Tak pokud vás drndal starší sourozenec v kočárku, není to stejné, jako "lítat sám po venku". 🤣 To je sakra rozdíl. Mně taky hlídala starší ségra. Protože ve dvou letech batole sice už samo chodí, ale ještě toho víc naspí v kočárku, než stráví lítáním po polích. 😜 Proto jsem psal o cca pěti letech. Což je předškolní věk a doba, kdy už děti netráví polední klid v postýlkách nebo kočárcích. Já byl "dítě ulice", ale fakt těžko od dvou let... Takže jste napsala pěknou hloupost a mě už nebaví to dál rozebírat. Pěkný večer.
Jasně, všechny děti přes den spí a jsou do čtyř let v kočárku 😄, obzvláště ty, co chodí před rokem věku. Upřímně bych chtěla takové potkat. S bráchou jsme normálně ve třech letech chodili i celé odpoledne sanovat. Myslím, že si pletete dítě dva-tri roky s kojencem. Myslíte, že když šly oba rodiče od dvou let do práce, tak ty děti doma jen spaly v kočárku? Asi jste byl zaostalý. Moje dcera usla ve třech letech sedm kilometrů na jeden zátah. Dvouleté děti, co s ní chodily do školky měly stejný režim jako čtyřleté a světě div se, kočárky tam měli jen pro panenky
To nevypadala. Dvouleté a pětileté dítě je sakra rozdíl. Vy tady ovšem tvrdíte, že jste od 2 let pravidelně sama bez dozoru lítala venku. A to je tedy úlet. 🤣 🙈
Zajímavé, že všichni, co znám z vesnic, to tak měli, hlídali nás sourozenci nebo starší kamarádi. O pětiletých zde nikdo nemluvil. Můžete mi říct, jak by mohli rodiče hlídat děti, když každá minimálně druhá rodina měla dobytek a pole? Rodiče často chodili do práce ve dvou letech, u generací dřív ještě dřív. Nebo si myslíte, že na vesnicích byly běžné jesle? 😄 😄 😄 Kolikrát už mi někde v komentářích psaly ženy předchozích generací, že nechavanim dvou-tříletých dětí doma se staršími sourozenci byla nutnost a ještě se tím dětí učily prý samostatnosti. Nechápu, kde jste žil, asi v jiném vesmíru... Já byla na rodičovské tři a půl roku, celou dobu jsem se věnovala jen dítěti, popřípadě jiným dětem, dnes pracuji taky abych měla odpoledne na dítě dostatek času a takových lidí znám většinu.
Jj. Ideální nechat dvouletou dítě běhat samotné venku mezi zvířaty. 🤣
Takhle dřív vypadala úplně normálně výchova dětí na vesnici. Dřív, v těch letech, které zde paní tak vychvaluje nad dnešní dobou a před tím ještě víc. Ale místo, abyste uznali, že dnes je to jiné, v tomto lepší, tak se tomu zbytečně vysmíváte. A pracovní dobu dnes může mít většina lidí takovou, jakou potřebuje. To dřív fakt nebylo.
Vy už jste ve dvou letech běhala sama venku? 😳 🤣 Evidentně se při vaší výchovné někde stala chyba. 🙈 Víte jak to bylo dřív? Lidi přišli ve tři z práce domů a nebylo co dělat, kam jít. Mimochodem, vy jste ve dvou letech byla sama doma a bez dozoru? 😳 Asi něco špatně... Dnes rodiče makají do šesti, Maji co dělat, aby byli schopni zavčas vyzvednout děti ze školek a menší školní z družiny. Jste úplně mimo. 😊
Nebyla jsem doma sama, nikdy, to se nemusíte bát a ano mezi druhým a třetím rokem už jsme běhali po venku úplně normálně. Možná tak ve městě, ale na vesnici měl každý pole a zvířata. Já jsem zhruba ve tři doma a mám na věnování dítěti celé odpoledne, zajímavé. Ale je pravda, že ty šibeniční doby školek a družin je těžké stíhat. Mimo jste vy, já v tom přesně jak píšu žiju
Silně pochybuji, že jste ve věku od nuly do čtyř (max pěti) let "běhala venku od rána do večera s kamarády". To je totiž to klíčové období, kdy je třeba u dětí začít s výchovou a odvést ten největší kus práce na pevných základech jejich budoucích schopností, dovedností, zvyků a osobnosti jako takové. V době, kdy se "běhá venku s kamarády" už mají být tyto základy dávno hotové a už se mají jen nadále rozvíjet a kultivovat, což už pochopitelně nemusí (a ani nemají) dělat jen rodiče, ale např. i škola a další sociální kontakty včetně oněch kamarádů.
