To není žádná novinka. Jenže na rozdíl od jiných případů, u covidu to aspoň konečně uznali.

Prošla jsem si tím v době, kdy žádný covid nebyl ani na obzoru. Přehlédnutá borelioza (ano, byla jsem s typickým kolem na noze u lékaře).

První tři roky šílené. Bála jsem se o život, nedokázala jsem ujít 50 metrů po rovině, aniž by se mi vyčerpáním nedělalo černo před očima. Doma vážně nemocnou mámu, doktoři si mě posílali od čerta k ďáblu a koukali na mě skrz prsty, že co otravuješ simulante.

Takže vždycky pár měsíců neschopenka, tři dny až dva týdny v práci, kde mě vyhodili ze směny že v tomto stavu tam nemám co dělat a zase pár měsíců neschopenka. Změna práce, protože logicky mi neprodloužili smlouvu s tímto.

Nástup do jiné, vydržela jsem opět dva týdny. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době, dalších pět měsíců neschopenky.

Neustálý strach o život a ještě psychický teror od lékařů, kteří měli pomoct. Jen dvě lékařky mi věřily že je zle a ty mě moc dobře znaly a věděly, co vydržím. Moje obvodní a moje plicní - která mě viděla žebrat že chci domů s oboustranným zápalem plic a zánětem pohrudnice.

Nakonec jsem si (až po těch třech letech) našla na poloviční úvazek práci venku, kde mi nikdo nestál za zadkem, vlastní auto sebou (platili cesťák) a když jsem musela na pět minut zastavit, nikdo u toho nebyl a neměl kecy. Bylo to utrpení, ale nějak jsem apsoň ten půl úvazek zvládla. Věčně horečky nebo naopak teplota 35,7 (tělo nebylo schopné zvládat termoregulaci vlivem vyčerpání).

Za další tři roky to konečně zmizlo.

Výsledek - extrémní fobie na lékaře a úraz s trvalými následky.

.... plně s Vámi souhlasím a není mi z toho dobře,ale....jako vždy to ALE.Vše je v lidech,proč nechodíte někteří k volbám???!!!!Mají to již jisté....já to nezměním...a tak mnozí uvažují...takže k VLB'AM RAZ DVA....