Most mám rád, na Praze 2 jsem vyrůstal. Většinou jsem zastánce neobnovovat původní za každou cenu, ale zde bych udělal výjimku. Je-li navrh navíc levnější (čemuž moc nevěřím, protože původní náklady se vždy hodně překročí, ale to platí i pro zcela nový most), bude snad levnější i překročená varianta… Zkrátka a dobře jsem pro návrh opravit, nabourat.
Zvláště U České televize nebude zrušení programů a propouštění zaměstnanců vůbec na škodu. Jeden až dva programy budou bohatě stačit. Rovněž není třeba vysílat 24 hod. denně. V oblibě je dnes retro. Tak proč nezavést, jako za mého mládí, vysílání do půlnoci, pak hymnu a dost. Ostatně umělá inteligence učiní klasická média podobě, v jaké je známe dnes, zbytečná.
AI - větší změna než parní stroj a knihtisk dohromady. Zatím si s tím hrajeme a mnozí se hloupě smějí nesmyslným výstupům. To jsou dětské nemoci. Ale za pár let AI stvoří další Balzakův román a literární vědec nepozná, že jde o umělotinu. Nebo složí desátou symfonii od Beethovena. Dokonalou. Co bude s právem, hlavně s autorským? S uměním? Tisíce profesi zanikne. Těžké to budou mít ti, co vyrostli v době před. Řešení? Třeba sociální služby. Neboť AI seniora v DD za ruku nevezme a kafe si s ním nevypije. Třeba budou certifikáty ‘napsáno člověkem’ stejně jako máme ‘domácí tlačenku’ nebo ‘originál ruční práce.’
Musel jsem si vzpomenout na povídku, snad od G. Grenana. Chlapec je zavolán do ředitelny a tam mu oznámí, že jeho otec zemřel. A to tak, že na něj spadlo z balkónu prase. Ve městě, kde se to stalo, lidé prasata na balkónech chovali. Povídka je o tom, co vše pak hlavní protagonista v životě zažíval, když musel u lékaře nebo v různých dotaznících uvádět příčinu smrti rodičů a tedy i otce. Zkrátka a dobře, co se dělo, když popravdě odpověděl ‘spadlo na něj prase.’
Asi v r. 1970 - 71 byl u nás na ZDŠ pan Foglar na besedě. Pozvala jej skvělá družinářka paní J. Kalná. Chystám se sepsat na Seznam Médium článek o reálně socialistickém školství, neboť nesouhlasím s paušálními odsudky typu "Škola za socialismu. Na děti čekaly lži a šikana". To vyplivnou lapači lajků, ale o objetivní popis reality většinou nejde. Pan Foglar byl sice zvláštní, avšak geniální. Na jeho knížkách jsem vyrostl, stáhl jsem si nyní ty, co jsou ve formátu "audio" a myslím, že by si zasloužil víc, než jen medaili za zásluhy, kterou již obdržel. Je rok 2024 a úryvky z jeho knih (např. "Koho volíš! Losnu nebo Mažňáka") se stále používají v různých, třeba politologických úvahách.
Předpokládám, že děti informace dostávají. Třeba v občanské výchově, když se probírá rodinné právo. Jak zde kdosi napsal: Informovat určitě ano, ovšem nikoli agitačním stylem. Vysvětlovat, předat poznatky medicíny, promluvit o právních aspektech, uvést, kde se lze poradit, svěřit, důrazně odmítnout posměšky, vulgarity atd. Ale neagitovat. Tím, že dítě "vyjmu" z výuky, ničeho nedosáhnu. Dnes, v době internetu, je to krok s nicotným, či spíše negativním dopadem. Nenazýval bych to výukou, ale předáváním srozumitelných, pravdivých informací. Autor či titulkář to předkládají tak trochu sytlem "tak jsem dnes dostal z LGBT+ 3-. Musím se ještě doučit B a +." 🙂
Karel byl hodný člověk ale politický bambula. Udržet R-U bylo nemožné, neboť každý národ požadoval něco, s čím zase nsouhlasily národy jiné. Dále zde byly národy, které už měly svůj vlastní stát (Rumuni, Italové, Srbové...). Zkrátka a dobře hodný Karel zbabral, byť v dobré víře, co se dalo. Blahoslavený je pouze pro katolickou církev, pro mne - byť pokřtěného - nikoli.
Režim před rokem 89 byl hoden zavržení, ovšem pokud jde o školství, tak zde bych se to tvrdit neodvážil. Řekl bych, že na většině škol se snažil sbor pedagogů postupovat stylem “aby se vlk nažral..”. Dobrým únikem byla teze o “mírovém soužití států s rozdílným společenským zřízením”, občas povinná úlitba typu nástěnka, průvod, Puškinův památník… Samozřejmě protekce, body za politickou angažovanost rodičů, posudky od domovní komise (jeden asi z roku 1972 mám schovaný), omezená možnost diskuse, těžko sehnatelná literatura atd., atd., to vše tu bylo. Jenže kvalitní článek na téma “jak to bylo doopravdy” nejde sepsat za hodinu s úmyslem získat co nejvíce lajků bez ohledu na objektivitu a pravdivý popis reality. Ta byla daleko barevnější a složitější, než to, co spíchl autor hodně horkou jehlou.
Absolvoval jsem veškeré školy vč. VŠ před r. 89. S režimní lží ani se šikanou jsem se, až na nějakou tu drobnou výjimku, nesetkal. ZDŠ byla na tehdejší dobu poměrně kvalitní. V 60. - 70. letech už do nás nehustili, že žárovku vynalezli v Rusku. Učili nás, a to i na střední a na VŠ, lidé, kteří mnohy pamatovali 1. republiku. A tak to velmi často bylo stylem "byl to sice buržoazní politik, vědec, ekonom, umělec...", ale ... A už jsme se potřebné dozvěděli. Na VŠ byl povinný marxismus, ale pokud politickou ekonomii či filosofii přednášel schopný pedagog, nemuselo to být úplně nezajímavé. Pavědou byl vědecký komunismus. Zažil jsem řadu skutečně dobrých učitelů na ZŠ, profesorů na SŠ i VŠ pedagogů. Vždy říkám, že na vzdělání za bývalého režimu si příliš stěžovat nemohu, naopak. Dostal jsem to, čemu se říká všeobecný rozhled. Článek je především lapač "lajků".
20
Sledujících
1
Sleduje
20
Sledujících
1
Sleduje
Ale vždyť jsou i levnější, zase plachtění se za senzací a lajky.
4 odpovědi