Ono v Čechách to není o mnoho lepší. Aspoň podle toho, co čtu.

Zase segregace. Všechno se odvíjí od nedostatku respektu. Úcta k lidskému životu - viz váleční štváči, úcta k lidské důstojnosti, úcta k práci, respektování rovnoprávnosti. To všechno nám chybí. V rodinách, vztazích obecně, v politice, v uměleckých dílech. Lidé nemají úctu ani sami k sobě a své práci.

Kamarádka má na starost jednu rodinu, ale vy máte na starosti rodiny dvě.

A někdo se diví, že volí Trumpa.

Neustále se přesvědčuji, že jsem žila v úplně jiném socialismu. Hned po "sametové revoluci" jsem pátrala, kde jsem získala ty znalosti, které nám údajně byly zatajovány. Dále, že jsem obědvala nechutné jídlo ze smradlavých táců. A teď, že jsem musela povinně číst nějaké slátaniny. Od šesté třídy jsme si nevedli v ČJ čtenářský deník, ale kulturní deník. Tam jsme si zapisování, co jsme četli - dle vlastního výběru. A taky případné návštěvy divadel a kin. Já si tam zapisovala i návštěvy hradů a zámků. Včetně dat o šlechtických rodech a malovala jejich erby. Na gymnáziu to probíhalo stejně. Učitel nám doporučil k přečtení pouze autora nebo autory a výběr byl na nás.

Všechno špatně! Jak "zrazená životem"? Vy zrazujete život. Všechno běží v zajetých kolejích, jste vlastně spokojená, nic nechcete měnit. Po ničem extra netoužíte. A to je ta největší chyba. Dnes je populární říkat, že máte "vystoupit ze své komfortní zóny". Ano. Učte se něco nového. Poznávejte sebe sama, své možnosti. Minulost nezměníte. Žijte teď a uvědomujte si krásné okamžiky. Já mám děti čtyři. Také jsou již dospělé. Ale nikdy jsem neuvažovala nad tím, že jsem mít neměla. Ono se může lehko stát, že o ně přijdete. A tím nemyslím pouze fyzicky.

Proč by mi ZASE měla padat brada? Jiný obrat pro údiv v redakci neznáte?

Další stupeň energetické krize? Přituhuje? Už ani dva svetry nám nepomohou.

Ano souhlasím. Paní senátorka Němcová je přesně taková, jak říká v titulku.

Z toho mi vychází, že kvalitní člověk je pouze ten, co má hodně peněz.

Uf! Jsem se lekla, že zase jede nakupovat.

Je mi paní opravdu líto. Ale zaujala mne věta, že dítě v tomhle věku - 8 let - nemůže správně vyhodnotit nastalou situaci. A to mne překvapuje, protože vyhodnotit, jestli chce být kluk, holka, pes, kočka nebo něco jiného může.

Všechno už tu bylo. Před 2. světovou válkou bylo v Rumburku velké množství hospod. Ale vlastně to nebyly restaurace, jak je známe dnes. Všichni někde pracovali celý den. Večer se pak sesedlo pět až šest rodin u jedné ze sousedek, která uvařila jídlo. Všichni se najedli, zaplatili, pobesedovali a šli domů.

Pro mne je rozhodující, zda je pečivo průmyslově zpracované, či nikoli. Já potřebuji na upečení housek pět surovin včetně soli. V houskách ze supermarketu je jich až třicet. A že tam nedávají nic zdravého, je snad jasné.

Já ano.

Proč se stále hrabat v minulosti. Odpouštět je třeba. Sobě i jiným. Já jsem měla úžasné dětství a dosud mám skvělé rodiče. Ale v zejména v partnerských vztazích jsem se naučila respektovat cizí rozhodnutí. Bezpodmínečně. Bez pátrání po důvodech. Velmi mi to ulehčuje život. Já svá rozhodnutí také nemusím nikomu zdůvodňovat.

Mne nevyčerpávalo ani tak vaření samotné, jako vymýšlení co uvařit. Od děti i muže se nikdy nic kloudného nedozvíte. Hledala jsem inspiraci všudemožně, až jsem se dopracovala ke sbírce kuchařek. To ještě neexistoval internet. Ale mám naštěstí děti, které rády zeleninu. Tak mi odpadlo "fůůj". Navíc věděli, že jídlo není fuj. Jinak šli spát baz večeře. Hlad je nejlepší kuchař.

Nevěřím, že by velké firmy nevěděly, jak funguje ekonomika. To, co vyrobím - a s AI levně - musí někdo koupit. Jestliže nebude fungovat poptávka (mladí nebudou mít kde pracovat a kariérně růst) brzy skončí i nabídka.. Logika trhu..

Věčně naštvané a kritické ženy nejsou takové pouze na ženy. Ať už v rodině nebo mimo ni. Jsou takové i na muže - jenže ti jim jdou takticky z cesty, nebo jsou muži pod jejich rozlišovací schopnost a nestojí jim za štěknutí. Vlastní synové jsou speciální kategorie. Při hlubším pohledu na takovéto ženy zjistíme, že jsou vlastně nešťastné, ukřivděné a sebenenávidějící sr bytosti. Zaslouží si naši lítost. A pokud my samý máme srdce a mozek, vyvarujeme se toho, být také takové.

Přijeďte se podívat do Německa. Do západního. Tepláky, kam se podíváš. A k tomu ponožky v sandálech nebo pantoflích. A pozor - nejde o Čechy.