Jako obchodák najezdím 50 000 tisíc pracovních kilometrů ročně. Nechápu tento hazard. Komu se kdy nestalo, že začal předjíždět, zjistil, že to nezvládne a rychle se vrátil zpět do svého pruhu. Určitě bych nešel na krev a čekal co bude.
Stačí se podívat na videa na Youtube, kde dávají videa z kamer. Sám jich mám plno, nikde nedávám, ale snažím se ukazovat kamarádům, čeho jsou lidé schopni.
V práci 10h, jsem kousek od domova v 6 večer... stojí mi za to jet na plný plyn a skončit kvůli 5 minutám ? Ne.
Nejsme na cestě sami, prosím, chovejme se tak:)
Jsem 98 a nemám zrovna málo přátel, se kterými chodím na jídlo a celkově jsme pořád ve společnosti. Vím jen o jednom kamarádovi, který mi 3 roky zpět řekl " měl jsem problém si objednat i jídlo " Aktuálně dělá fin. poradce a naprosto s přehledem je komunikativní. Žil na vesnici, nepřisuzoval bych to telefonu atd. Je to podle mě hodně o výchově. Jedni bratranci ( první a druhá třída ) nedají tablet z ruky ani při obědě a druzí ho mají jen výjimečně.
Šero je někdy horší, než tma. Kor při dešti na osvětlené silnici. Raději vždy před přechodem noha nad brzdou. Chodec v černém absolutně neviditelný. I když má přednost, asi sebevrah. Vždy raději počkám na zpomalení, než tam vlezu. Je to velká chyba hlavně chodců, pokud mají řidičák, musí vědět, že tato situace je nebezpečná.
Dělám obchoďáka pro gasto. Každý den jsem v kontaktu s restauratéry a upřímně je lituji. Zavři. Otevři. Zavři. Otevři. Dnes jsem volal spoustě lidem v Brně a klasická věta " Pane Stašo, nevíme co bude od pondělí, zavoláme si v pátek ". Tak to teď funguje. Mě to také krátí výplatu samozřejmě. Ale, když slyším ty s prominutím zoufalé hlasy v telefonu, nebo osobně, je mi jich opravdu líto.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jako dítě mě kousl tuším zlatý retrívr zezadu do zad. Spíše štípl. Od té doby se větších psů bojím. Velké a dle mě nebezpečné, raději přecházím přes cestu.
Přitom teta měla malého jorkšíra a ta byla úžasná.
Bude to ve mě až do smrti hádám.