To vám upřímně závidím.

V práci jsem taky jedna z mála, která nekouří a mlčí, protože bych s kolegyněmi kuřačkami nevydržela. Už tak jsem divná, že nekouřím. Mnohy přijdu na pracoviště a skrze mlhu z el. cigaret není vidět. Jen jednou se mě jedna zeptala jestli mi to nevadí. Ostatní se neptají. Kouřit je normální. Pro kuřáky jen malé info - závislot na tabáku je nemoc. Číslo diagnozy je F17.2. Poruchy duševní a poruchy chvoánízpůsobené užíváním tabáku - dle mezinárodní klasikiface SZO. Je jedno jestli kouříte, pijete alkohol, berete drogy, hrajete automaty apod. - je zatím jen jeden prográmek - craving - závislot, bažení po návykové látce. Proč tedy potřebujete kouřit? Odpověď nechám na vás. Ostatně, když kuřačky kouří, já za ně pracuji...Nejsem mravokárce, jen pragmatik.

Pracuji na lůžkovém oddělení paliativní péče, už jsem viděla hodně smutných příběhů, beznaděje, slz. Vždycky mi jde hlavou jedno moudro - "Chceš pobavit Boha? Svěř mu svoje plány. " Berme každý jeden den prožitý v lásce jako dar, který nám byl dán. Panu Igorovi se otočil život doslova naruby, ale má dvě nádherné děti. Jste jejich modlou a ikonou, vším. Kéž vám jejich láska dává sílu jít životem dál. Je těžké ztratit někoho, koho milujeme - o tom vím hodně. Přeji hodně odvahy a síly do dalších dní.

Jsem vděčná za lidi, kteří se nebojí jít s vlastní kůží na trh a Vy patříte mezi ně pane Dostále, smekám.

Rádo se stalo, v bolesti nikdy nejsme sami, paní Jitko. Klid v duši a srdci je nade vše.

Je to bolavé téma, ano..i moje sestra využila situace (dokonce možná její děti, protože ona na to nemá intelekt), máma (84 let) zkolabovala-nadužívala léky na bolest a na spaní, navíc byla covid pozitivní, starala jsem se o ní, při chození do práce, z noční jsem jela k ní, nemohla tam být sama, nebyla toho schopná. Sestra se divila, proč jí nedají na LDN?, že se o ní starat nebude, byla na neschopence, nebude přece riskovat, že přijde o nemocenskou (měla vycházky, rehabilitace), přesto v pondělí ( v pátek jsem zařídila Charitu) nechala byt přepsat na ní - podle data na darovací smlouvě. Opravdu se mi královsky odměnila - moje matka. Už rodinu neřeším. Zničilo by mě to. A mě se tady líbí, život miluji...a jeho krásu si nenechám vzít, jen kvůli hamižnosti byť je ve vlastní rodině. Držím Vám palce, třeba se ve vaší sestře hne svědomí...moc bych Vám to přála paní Jitko.

Paní Jitko, ani nevíte jak mě to bolelo "lidsky". Byla to rána do vazu a do srdce. Mnoho nocí jsem nespala, mnoho měsíců se snažila hlavou to pochopit - dobře vám rozumím. Každý notář Vás ujistí o tom, že je mylné domnívat se, že máte jaksi po rodičích na cosi "nárok". Darovat si mohou komu chtějí cokoliv...pakliže jsou svéprávní. Taky jsem mámě pomáhala, starala se, autem jí vozila po nákupech, k lékaři, Charitu zařídila...vše bylo málo, jen "hloupý" rodič dělá rozdíly mezi dětmi. Je to neměnné - ovšem na druhou stranu teď vím, že jsem roky běhala pro něčí lásku zbytečně: opravdu jim nechybím, od loňského dubna neví jestli žiju a jak se mi daří. Asi to muselo přijít, abych "prohlédla". Taky jsme měly "dobré" vztahy - domnívala jsem se to, mylně ovšem. Bonusem mi je pocit, že se za sebe nemusím stydět. Moje sestra konečně poprvé v životě "něco vlastní" je jedno, že na můj úkor - ovšem když si sáhnu tam, kde je srdce, mě se spí dobře. I Vám přeji sílu to ustát...

