To je zase článek. Nemohl by existovat výkonnostní sport. Syn dělá hokej, 4 tréninky v týdnu na ledě, suchá příprava... K tomu ale miluje hudbu, takže hraje na housle a na bicí. Samozřejmě se musí připravovat doma. Šachy má taky, kroužek vede manžel a on tam chce být. Říkala jsem mu kolikrát, ať ubere, ale on nic z toho opustit nechce. Ve volném čase se ještě sám učí hrát na flétnu a na klavír a momentálně si spoří na kytaru. Když můžeme o víkendu na kolo, brusle nebo na tenis, tak děti skáčou radosti. Holky to mají podobně, mají toho spoustu, ale všechno si vybírají samy, baví je to. Proste každý jsme jiný a tady to zevseobecnovani je úplně zbytečné.

Moje děti sportuji hodně a vnímám to tak, že většina peněz do těch mládežnických kategorií vůbec nedojde. Chybí trenéři, jak v hokeji, fotbale, gymnastice (tam je to úplně tragické). Stadiony a tělocvičny jsou věčně obsazene, těžko se sestavují tréninkové plány, navíc to zázemí je dost zastaralé. Třeba na hokeji si rekonstrukci šatny platili rodiče sami. Podle mě by se ten systém financování měl úplně změnit, samozřejmě je lehké to říct a potom realne prosadit, ale pokračovat v tomto mi přijde jako obrovské plýtvání. Do vrcholového sportu nevidím, ale předpokládám, že aby vůbec nějací vrcholoví sportovci byli, musí být velká základna dětí...

Tahle diskuze je naprosto odporná. Můžete s paní Pekarovou nesouhlasit úplně ve všem, co politicky prosazuje, ale neprat ji děti proto, že to není úplně kámoška? To je fakt zoufalost.