A moje odbornost je pedagogika-psychologie, čili o neurologii a prenatálním stádiu povědomí nemám. Nicméně celou dobu píšu o zdravých dětech, čili pokud jde o dítě s neurologickými problémy, může být situace pochopitelně jiná. A pokud o ADHD, tak tam je hlavně třeba striktně rozlišit, zda jde skutečně o ADHD jako diagnózu (která je poměrně vzácná), nebo o naopak hojně rozšířené ADHD jakožto pouhý symptom. Není to totiž ani zdaleka to samé. Asi jako cukrovka prvního a druhého typu...
Ano, běhali jsme takto od cca dvou let, mám o hodně mladšího p bratra, takže to vím úplně jistě. A v té době to bylo úplně normální. Doma si děti dost hráli samy, rodiče byli v práci a měli doma daleko více práce než má většina dnešních, naopak dnes se hodně rodičů dětem opravdu věnuje a studuje, co je dobré pro děti.
O lidech s vaší specializací, se kterými sem se setkala mám už bohužel nevalné mínění, že svojí práci opravdu rozumí, bohužel. Když byl malý můj bratr, viděla jsem něco jiného.
My máme ADHD jako diagnózu a nezůstalo jen u toho, pokud se ptáte na nás. Bohužel vaši kolegové to podcenili už v brzkém věku a teď to nějak nechápou i černé na bílém.
A hlavně by se dle vašich názorů asi mělo nějak studium neurologie a spec. pedagogiky spojit, abyste se nerozcházeli, když mluvíte o tomtéž.
Ano, jsem odborník. A světe div se, děti se dají špatně vychovávat i bez televize, počítače a tabletu. A ani to není nic komplikovaného. Stačí je jen od kojeneckého věku přehlcovat podněty, příliš často jim měnit podmínky a aktivity nebo nebýt důslední a nechat je ať celé dny šíleně běhají od jednoho ke druhému. A ne, nechci tím říct, že děti podnětné prostředí a střídání aktivit nepotřebují a od přírody nejsou (většinou) zvídavé a neposedné. Chci jen říct, že všeho moc škodí a rodiče jsou tu právě od toho, aby tu zdravou míru odhadli a na jejím základě své děti usměrňovali a podporovali v nich trpělivost a soustředění, protože tohle se samo od sebe neudělá. Trpělivost a schopnost soustředit se je vlastnost získaná, nikoliv vrozená a proto je třeba ji v dětech probudit a následně trénovat a posilovat. Pěkně od malička kousek po kousku... Rovnoměrným zvyšováním nároků a protahováním času, po který je od dítěte žádáno soustředění se (pochopitelně na něco, co ho baví, takže je to pro něj hra a zábava). Tento postup většinou u zdravých dětí funguje skvěle a třicet minut je pak pro ně ve zmiňovaném věku hračka (proto má taky vyučovací hodina ve škole 45 minut-v době, kdy se tak rozhodovalo to u dětí ve věku 6-7 let nebyl sebemenší problém, což je ovšem dnes bohužel již spíše hudbou minulosti).
Pak bych tedy chtěla vidět, kdo koho před třiceti lety vychovával "dobře", běhali jsme venku od rána do večera s kamarády, protože rodiče měli práci. Je mi třicet plus, takže o tom něco vím.
Co jste za odborníka prosím? Protože nás neurolog říká, že důvody jsou úplně jinde. A to v prenatálním stadiu.
Zdravé dítě tohoto věku je zcela schopné udržet pozornost po celých třicet minut, takže pokud to autorčino ne, zjevně dělá něco hodně špatně. A nejen to, samozřejmě. Drtivá většina dětí by hravě zvládla i daleko delší soustředění, jen kdyby k tomu byla vedená a někdo na ně kladl v tomto směru alespoň minimální nároky (což dnes není moderní, protože pseudovědci si vymýšlejí nesmysly o tom, jak lidský mozek v tomto věku nezvládne víc, než pár minut soustředění-to asi všechny generace našich předků byly mimozemšťani).
Konec konců ještě v naší generaci (30+) bylo úplně normální, že jsme zvládali i víc jak hodinové filmy a pohádky a nikoho ani nenapadlo vyrušovat. Hltali jsme každou minutu a byli napnutí jak kšandy jak to dopadne, jen když nás daný snímek alespoň maličko zaujal. A zaujmout nás nebylo těžké, protože jsme nebyli zhýčkaní a přesycení vším možným a od malička nás nikdo na celé dny neodkládal k primitivním, maximálně několikaminutovým dětským videím na internetu nebo streamovacích službách, kde se nejen skoro (nebo vůbec) nemluví, ale kde není ani žádný děj, takže jejichž nároky na dětskou pozornost i inteligenci jsou naprosto nulové a děti pak při jejich sledování rychle zakrní. Jinými slovy, vychovávali nás jako lid a ne jako tupá polo-zvířátka, která neudrží pozornost a nezvládnou ani primitivní děj a dialogy. Kdyby tohle moderní rodiče typu autorky článku na chvíli zkusili, žasli by, čeho všeho by byly jejich děti najednou schopné...