Dobře znám, bohužel, z vlastní rodiny. V tichosti, za mými zády a přečetla jsem si to na webu katastru...nechtělo se mi věřit, že vlastní sestra, kterou jsem litovala a krátce předtím jí pomohla zařídit papíry do důchodu, se takhle zachová. Je přece chudák, který nic nemá. Je lepší sedět a pokuřovat, na vše nadávat a ve finále vše shrábnout, já se přece o sebe postarám...a pohádky je konec. A vztahů v rodině jakbysmet...už to bude rok. Dodnes nikdo ani nebyl tak slušný, aby mi to třeba jen řekl, bavil se o tom se mnou...smutné, a to tak, že velmi. Ne nadarmo se říká - po přízni, řízni!

Kvituji

Poprvé, když jsem od Vás, pane Dostále, četla článek (posléze viděla nějaké video, rozhovor atd)..měla jsem hned hezčí den., to mi můžete věřit. Možná ani netušíte, pro kolik lidí jste oporou v těchto složitých časech. Možná i Vy, budete třeba kvitovat jakousi zpětnou vazbu , že to, co děláte, má smysl! Jít s kůží na trh, není snadné, chce to odvahu, a tu Vy máte...díky za to. Nikdy bych nevěřila, že jednou nastanou časy, kdy bude vstup na pracoviště podmiňovaný jakousi "bezifekčností". Ani nemáte zdání, jak to ovlivňuje v současnosti můj pracovní život - vše se "smrsklo" pouze na to jestli je pozitivita nebo negativita. Jakou odvádím práci, je druhotné. Pracuji v nemocnici u lůžek, na oddělení, ze kterého se téměř neodchází (paliativní péče) - když napíši, že je to práce "snů", mnohým to může přijít divné až morbidní, ale to jenom proto, že o ní nic neví. Ba naopak, je darem být s někým v tak intimních chvílích, jsem za to vděčná , že mi to osud umožnil. Sama ale nevím jak dlouho ještě dokážu čelit a odolávat aroganci moci., která teď mnohdy smývá smysl, který mi to vše dávalo. Sílu vstát a jít , každý jeden den, a dál se starat o lidi na konci cesty, mi dávají lidi jako vy... vím, že je teď na každém z nás, jak se s tím dokážeme vyrovnat a hlavně, co proto uděláme...nedělám si iluze, že v tomto smyslu někoho zajímám. Abych nezapomněla - včera jste měl svátek, přeji zdraví a sílu vše ustát!

web Zdravé fórum - video (dokument) Monopol - jak skutečně funguje svět. Po jeho shlédnutí pochopíte, co je "za covidem" a proč se nás snaží za každou cenu rozdělit! V jednotě je síla (Prokop Holý). Probuďte se prosím!

Odkaz  =

Pracuji na paliativních lůžkách v nemocnici, denně se dívám smrti do tváře. Je to tak intimní záležitost, že nikdo a za žádných podmínek nemá sebemenší právo...být toho svědkem...pakliže nepatří k těm nejbližším, kteří mají odvahu a sílu tomu čelit. Zneužít "umírání" k očkovací kampani...je neomluvitelné selhání!

Skvělé pane profesore! Mnoho a mnoho jsem načetla a naposlouchala o tomto tématu..a celou dobu o tom mluvím, nikdo ale neslyší anebo spíše nechce slyšet. Nevadí...i tak mám díky Vám a Vaší studii hezčí den, to mi můžete věřit.

Pracuji u lůžek v nemocnici (paliativní od..) , každý den se staráme o lidi, kteří si mnohdy přivodili svůj těžký zdravotní stav sami (alkohol, cigarety, drogy atd.)..i oni mají péči u nás hrazenou pojišťovnou. O čem to mluvíte? Koho soudíte? Ani "Bůh" ..to nedělá.