To je vidět, že se špatně na ten pár díváte. Ona přece tančí s Dominikem. A on nejen, že je vynikající tanečník, ale je to velmi pohledný a sympatický muž :)

Já myslím, že se hodnotí pár. A prostě Dominik tomu páru dodává velké sympatie. Martina je taky sympatická, hodně se posouvá, takže já jim taky fandím :)

A já zrovna nesouhlasím. S Vámi bych se shodla, že je bezplenková metoda dobrý přístup, ale ty jo, nechat děti mlátit se o lopaticku? Podle mě je lepší ukázat jim, jak ten konflikt vyřešit "správně". A jsem tedy rozhodně proti nuceni na tábory. Sama jsem nejezdila, ale pak jsem v pohodě odešla na koleje, odstěhovala se na Erasmus do zahraničí. S pevným zázemím doma je pak člověk sebevědomý a zvládne toho spoustu...

Spíš dvě :)

To je zase článek. Nemohl by existovat výkonnostní sport. Syn dělá hokej, 4 tréninky v týdnu na ledě, suchá příprava... K tomu ale miluje hudbu, takže hraje na housle a na bicí. Samozřejmě se musí připravovat doma. Šachy má taky, kroužek vede manžel a on tam chce být. Říkala jsem mu kolikrát, ať ubere, ale on nic z toho opustit nechce. Ve volném čase se ještě sám učí hrát na flétnu a na klavír a momentálně si spoří na kytaru. Když můžeme o víkendu na kolo, brusle nebo na tenis, tak děti skáčou radosti. Holky to mají podobně, mají toho spoustu, ale všechno si vybírají samy, baví je to. Proste každý jsme jiný a tady to zevseobecnovani je úplně zbytečné.

Já to po čtyřech porodech vidím jinak, než Vy. Je to nádherný pocit, když máte v rukou to malinké miminko. A pokud rodíte bez komplikací, tak pak ty vzpomínky jsou opravdu převážně hezké.

Moje děti sportuji hodně a vnímám to tak, že většina peněz do těch mládežnických kategorií vůbec nedojde. Chybí trenéři, jak v hokeji, fotbale, gymnastice (tam je to úplně tragické). Stadiony a tělocvičny jsou věčně obsazene, těžko se sestavují tréninkové plány, navíc to zázemí je dost zastaralé. Třeba na hokeji si rekonstrukci šatny platili rodiče sami. Podle mě by se ten systém financování měl úplně změnit, samozřejmě je lehké to říct a potom realne prosadit, ale pokračovat v tomto mi přijde jako obrovské plýtvání. Do vrcholového sportu nevidím, ale předpokládám, že aby vůbec nějací vrcholoví sportovci byli, musí být velká základna dětí...

Jj, je to chudák. Dost se mnou trpí a děkuju, že alespoň Vy s ním máte slitování.

Uf, já tohle nemůžu číst, mlátit dítě vařechou. Mě nebili ani rodiče, natož babičky, to by se nikdy nemohlo stát. Když s ní chlapec nechtěl, tak asi mělo nějaké důvody a babička si s tím neuměla poradit, ale k čemu by v jejich vztahu prospělo bití? Příště by se tam těšil? Ok, začal by se jí bát, ale to je fakt žádoucí?

Jo a už mi bude 40, tak si troufám tvrdit, že mě rodiče i bez bití vychovali dobře. Babičky jsem měla moc ráda, s jednou jsme bydleli, za druhou jezdili každý víkend.

Svoje děti taky nebiju, neposlechnou vždycky na slovo, ale většinou se spolu hezky domluvíme. Občas se to nepovede, občas někdo z nás bouchne, nezvládne emoce, umíme se ale omluvit a pak si to v klidu vyříkat. Ostatně, s dospělými je to stejné, manžel taky vždycky neposlouchá, ale že bych mu vyhrožovala vařechou :)

Víte, ono se to lehce říká, že těch pár dětí s reakcí jsou jen statistika. Až do okamžiku, kdy je to Vaše dítě. Mohlo by mi to být jedno, děti očkuju taky, ale není. Mám kamarádku, jejíž dcera po očkování skončila v nemocnici kvůli febrilnim křečím a já rozumím tomu, že pak už očkovat nechce ani syna. Boji se o něj, protože má špatnou zkušenost. Lékaři často přesvědčují i k očkování dětí, které jsou nemocné, to jsem sama zažila, úplně zbytečné dohady. Ten tlak je obrovský, místo racionálních argumentů rodičům lékaři často vyhrožují... Podle mě je prostě třeba pochopit obavy, které rodiče mají a naslouchat. Potom je možné ty obavy rozptýlit, pokud nad tím strachem jen mavnete rukou, těžko pak rodiče lékařům svěří to nejcennější, co mají ...

Tahle diskuze je naprosto odporná. Můžete s paní Pekarovou nesouhlasit úplně ve všem, co politicky prosazuje, ale neprat ji děti proto, že to není úplně kámoška? To je fakt zoufalost.

Já si nedovedu představit, co ti chudáci můžou proti Talibanu dělat. Oni proti nim i protestovali, ale jejich metody k potlačení odporu jsou drastické. Nakolik si tamní ženy vybraly islám jako své náboženství, je podle mě každému jasné. Narodily se do toho, ony si neměly právo vybrat vůbec nic. Neznám recept na řešení jejich situace, ale opravdu hluboce soucítím s jejich utrpením. Jsem vděčná za to, že jsem se narodila tady, že u nás proběhla revoluce a já mohla dětství prožívat už ve svobodném světě.

Vám reálně přijde, že tam probíhá něco jako demokraticka volba?

A pořád si myslím, že je spravedlivější pracujícím peníze nechat, ať se rozhodnou, na co je využijí, než všem zvyšovat daně. Vy je můžete využít na školku, jesle, cokoliv, já je zase využiju na cestování s dětmi, společně strávený čas. Rozhodně se neshodneme, já chci co největší svobodu rozhodování a minimální stát, jak jsem psala na začátku, politické téma :)

Platí je můj manžel a rozhodně ne málo. Nemůžu se na naši rodinnou situaci dívat bez toho, abych vzala v potaz celkové příjmy. Jestli je daňový odvod pracujících matek vyšší než náklady na provoz školek, pak by to bylo ok, takovou analýzu jsem ale neviděla (vůbec netvrdím, že neexistuje).

Evidentně je tedy toto téma politický problém, protože financování školek zatíží státní rozpočet a tím pádem bude tlak zvýšení daní. Pro mou rodinu je třeba výhodnější platit nižší daně, školky pro děti nevyužíváme, teď možná třetí v pořadí půjde na předškolní rok, ale nemám zájem a nikdy jsem neměla, dávat tam děti dříve. Taky žijeme v Praze a platíme hypotéku, plně respektuji Vaši volbu upřednostnit práci, ale byla by tato volba mezi matkami většinová? V mé sociální bublině určitě ne, většina mých kamarádek je s dětmi zcela dobrovolně doma, i když se jejich životní úroveň tímto rozhodnutím snížila. Když už bych měla podpořit nějakou debatu o předškolním vzdělávání, tak o jeho celkové revizi (umožnit dětem adaptaci, jak potřebují, nenutit je do jídla, spaní, kvalita pedagogů apod.).

My teda máme auta dvě, já běžně řídím, ale třeba do centra Prahy jezdíme MHD, protože se tam velmi obtížně parkuje. Nebo v Brně do dětské nemocnice, tam se nedalo parkovat taky. Když je člověk někam objednaný na čas, tak prostě potřebuje jet. Já nechápu, že pro to lidi nemají pochopení, snad je tohle jen výjimečný pohled ...