každý máme svůj názor utvářený podle vlastních kritérií - já si všímám oblečení žen už cca 55 roků a zrovna balónové sukně mne nikdy nepřestaly popouzet, stejně jako počmárané ruce a těla, okované nosy a pupky, špekaté zadky vylezlé z bokáčů a přefiknuté tangama, vyholené fifiny atd... ale to je můj privátní pohled a vy si, dámy, klidně praste svůj vzhled a postavy co hrdlo ráčí
Nemohu než souhlasit.
Přesné. Rodiče a prarodiče nám často doma říkali, abychom nikde nemluvili o tom, co si říkáme doma mezi čtyřma očima. Jeden děda skončil na dva roky zavřený a byl jeden z těch, kteří nakonec pracovali na stavbě takzvaného mostu Inteligence v Praze Braníku. Prastrýc byl zavřený dokonce v Jáchymově. Matka měla zákaz studia na vysoké, ač maturovala s vyznamenáním, tátu chtěli kvůli jeho otci ze studií vyhodit, zachránilo ho to, že na vysokou nastoupil z továrny, kde několik let po maturitě pracoval, takže se ho nějaký kádrovák, který byl slušný a také z továrny, zastal a podpořil ho. Stálo to za ....
Můj táta se křestním jménem jmenoval Eduard, někdo jeho jméno špatně přečetl (psalo se tehdy rukou) a napsal do přihlášky na střední školu, že můj otec se jmenuje Gerhard, a já se díky tomu nedostala na střední školu. Ředitelka naší ZŠ pátrala po tom, proč jsem se na školu nedostala a bylo jí řečeno, že díky jménu otce Gerhard. Nakonec se to vysvětlilo a na školu mne vzali. Jen nechápu, proč má kdokoliv trpět za to, že jeho otec se jmenuje Gerhrard.
Plně souhlasím. Vždy jednoduše říct: no, tak vám už nikdy nebude líp a ukončíme to. Ale v životě medicína šlape dopředu a hlavně se stávají zázraky, kdy člověk se uzdraví, a lékaři ani neví, jak to vysvětlit 🤷♂️
Jen k tomu, že někdy se člověk uzdraví sám a lékař se diví....od 12-ti let jsem nosila brýle do svých snad 33-ti let. Když jsem v tomto období navštívila oční lékařku, nechápala, jak je možné, že se mi zrak zlepšil o dvě dioptrie, a to po letech práce u rýsovacího prkna. Tehdy to nechápala ani ona ani já, ale teď už vím - oko jsem vytrénovala.
Většina lidí se ráno poleje voňavkou a vystačí tak do večera. Ať zvedne ruku, kdo má jinou zkušenost.
A bomba je. když ve stejné vůni, jako je parfém, existuje i tělové mléko:-). Bylo mi 67 let a rozhodně nesmrdím, naopak mi každý říká, že pěkně voním:-). A pokaždé jinak, mám parfémů více. Moje známá říká, že ženská má raději hodně vonět, než trochu smrdět. A já s ní vřele souhlasím.
Je mi z mnoha lidí smutno. Chováme se nesnášenlivě., sebestředně
Je mi 70+ a víte kolik naopak mladých lidí zase nevoní mně? V tramvaji, autobuse a mnohdy i při příchodu do kanceláře úřadu?
Kdybych to měla shrnout, tak někomu nevoní stáří lidé, někomu vadí vůně, patřící k venkovu, někomu vadí příliš navoněný soused ve frontě k pokladně, někomu zase někdo, kdo požil česnek nebo pivo.........
Chtělo by to v té nesnášenlivosti přibrzdit!
Já jsem kdysi narazila na recept na očistu organismu - nadrcený česnek zalitý citrónovou šťávou, dávala jsem si velkou lžící každé ráno, no smrděla jsem ukázkové🙂. Než jsem odešla do práce, musela jsem udělat různá opatření, abych svým dechem neterorizovala okolí🙂.
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Špičaté podprsenky nemohla nosit dnešní šedesátnice. Ty by mohla pamatovat leda osmdesátnice a nosit jen nějaká co zaspala módu.
2 odpovědi
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Mně je 67 a na tyto špičaté hrůzy si pamatuji - v cenu města měly prodavačky na ulici vytažen pult a na něm byly naskládány tyto špičaté podprsenky - bílé, světle modré a růžové. Já je nenosila, byla jsem tehdy ještě dítě.
2 odpovědi