítelkyně teď poslední rok dělá prodavačku ,Lidl ,to je úplně peklo tam pracovat,tempo ( tam se chlastalo ),chudáci prodavačky,co se neprodá,to si musí koupit (maso,atd) aby neměli ztráty.
Pokladna se ne přepočítává,když chybí ,chudák na odpolední doplácí ze svého,7.5 hodinové smlouvy fungují tak,že pracují v týdnu 6 hod a zbytek o víkendu,příplatek za přesčas žádný ,max 10 %..sobota a neděle 12 hod směny .ty co jsou na mase ,musí lítat k regálu a doplňovat zboží ,a hlídat jestli někdo není u masa,(nemožné ,pult má asi 15m) prodavačka vidí z uličky jen tak 3m pultu .
Ochranné pomůcky ? Nehrozí,ruce věčně pořezané,rukavice z nerezu stojí 4.000 to je moc .
Takže buďme na ně milí berou za tohle jen 18max 20.000kc čistého.
Copak tam nemají kasy s odnímatelným šuplaty, kde každý dostane svůj pokladní limit a kasa se na konci jeho směny spočítá?
Pokud toi není, tak rychle pryč.
Taky mám zkušenost - mladík za kasou si na mne doslova otevřel h,že jsem prý urvala všechny cedule z plyšáků - přitom ani u jednoho nebyly. Potom začal markovat zboží a házet stále na kupu až padalo na zem - on muisí pracovat a já stíhat odebírat, nezajímalo ho, že stále ještě vyndávám zboží z koše.
No tak jsem zavolala na vedení daného řetězce - a světe div se, ochota, řekli jak budou probloém řešit a taky vyřešili. Nadále jsou v té prodejně rozumní a ochotní prodavači, došlo i k několika "zlepšovákům" pro zákazníky.
Daného mladíka jsem tam odté doby už neviděla a vůbec ho nepostrádám.
Jenom ještě musím znovu zavolat na vedení a pracovníky dané prodejny pochválit - na to mnozí zapomínají.Stěžovat okamžitě, ale poděkovat, to už neřeší.
Dříve, když se začala na štěšdrý den jíst ryba,( dřív to byly buchtičky spařované mlékem, koláče...) tak se k ní dělával jen ten obyčejný salát. Brambory, cibule, kyseláý okurka a celé to trošku omastit tukem ze smažení.
U nás dodnes zůstal salát jenom - brambory, cibule, kyselá okruky, majolka, sůl, pepř, ocet - nic víc.
Je to o zvyku, když jednou máti přidala vařená vajíčka, trochu té vařené zeleniny a trošku salámu, nebylo to pro nás "to pravé ořechové".
Dřív to tak bylo, i moje máti bráchu od takových prací jako třeba umytí nádobí doslova hnala.Já pakdostala co proto, že to je starost ženské, tedy moje.
Nenaučila ho nic, takže mimo zalití kafge nebo čaje si nedokáže ukuchtit naprosto, ale naprosto nic.
Protože -přece je a bude moje povinnost se o bráchu starat - vařit mu, prát, uklidit - takhle to máti naplánovala, když jsem jako mladá ovdověla a brácha že zůstal svobodný.
No, nakonec to tak i je, jenom - s tím úklidem tedy hodně hodně pomáhá, taky proto, že já už se pořádně neohnu a ni po štaflích lézt už nemohu ani náhodou.
Jenom to vaření se v už téměř důchodovém věku prostě nenaučí - kdyby něco, tak zkrátka "bude zabíjet konezvy", no.
Chlapec není z jiné rodiny.. jsme obyčejní mladí lidé, kteří pochází z vesnice a do startu jsme měli pouze sebe a odvahu zkusit nemožné i za cenu výsměchu okolí.
Kdyby nebylo naší výrobny, hledali bychom jiné cesty, jak něco smysluplného vyrobit a Vinciho nápad podpořit. O tom jsem přesvědčena.
Věřím, jen s tím "úředním šimlem" by to bylo daleko složitější.
To by stouplo ještě o energie (elektřina nebo plyn při vaření), potom ještě taky za ten odvoz k prodeji, vyřídit povolení k prodeji (živnosťák) povinné odovody...
Tohle opravdu není pro každého.
Chlapec měwl výhodu maminčiny výrobny paštik a i to, že měla potřebná povolení k výrobě - jen trošku pozměnila sortiment a pokud i přesto se muselo něco někde vyřídit za povolení, uhradit, tak to prostě zařídila.
Chvályhodný nápad, ale chlapec z jiné rodiny, kde nepodnikají natož pak chlapec sám - to prostě realizovatelné není.
Tenhle pro to měl zkrátka podmínky.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Něco podobný ho sem řešil i já. Přestupková komise to hezky hodila pod koberec, páč on měl právníka. Na to nebylo potřeba právníka, zbytečný vyhozený peníze. Kdyby ta komise řešila proč sem trestní oznámení podal, nemuselo se řešit jakou barvu má můj prodlužovací kabel, nebo jestli jsem seděl v kriminále. 🤣🤣
1 odpověď
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Na jednu stranu nechápu, proč trestní oznámení se podává u státní policie, když ona nemá žádnou pravomoc věc řešit a musí to předatúředníkům na magistrátech.