PROČ čtyřleté dítě uteče z domova a utíká tak, že ho dospělí musí dohánět? Obrovská klika že se tam nachomýtly policistky, ženské už od přírody dovedou malého člověka líp uklidnit. Děvčata, u mě palec nahoru!
Protože se vzbudí a nudí se. Ví, že mamka je unavená, tak ji nechá spát a jde na průzkum. A že utíká? Je přece "na výpravě"
Tady je zase obhajovacu neschopnych rodicu. Bylo jen stesti, ze se ji nic nestalo! A tady jako obvykle vsichni obhajuji rodice, boze... Nerikam, ze clovek nemuze udelat chybu, ale obhajovat tu chybu treba unavou? Doufam, ze dostanou nejaky trest za toto pochybeni
Stane se, večer, matka utahaná,nebo ke všemu ještě třeba i marod, dítko usnulo, tak se taky natáhne.
Jenže dítko se probudí a nudí se, tak jde na průzkum a pokud se mu to podaří, tak ven, dál do světa...
Takže - nesuďte, abyste sami nebyli souzeni.
Taky jsem jako tříletá přišla za mámou do drůbežárny, přes celou ves a po lávce přes struhu, v pyžamu, ve čtyři ráno...cestou jsem nikoho nepotkala, protože jinak by mne každý popadnu a donesl buď k nám domů nebo vzal k sobě domůa mámě dal vědět.
Takovejch nás tenkrát bylo víc - nechci být sám, tak jdu, třeba za dědou do kravína, kde hlídal, nebo za babičkou do prasečáku - tam hlavně holínky a kulicha, jinak taky jen pyžamo :-)
To je docela riski, nezamykat nebo nechat klíče ve dveřích.
Bydlíme v rodinnémdomku, tedy je to dvojdomek. Ale zamykám nejen vrata a branku, oba vstupy do verandy, ale též ještě vnitřní dveře z verandy do chodby (jsou stejuné jak venbkovním, co se bezpečnosti týče).
Tady u nás se to prostě musí i za bílého dne a nechat si odemčeny jen ty, na které, když jsem venku na zahradě, vidím. A nabitý telefon stále po ruce.
Až tak krásné bydlení tu máme. 🙁
Mně se jednou z podpatku uvolnila ta ocelová výztuha, ale nevypadla, jen se pořád vysouvala a zasouvala. Šla jsem v parku jak čáp, furt jsem zvedala jednu nohu nahoru, ale nevyzula jsem se 😄
Já zase kolikrát pajdala v kozačce bez podpatku, který se ulomil hned u podrážky. Pak jsem začala nosit v kabelce hřebík - nějakej šutr se vždycky někde našel :-)
Taky v osmdesátých letech "jehláky", klidně i dvanáct centimetrů, hlavně na zábavu na tancování. Jen autobus se v nich dobíhal špatně - to raději skopnout z nohy, popadnout do ruky a bosa...hlavně přes náměstí ze štípaného kamane...🙂
Dneska jsem ráda, že obuju botasky na suché zipy - do jiného typu bot nemám šanci svoje opuchlé nohy nacpat.
Ale co, své jsem si užila...dřeváky, brikety, shrnovačky, kačenky...prostě každá doba a každý věk má svoje.
Kupovali a obouvali jsme vesměs hlavně boty kvalitní a taky celkem levné. Většinou byly kožené,až později se vyráběly boty i z kůže umělé. Největší zimní móda let asi šedesátých byly přezuvky s kožešinkou,které se obouvaly přes bačkory.Většinou byly šedivé,někdy černé se šedou kžešinkou. Odtud šedý mor. Kozačky pod kolena se začaly vyrábět až někdy koncem šedesátých let. Letní boty se nosily většinou různé druhy kožených sandálů. Boty tehdy v Gottwaldově se vyráběly kvalitní,mnohé daleko lepší kvality než se prodávají boty dnes. V sedmdesátých letech se nosily briketky,to byla móda na zlámání nohou .A všimla jsem si,že se tahle móda opakuje. Vysoké podrážky i podpatky,hranatý tvar boty. Kdysi jsem se v tom vdávala. Móda byla všelijaká a pořád dokola se prvky módy opakují.
Já měla své první kozačky v 64 roce, červené, nazouvací. Všechny holky ve druhé třídě jsme je měli naprosto stejné - takže podepsat si je byla nutnost. Jenže máma mi je podepsala zvenčí na podrážce (ta bila tehdy z bílé "mechovky"). Sice jen monogramem,ale...
Dnes se té kontrole bot při hromadném obouvání v šatně už jen usmívám.
Protože kluci nám je často pomíchaly tak důkladně, že v žádném páru nebyly obě boty jednoho člověka 🙂 a holek nás bylo ve třídě dvanáct.
Tak pokaždé všechny sednout, boty se přebíraly po jedné a hledalo se, která komu patří, podpis - jó bejvalo...
nevím,kdo říkal Prestižky, vždy Prestiže. No a vzpomněla jsem si ještě na Kordovanky
To byly taky príma botky. Vydržely tak dvě zimy, tedy pokud člověku nevyrostla noha. Hlavně je obula i širší noha.
A vysoké lakovky pod kolena? Jo, sice "kozačky",ale rozhodně ne do mrazu, spíš do podzimích dešťů - bílé, černé,červené...
Kdo to pořád v článcích z doby minulé píše takové bláboly, já měla vždy krásné boty, které mi ladily k oblečení, výběr bot byl veliký, a hlavně byly kvalitní. Dnes jsou to křusky, co nic nevydrží.
Jsem ročník 57 a boty jsem měla pokaždé né zrovna módní,ale moderní, koupené tady, v Čechách.
Ve dvaasedmdesátým roce za vlastní, z první brigády dokonce ty na podpatku a "podezdívce", jak se tehdy říkalo. Bylo nám patnáct.
Učilily jsme se v nich s kamarádkou choditu nás v kuchyni, kolem kulatého stolu - byly to naše první na podpatku, :-)
Byli jsme obuvnická velmoc, tak co tady mele autor za nesmysly. Co firem, zabývajících se výrobou bot v devadesátkách zaniklo. To stejné bylo i s textilkama, vše bylo zničeno po slavné privatizaci a dnes někdo vyplodí nesmyslný článek, že jsme chodili v plátěnkách. Za stovku byly kvalitní polobotky, i zimní boty v širokém výběru, tak co tady autor mele o důchodkách.
Důchodky byly módní trend, proto byly docela nedostatkové zboží, pro důchodce jako takové těžko sehnatelné, tedy co do velikostí, ne že by vůbec nebyly.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Berte to pozitivně.aspon nebudeme tlustý.ale v kantyne poslancu budou mít určitě vše levné.
1 odpověď
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
a zase budou nutné další výdaje - na širší židle, aby se do nich po vánocích vešli