Špičaté podprsenky nemohla nosit dnešní šedesátnice. Ty by mohla pamatovat leda osmdesátnice a nosit jen nějaká co zaspala módu.
Mně je 67 a na tyto špičaté hrůzy si pamatuji - v cenu města měly prodavačky na ulici vytažen pult a na něm byly naskládány tyto špičaté podprsenky - bílé, světle modré a růžové. Já je nenosila, byla jsem tehdy ještě dítě.
každý máme svůj názor utvářený podle vlastních kritérií - já si všímám oblečení žen už cca 55 roků a zrovna balónové sukně mne nikdy nepřestaly popouzet, stejně jako počmárané ruce a těla, okované nosy a pupky, špekaté zadky vylezlé z bokáčů a přefiknuté tangama, vyholené fifiny atd... ale to je můj privátní pohled a vy si, dámy, klidně praste svůj vzhled a postavy co hrdlo ráčí
Nemohu než souhlasit.
Přesné. Rodiče a prarodiče nám často doma říkali, abychom nikde nemluvili o tom, co si říkáme doma mezi čtyřma očima. Jeden děda skončil na dva roky zavřený a byl jeden z těch, kteří nakonec pracovali na stavbě takzvaného mostu Inteligence v Praze Braníku. Prastrýc byl zavřený dokonce v Jáchymově. Matka měla zákaz studia na vysoké, ač maturovala s vyznamenáním, tátu chtěli kvůli jeho otci ze studií vyhodit, zachránilo ho to, že na vysokou nastoupil z továrny, kde několik let po maturitě pracoval, takže se ho nějaký kádrovák, který byl slušný a také z továrny, zastal a podpořil ho. Stálo to za ....
Můj táta se křestním jménem jmenoval Eduard, někdo jeho jméno špatně přečetl (psalo se tehdy rukou) a napsal do přihlášky na střední školu, že můj otec se jmenuje Gerhard, a já se díky tomu nedostala na střední školu. Ředitelka naší ZŠ pátrala po tom, proč jsem se na školu nedostala a bylo jí řečeno, že díky jménu otce Gerhard. Nakonec se to vysvětlilo a na školu mne vzali. Jen nechápu, proč má kdokoliv trpět za to, že jeho otec se jmenuje Gerhrard.
Plně souhlasím. Vždy jednoduše říct: no, tak vám už nikdy nebude líp a ukončíme to. Ale v životě medicína šlape dopředu a hlavně se stávají zázraky, kdy člověk se uzdraví, a lékaři ani neví, jak to vysvětlit 🤷♂️
Jen k tomu, že někdy se člověk uzdraví sám a lékař se diví....od 12-ti let jsem nosila brýle do svých snad 33-ti let. Když jsem v tomto období navštívila oční lékařku, nechápala, jak je možné, že se mi zrak zlepšil o dvě dioptrie, a to po letech práce u rýsovacího prkna. Tehdy to nechápala ani ona ani já, ale teď už vím - oko jsem vytrénovala.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
hotovost je jiz trochu za zenitem 😉
2 odpovědi
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Také si myslím. Kde neberou karty, tam nenakupuji.