Pracuji na lůžkovém oddělení paliativní péče, už jsem viděla hodně smutných příběhů, beznaděje, slz. Vždycky mi jde hlavou jedno moudro - "Chceš pobavit Boha? Svěř mu svoje plány. " Berme každý jeden den prožitý v lásce jako dar, který nám byl dán. Panu Igorovi se otočil život doslova naruby, ale má dvě nádherné děti. Jste jejich modlou a ikonou, vším. Kéž vám jejich láska dává sílu jít životem dál. Je těžké ztratit někoho, koho milujeme - o tom vím hodně. Přeji hodně odvahy a síly do dalších dní.
Dobře znám, bohužel, z vlastní rodiny. V tichosti, za mými zády a přečetla jsem si to na webu katastru...nechtělo se mi věřit, že vlastní sestra, kterou jsem litovala a krátce předtím jí pomohla zařídit papíry do důchodu, se takhle zachová. Je přece chudák, který nic nemá. Je lepší sedět a pokuřovat, na vše nadávat a ve finále vše shrábnout, já se přece o sebe postarám...a pohádky je konec. A vztahů v rodině jakbysmet...už to bude rok. Dodnes nikdo ani nebyl tak slušný, aby mi to třeba jen řekl, bavil se o tom se mnou...smutné, a to tak, že velmi. Ne nadarmo se říká - po přízni, řízni!
Poprvé, když jsem od Vás, pane Dostále, četla článek (posléze viděla nějaké video, rozhovor atd)..měla jsem hned hezčí den., to mi můžete věřit. Možná ani netušíte, pro kolik lidí jste oporou v těchto složitých časech. Možná i Vy, budete třeba kvitovat jakousi zpětnou vazbu , že to, co děláte, má smysl! Jít s kůží na trh, není snadné, chce to odvahu, a tu Vy máte...díky za to. Nikdy bych nevěřila, že jednou nastanou časy, kdy bude vstup na pracoviště podmiňovaný jakousi "bezifekčností". Ani nemáte zdání, jak to ovlivňuje v současnosti můj pracovní život - vše se "smrsklo" pouze na to jestli je pozitivita nebo negativita. Jakou odvádím práci, je druhotné. Pracuji v nemocnici u lůžek, na oddělení, ze kterého se téměř neodchází (paliativní péče) - když napíši, že je to práce "snů", mnohým to může přijít divné až morbidní, ale to jenom proto, že o ní nic neví. Ba naopak, je darem být s někým v tak intimních chvílích, jsem za to vděčná , že mi to osud umožnil. Sama ale nevím jak dlouho ještě dokážu čelit a odolávat aroganci moci., která teď mnohdy smývá smysl, který mi to vše dávalo. Sílu vstát a jít , každý jeden den, a dál se starat o lidi na konci cesty, mi dávají lidi jako vy... vím, že je teď na každém z nás, jak se s tím dokážeme vyrovnat a hlavně, co proto uděláme...nedělám si iluze, že v tomto smyslu někoho zajímám. Abych nezapomněla - včera jste měl svátek, přeji zdraví a sílu vše ustát!
Odkaz =
Pracuji na paliativních lůžkách v nemocnici, denně se dívám smrti do tváře. Je to tak intimní záležitost, že nikdo a za žádných podmínek nemá sebemenší právo...být toho svědkem...pakliže nepatří k těm nejbližším, kteří mají odvahu a sílu tomu čelit. Zneužít "umírání" k očkovací kampani...je neomluvitelné selhání!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
V práci jsem taky jedna z mála, která nekouří a mlčí, protože bych s kolegyněmi kuřačkami nevydržela. Už tak jsem divná, že nekouřím. Mnohy přijdu na pracoviště a skrze mlhu z el. cigaret není vidět. Jen jednou se mě jedna zeptala jestli mi to nevadí. Ostatní se neptají. Kouřit je normální. Pro kuřáky jen malé info - závislot na tabáku je nemoc. Číslo diagnozy je F17.2. Poruchy duševní a poruchy chvoánízpůsobené užíváním tabáku - dle mezinárodní klasikiface SZO. Je jedno jestli kouříte, pijete alkohol, berete drogy, hrajete automaty apod. - je zatím jen jeden prográmek - craving - závislot, bažení po návykové látce. Proč tedy potřebujete kouřit? Odpověď nechám na vás. Ostatně, když kuřačky kouří, já za ně pracuji...Nejsem mravokárce, jen pragmatik.
3 odpovědi