Manžel zemřel v dubnu 2020 v 61 letech, vůbec jsme to nečekali, v březnu jsme byli na dovolené. Covid to nebyl, ale situace byla vinou toho zoufalá. Pět dní před smrtí jsme jeli do nemocnice, všude nám jen měřili teplotu, bez vyšetření napsali antibiotika a jeli jsme domů. Stav se zhoršoval, jeli jsme k praktické lékařce, tam bylo sdělení, že úřadují po telefonu nebo přes okno. Sestra vypsala neschopenku a recept na léky na bolest. Za 1,5 dne manžel doma zemřel na vykrvácení z jícnu a sepsi na vnitřních orgánech, ještě 3 hodiny před smrtí volal lékařce, že má velké bolesti a sestra mu řekla, že to musí vydržet, že léky nezabírají hned. Skoro 2 měsíce jsem se nemohla dostat ani k úmrtnímu listu, ani k pitevnímu protokolu, nikde neúřadovali..
Byla jsem od narození baculatá a v tělocviku jsem zažívala neskutečnou šikanu od učitelek. Na ZDŠ vybíjená jak od Viewegha, 2. stupeň a gympl hlavně gymnastika (házení granátem jsem musela chodit cvičit po škole - zcela bezvýsledně), hodiny TV byly peklo, už od rána jsem se bála . Pod koleny jsem měla strupy a modřiny od různých cviků na hrazdě, profesorka nás pravidelně vážila a vysmívala se nám přede všemi. Nešikovnější spolužačky byly osvobozeny, mě to rodiče nedovolily, byla jsem zdravá. Divím se, že jsem po tom všem na sport úplně nezanevřela
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Kdo píše tyto články ? Slovo nepozdávala opravdu nemá v češtině co dělat, podezření je na něco a ne z něčeho..
1 odpověď