Takže nejdříve se do běžných škol přesunula většina žáků ze škol zvláštních a speciálních. Kromě toho, že nezvládají klasické učivo, tak mívají výbuchy vzteku, útočí na sebe nebo spolužáky, hází židle, povykují..Zároveň je v každé třídě několik žáků cizinců, co by potřebovali také více pozornosti, protože někteří nerozumí česky skoro vůbec. Asistent pedagoga někde je, ale často není, i když by být měl - ta práce je tak špatně placená, že ji nikdo moc nechce dělat. Dětí ve třídě je i 30. A do takové džungle teď budeme dávat i děti, které mají vady výslovnosti, nedokáží se soustředit víc, než pár minut, nemají zralou motoriku a podobně...No, výborně, ať žije Kocourkov, zvlášť od roku, kdy jim zrušíme i přípravné třídy.🙈 Jako fakt tomu někdo věří, že bude mít učitel kapacitu se věnovat ještě několika nezralým prvňáčkům kromě toho, že bude pacifikovat řvoucího autistu a potřetí vysvětlovat zadání dítěti, co včera dorazilo z Vietnamu??
Depresi může dostat i psycholog, stejně jako infarkt může dostat kardiolog . S tím rozdílem, že vyhledat pomoc u kolegy je pro psychologa( zvlášť jeho formátu) docela složité. Jsem taky psycholožka a chápu jeho osamělost v tomto smyslu. Co se týká Vašich domněnek a sdílených " drbů"- tam raději nemám slov..
Ačkoliv jsem již sama babičkou, zdá se mi článek zbytečně odsuzující. Počurané ČTYŘLETÉ dítě? Nejspíš je lehce zaostalé i přes den- i dvouleté se dokáže u stromku vyčurat samo, nebo aspoň přijít. Chápu rodiče, že si večer sednou někde na zahrádku po celodenním vedru. Malé děti spí přes poledne, věřím, že v sedm nebo osm ještě za světla prostě neusnou. Tak ať si v létě pohrají venku na vzduchu. V zimě budou zavřené v paneláku.A že si maminka večer vyjde s kočárkem na procházku? Vždyť malému miminku je jedno, kde spí..
Já Vás na jednu stranu chápu - ženské řeči pro chlapa, co není zvyklý a možná je i trochu introvertní, jsou fakt na palici. Asi podobně, jako chlapské řeči pro nás ženy 😉. Na druhou stranu - většinou jsou to maminky na mateřské, celý den s dětmi, často i pět let, pokud mají víc dětí po sobě.Muži se vrací až večer a unavení po práci. Navíc i když mají dobrou vůli si povídat, tak pořád jsou to muži. Díky tomu, že mají ty maminky možnost probrat drby a módu a postěžovat si na chlapy mezi sebou, cítí se o hodně líp, i když se to zvenčí zdá divné. Vy máte dcerku za odměnu dvě odpoledne v týdnu, jinak jste, předpokládám, ve styku s kolegy a taky máte dopoledne pro svou práci, kdy se můžete soustředit jen na sebe a na ni. Ty ženy mají přechodně jen ty kámošky z hřiště, co jsou na stejné vlně. Původní kamarádky, dokud nemají děti, to nepochopí. Byla jsem za hřiště a pokec na něm vděčná - a to i přesto, že jsem vysokoškolačka. Poslední - třetí - dítě jsem měla už v domě, mimo sídliště a tuhle hřištní subkulturu a docela mi ta vzájemnost chyběla.
Chodila jsem plavat se všemi třemi dětmi. S prvním v době, kdy existoval jen Kenny klub a bylo potřeba jezdit přes celou Prahu - před 26 lety, s posledním před pár lety v nejbližší plavecké školičce. Nikdy jsem se nesetkala s tím, co se popisuje v článku. Děti chodily od 6 měsíců do cca 2,5 let. Lépe spaly, nechytly v tom období rýmu ani v zimě, bavilo je to, těšily se. Je zvláštní odsuzovat celou myšlenku kojeneckého plavání na základě toho, že v jednom klubu se chovají nekompetentně.
