Myslím, že se paní zbytečně trápí, v té době to bylo naprosto normální a její rodiče si určitě nemysleli, že jí odložili. Já jsem byla u babičky s dědou od 3 měsíců do 5 let, rodiče si mě brali na neděli ( soboty byly pracovní) a potom se o mě hodně starala druhá babička, se kterou jsme bydleli v malém rodinném domku. Mateřská byla velmi krátká, mladá rodina by z jednoho platu nevyžila a kvůli tomu, že jsem byla často nemocná, jsem nemohla trávit víc jak 10 hodin denně v kolektivních zařízeních. Rodiče mi to takhle vždy vysvětlovali, ale samozřejmě se to na mně také podepsalo.

Já (1961)jsem byla od 3 měsíců ve dne v noci u babičky. Byla moc hodná, ale lívanci a buchtami mi vypěstovala celoživotní nadváhu a neschopnost slušně sportovat ( po šedesátce už na to vést malé dítě ke sportu nemáte)

Já si pamatuji, že jako matku dvou dětí mě ještě v devadesátkách nutil předseda odborů jedné firmy se svlékat téměř do naha při nějaké hře. Když jsem odmítla, řekli dceři, že jí maminka nemá ráda protože s ní nechce hrát.

S rodiči jsme v sedmdesátkách jezdili pod stan na přehrady, byla mi v noci vždycky strašná zima a nepohodlí ve špinavých kempech také nic moc, jsem ráda, že už to nemusím prožívat a mohu svobodně cestovat.

ano, na trestnou činnost

Kdo píše tyto články ? Slovo nepozdávala opravdu nemá v češtině co dělat, podezření je na něco a ne z něčeho..

Manžel zemřel v dubnu 2020 v 61 letech, vůbec jsme to nečekali, v březnu jsme byli na dovolené. Covid to nebyl, ale situace byla vinou toho zoufalá. Pět dní před smrtí jsme jeli do nemocnice, všude nám jen měřili teplotu, bez vyšetření napsali antibiotika a jeli jsme domů. Stav se zhoršoval, jeli jsme k praktické lékařce, tam bylo sdělení, že úřadují po telefonu nebo přes okno. Sestra vypsala neschopenku a recept na léky na bolest. Za 1,5 dne manžel doma zemřel na vykrvácení z jícnu a sepsi na vnitřních orgánech, ještě 3 hodiny před smrtí volal lékařce, že má velké bolesti a sestra mu řekla, že to musí vydržet, že léky nezabírají hned. Skoro 2 měsíce jsem se nemohla dostat ani k úmrtnímu listu, ani k pitevnímu protokolu, nikde neúřadovali..

Ty hrubky mi tam napsal počítač, nevím, jak se to stalo

Byla jsem od narození baculatá a v tělocviku jsem zažívala neskutečnou šikanu od učitelek. Na ZDŠ vybíjená jak od Viewegha, 2. stupeň a gympl hlavně gymnastika (házení granátem jsem musela chodit cvičit po škole - zcela bezvýsledně), hodiny TV byly peklo, už od rána jsem se bála . Pod koleny jsem měla strupy a modřiny od různých cviků na hrazdě, profesorka nás pravidelně vážila a vysmívala se nám přede všemi. Nešikovnější spolužačky byly osvobozeny, mě to rodiče nedovolily, byla jsem zdravá. Divím se, že jsem po tom všem na sport úplně nezanevřela