Závist je strašný nešvar, je jí prolezlá celá společnost.
Poslanci si populisticky zmrazují platy a navyšují náhrady, na které nikdo nevidí.
Uvědomme si, že pokud nebudou mít slušné platy, tak tam kvalitní lidi nebudou. O to více si to pak budou chtít vynahradit úplatky a korupcí.
Už teď je ta sněmovna personálně žalostná, těžko se vybírají lidi do vlády, protože kvalitní manažeři raději pracují ve firmách. Kvalitní právníci a lékaři také ve svých oborech. To co tam nyní je, tak je tak 3. liga, a to kdoví jestli...
Navíc 15 tis. Kč na poslance, je 1 Kč na důchodce, takže to zmrazení, či snížení je opravdu jen populistické, symbolické gesto.
Z toho mi vychází, že kvalitní člověk je pouze ten, co má hodně peněz.
Všechno už tu bylo. Před 2. světovou válkou bylo v Rumburku velké množství hospod. Ale vlastně to nebyly restaurace, jak je známe dnes. Všichni někde pracovali celý den. Večer se pak sesedlo pět až šest rodin u jedné ze sousedek, která uvařila jídlo. Všichni se najedli, zaplatili, pobesedovali a šli domů.
Proč se stále hrabat v minulosti. Odpouštět je třeba. Sobě i jiným. Já jsem měla úžasné dětství a dosud mám skvělé rodiče. Ale v zejména v partnerských vztazích jsem se naučila respektovat cizí rozhodnutí. Bezpodmínečně. Bez pátrání po důvodech. Velmi mi to ulehčuje život. Já svá rozhodnutí také nemusím nikomu zdůvodňovat.
Mne nevyčerpávalo ani tak vaření samotné, jako vymýšlení co uvařit. Od děti i muže se nikdy nic kloudného nedozvíte. Hledala jsem inspiraci všudemožně, až jsem se dopracovala ke sbírce kuchařek. To ještě neexistoval internet. Ale mám naštěstí děti, které rády zeleninu. Tak mi odpadlo "fůůj". Navíc věděli, že jídlo není fuj. Jinak šli spát baz večeře. Hlad je nejlepší kuchař.
Věčně naštvané a kritické ženy nejsou takové pouze na ženy. Ať už v rodině nebo mimo ni. Jsou takové i na muže - jenže ti jim jdou takticky z cesty, nebo jsou muži pod jejich rozlišovací schopnost a nestojí jim za štěknutí. Vlastní synové jsou speciální kategorie. Při hlubším pohledu na takovéto ženy zjistíme, že jsou vlastně nešťastné, ukřivděné a sebenenávidějící sr bytosti. Zaslouží si naši lítost. A pokud my samý máme srdce a mozek, vyvarujeme se toho, být také takové.
Tepláky na ulici jsou prostě hrozné a vypovídá to o něm něco, dost často, že je to Američan, protože ti se neumějí oblékat, nechápu jak si to někdo může vzít do města a nebo třeba do letadla. V Evropě ten trend naštěstí moc nejede (aspoň ne ve Španělsku kde žiju).
Přijeďte se podívat do Německa. Do západního. Tepláky, kam se podíváš. A k tomu ponožky v sandálech nebo pantoflích. A pozor - nejde o Čechy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Všechno špatně! Jak "zrazená životem"? Vy zrazujete život. Všechno běží v zajetých kolejích, jste vlastně spokojená, nic nechcete měnit. Po ničem extra netoužíte. A to je ta největší chyba. Dnes je populární říkat, že máte "vystoupit ze své komfortní zóny". Ano. Učte se něco nového. Poznávejte sebe sama, své možnosti. Minulost nezměníte. Žijte teď a uvědomujte si krásné okamžiky. Já mám děti čtyři. Také jsou již dospělé. Ale nikdy jsem neuvažovala nad tím, že jsem mít neměla. Ono se může lehko stát, že o ně přijdete. A tím nemyslím pouze fyzicky.
1 odpověď