Měli jsme fungující systém speciálního školství, kde byl prostor na to, věnovat se jednotlivým žákům, protože třídu jich tvořilo cca kolem deseti, jestli se pamatuji dobře. Učili tam speciální pedagogové, kteří na to měli jednak vzdělání a jednak tuto cílovou skupinu učit chtěli. Tyto děti tam také mohly zažít úspěch, což mezi průměrnými dětmi nemohou. Nehledě na to, co už bylo napsáno - že je téměř nemožné kvalitně vzdělávat ve třídě, kde je nad třicet dětí a k tomu několik takových, co vyžadují naprosto individuální přístup. Jak to má ten učitel udělat, když co chvíli někomu přeskočí a začne ohrožovat ostatní i sebe například židlí? Hlavně, že jsme inovativní...Kocourkov🙈
Když se vám v Tabě něco stane, máte smůlu. Na letišti se mi stal úraz - hluboké řezné rány od skleněné výplně. Neměli tam kromě WC papíru nic, ŽÁDNOU lékárničku, obvaz... Na CELÉM letišti. Lékař, co by byl schopen rány zašít, byl až po 200 km, sanitce nešly zavírat zadní dveře, takže jsem i s delegátkou dvakrát malém skončila na zemi uprostřed pouště. První dva doktoři neměli nic jednorázového, jehly rezavé, špinavé.. odmítly jsme a jelo se dál. Pak naštěstí v jednom resortu pracoval doktor se zkušenostmi z Perského zálivu. Měl jednorázové jehly, uměl šít, neomdlíval . Bylo z toho 2x 16 stehů, rány hluboké až na kost. Bez umrtvení, ale neumíte si představit, jak vděčná jsem za to byla. Na hotelu v Tabě ( Hilton 5 hvězd) " doktor", co radil si rány omýt v té jejich kohoutkové vodě a neuměl je převázat, omdlival. I když jsem ho neposlechla a myla vodou balenou, stejně infekce a denní jízdy taxíkem 2x 60 km do toho původního resortu za doktorem. Dostat tam slepé střevo, nebo onemocnět tam dítě, tak nejspíš umře. Já měla štěstí, že jsem si nohu na letišti zaškrtila šňůrkou z batohu a povedlo se mi neomdlít.Za mne Egypt a zvlášť takhle odlehlé místo už nikdy.
Nechápu. Paní je sama, živí jen sebe. Co může dělat za práci, že z platu nic neušetří a nemůže ji změnit? To musí bydlet v nadměrném bytě a ještě v nájmu, a na jídlo střídat jen hovězí s lososem, nebo být totálně finančně negramotná. Chtělo by to víc podrobností, aby šlo posoudit, kde je chyba. Kromě toho v 55 není tak stará, aby nemohla vzít třeba úklid v sousedství na pár hodin týdně. Nebo doučování nějakého žáčka, pokud je vysokoškolačka někde ve státním. To má dejme tomu 800 za týden, spíš 1000. Krát 4, budeme počítat 3200/ měs navíc. Krát 11 je 35 200, za které může být polovinu toho posledního měsíce u moře v kempu. I víc, když si vybere termín mimo hlavní sezónu. Proč by nemohla jet autem? Je jí jen 55, do Chorvatska je to 8 hodin, může jet 2x 4 a přespat v Rakousku. Zdá se mi, že spíš hledá důvody, proč to nejde, než způsob, jak by to šlo.
Výsledek výchovy, kdy rodiče celé dětství poplacavaji dítě po rameni, opakují, jak skvěle umí to či ono a jeho případné neúspěchy omlouvají vnějšími okolnostmi. Co jiného si má malé dítě myslet, než to, co mu říkají rodiče, kterým věří? V dospívání se to pak samo nezmění..Umetat dítěti cestičku a držet ho v růžovém oparu nevědomosti, stranou od reálných zkušeností, možnosti se porovnat s ostatními a naučit se plně prožít i neúspěch a srovnat se s realitou není zjevně dobrý nápad. Bohužel se s takovým přístupem setkávám čím dál častěji.
Kdyby bylo možné ve vlacích normálně otevírat okna, jako tomu bylo donedávna, šlo by tam aspoň udělat průvan a vyvětrat. Taky dříve bylo běžné, že si cestující bral s sebou svačinu a dostatek pití. Teď se spoléhá na automatiku a na jídelní servis a všichni jsou děsně překvapení, když dojde k poruše 🙈
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Vyvrátily nevyvrátily- jedno z mých třech dětí po konzumaci většího množství cukru se začne chovat, jako by mělo ADHD. Ztratí schopnost se soustředit víc , jak minutu, pořád se " hemží", není s ním kloudna domluva. Pak to zase odezní ( řádově po pár hodinách). U starších svou jsem to neznala, výchova, podmínky a stravovací návyky rodiny cca stejné. Otec dětí tentýž 🤷