Vy jste odborník? Nebo jen zapšklá a bezdětná? Mnoho dětí kolem mě je vychovavano lépe než naše generace, několik mých přátel nemá ani počítač a ani televizi a mobil dětem nikdy nedají. A světě div se, ty děti nevydrží ještě daleko víc než moje dcera, co má ADHD, ale je zvykla chodit do kina, divadla, koukat na telku, každý den minimálně hodinu čtení. A ona by v tom věku 30 minut těžko dala.
Já mám teda zkušenost pozitivní. Začátek braní je naprosto příšerný. Člověk se vážně, přesně jak píšou ale i v příbalové informací, chce i zabít, bylo mi zle fyzicky i psychicky. A byla jsem na to sama. Ale postupně mi to neuvěřitelné vyčistilo hlavu, viděla jsem konečně věci jasně a ne v mlžném oparu, jako několik let před tím. Vzhledem k tomu, že jsem nabrala hodně kilo právě kvůli problémům, co měly pomoci řešit, tak mi to váhu naopak pomohlo stabilizovat. Sexuální problémy byly spíše opačného rázu, chuť šla rapidně nahoru. Změnilo mě to a hodně, ale u mě pozitivně, jsem klidnější, zároveň více ženská. A hlavně mě po jejich braní potkalo mnoho dalších ošklivých věcí, se kterými bych se dříve nevyrovnala a teď jsem v pohodě, racionální, i bez léků.
Alespoň nepomlouvají ženy jak je v posteli marná nebo že žije s blbkou. To, že rozebírají prsa, není tak škodné, jako to, že je někdo marný v posteli. Je to soukromí, ktere nemá spatřit světlo světa. Pokud není spokojená tak proč si s ním taktně nepromluví či nejde do poradny. Já bych také s nikým nerozebírala svůj sexuální život, to se nedělá. Speciálně to dělají ženy, muži ne. A pokud muž se chce jinemu muži svěřit tak mezi čtyřma očima určitě ne na celou hospodu. Mě připadá, že v poslední době ty ženy pálí dobré bydlo.
Ale ano, dělají to. A dělají to hodně. Kde jste byla na tom, že ne? U mého ex věděl každý druhý, že jsem kráva a tisíc důvodů proč, jakého mám bobra a kozy, jaká jsem v posteli.... Taky jsem po rozchodu dostala několik návrhů od jeho kamarádů 😕. On zase chodil domů s popisem toho, co dělají v posteli jeho přátelé
Dvouleté dítě už potřebuje v nějaké míře vrstevníky a kolektiv s řádem, ne být 24/7 s matkou, ta jiné děti a režim nikdy nenahradí. Samozřejmě ne celý den, ale třeba třikrát půl dne v týdnu.
A nějak se vám z toho slzotraktátu vytratili tatínkové. Oni jsou taky rodiče, víme?
Je to individuální, zatím co jedno není připravené na to být velkou část dne mimo matku či otce. Jiné je zcela připraveno ve dvou letech na celý den. Nelze paušalizovat. A koukat takhle zvenku umí každý. Znám holčičku, co chodila ve dvou na celý den a byl jen výmysl paní učitelky, že je na to malá, ji to přispívalo, protože všichni její o rok starší kamarádi tam byli. Doma ji bylo smutno.
Kdyby šlo o solidní novinařinu, tak bychom si také mohli přečíst vyjádření druhé strany. Celé mi to přijde hodně nepravděpodobné. Běžné například je, že je to žena, která po otěhotnění přestane mít zájem o intimní styk a brání se mu, nikoliv že by žena po otěhotnění přestala muže přitahovat. To je docela nesmysl.
Já to zažila a musím říct, že to asi nikdy nerozýchám.... A to můj ex je hetero, prostě radši chodil jinam :/
8
Sledujících
0
Sleduje
8
Sledujících
0
Sleduje
Paní, jste nemocná. Ve dvou letech patřilo dítě do jeslí, ne do školky. 😊 🤣 Je to batole. Samozřejmě, že chodí. Ale absolutně nemůže lítat venku. Ani samo, ani v doprovodu. Běžte se léčit. 😊
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dnes ale děti ve dvou letech chodí do školky, nikde jsem nepsala, že někdy dřív, ale je pravda, že v 99 chodily taky. Léčit se asi máte vy. Pořád jste mi neodpověděl, když teda takové dítě neběhalo se sourozenci a kamarády po venku, kde bylo, když na vesnici nebyly jesle a rodiče byly v práci. Jo, já zapomněla, vlastně ano, psal jste doma v kočárku 😄 😄 😄