Mimořádně hloupé jsou rekace "uložil jsem AI to a to a výsledkem byl nesmysl. Takže je to celé blbost." To je ale přece jen začátek, ty chyby, kterým se smějeme. Běžní uživatelé si s AI zatím hrají. Ale ona se učí a pokrok půjde kroky mílovými. Je to větší změna, než zavedení parního stroje, telegrafu a letecké dopravy dohromady. Hrozí zánik stovky profesí, zejm. kancelářských. Za úsměvné považuji, když tvůrci tvrdí, že se řídí přísnými etickými normami. Neboť to znamená, že AI to či ono umí, jen to zakzujeme etickým kodexem. Jenže uživatelé i tvůrci nepovolené budou obcházet. Co AI bude znamenat pro autorské právo (a právo vůbec), si neumím představit. Pro vzdělávání? Nebo pro umění? Až AI vyplivne 29. klavírní koncert od Mozarta a ani muzikologové zabývající se Wolfim celý život nepoznají, že skladbu nenapsal? Řešení? Třeba sociální služby. AI seniorovi pleny nevymění, kávu s ním nevypije, nevezme ho za ruku. Jenže bude to každý, koho AI připraví o flek, chtít dělat? Měnit pos... pleny? Clarke napsal povídku "A ozve se Frankenstein". Spustí se celosvětová telekomunikační síť, analogie lidského mozku. Pro lidstvo nastává apokalypsa.

"Ježíš však odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“

Trochu jsem to zažíval při TV rovněž. Na ZŠ. Ale ptám se: Nepatří to k životu? Mám pocit, že poslední dítě bez nějakého syndromu, psychických problémů, šikany atd. zemřelo - parafrázuji Renčína - v roce 1945.

Jednou se uidentitujeme.

Hašek - Švejk: Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje, a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury, typu svatého Aloise, o kterém vypravuje se v knize mnicha Eustacha, že když svatý Alois uslyšel, jak jeden muž za hlučného rachotu vypustil své větry, tu dal se do pláče a jedině modlitbou se upokojil. Tací lidé se veřejně rozhořčují, ale s neobyčejnou zálibou chodí po veřejných záchodkách přečíst si neslušné nápisy na stěnách.

Skvělý nápad. Svoboda? Já si zajdu do knihkupectví nakladatelství Akademia. A když vidím, o čem všem lze dnes bádat, co vše se vydává, je mně dobře. Nebo si prohlédnu přehled kulturních akcí v Praze i mimo Prahu. Stovky nejrůznějších výstav, prohlídek, koncertů… To je také svoboda.

Květinu položím vždy den, dva předem. Skutečný vlastenec se nebojí svoji zemi, svůj národ také zkritizovat na to, co se nepovedlo. Třeba odsun a vyhnání (obojí platí) Němců. Nacionalista umí jen řvát Čechy Čechům a stavět se do pozoru při Kdož sú Boží bojovníci. A neodpustí si nějakou vulgaritu třeba na ministra vnitra. Jen bych upozornil, že jedním z cílů 17. listopadu bylo zbavit se diktátu Moskvy. A že to byl Sovětský svaz, dnešní Rusko, který nás 21. 8. 1968 okupoval. Neříkali jsme, že nás okupovali Sověti. Vždy jsme používali výraz Rusáci.

Nejsem fanatickým obhájcem hnutí Me too. Protože se domnívám, že na prvotně dobře míněnou iniciativu se nabalilo hodně komerce, módy atp. Avšak vím dobře, a to i z vlastní zkušenosti, že nejběžnější psychiatrickou diagnózou jsou deprese a úzkost. Podotýkám, že jde o skutečně klinickou poruchu nálady a ne o nějakou depku. Při této diagnóze je člověk ve stavu, kdy obyčejný nákup nebo vyzvednutí zásilky na poště je sisyfovský úkol. Návštěva psychiatra, třeba jen kvůli receptu, taktéž. Člověk je ve stavu, kdy jeho vůle je silně oslabená. Lze předpokládat, že řada pacientek doktora C. k němu právě s depresivní či úzkostnou poruchou docházela. A on toho zneužil. Což není obyčejný trestný čin typu krádež nebo mechtle mladinké herečky s režisérem, která si na to vzpomene po 30 letech, protože je to zrovna v módě. To, co C. činil, je odporný zločin velmi těžkého kalibru.

Řešení? Odmítat Krausova pozváni do pořadu.

Film byl lepší, než jsem čekal. Ale žádná sláva to také nebyla. Zejména mluvené slovo bylo hodně odbyté. Bál jsem se, že to bude samý sex, jak je dnes na módě. Ale po této stránce to bylo celkem nevinné. Za mě 2-, 3, čili dobře.

Za mého mládí rubrika Namlouváni v Mladém Světě. On a ona se propadli na nádražním WC do ho..n. Šli se umýt k rybníku, tam mechtle a vzali se. 🙂

Ano.

Potupně nestojí. Byl jsem dnes v Bille i v Albertu a nikdo potupně v žádné frontě nestál. Uměle vyvolaná kauza kvůli lajkům. Autorka článku nezažila skutečnou frontu. Třeba na oddělení pasů a víz nebo frontu na džíny v Lazarské ulici v Praze před Tuzexem.

Za komunistů bylo máslo, tedy 1/4 kila, za 10 Kč. Plat byl dejme tomu 2500 Kč. Dnes bereme v průměru 35 000, možná 40 000 Kč. Fronty jsou spíš proto, že nejsou pevné ceny. A jsou slevy! Můj německý švagr nikdy nepochopil, jak bylo možné, že před rokem 89 jsem za 10 rohlíků, jedno máslo, půlku chleba a 5 deka mleté kávy zaplatil stejnou cenu v Praze, v Aši i v Košicích. Já máslo kupuju minimálně, máti žebrat nemusela, ale kupovala si raději Ramu… Tak z toho nedělejme senzaci a tragédii. Bez másla lze žít vcelku dobře, resp. přece nemám spotřebu o,25 kg na den a osobu. Já bych si potupně nepřipadal: je sleva, tak se postavím do fronty. No a?

Takto to viděl Husák: "Mladý chlapec, tam napíše na dve, na tri stránky čosi. Vyhlásený za spisovateľa od svojich dvadsiatich piatich rokov doživotne, považuje za právo, že spoločnosť ako takého veľkého cenného človeka ho má držať. Si nevymýšľam. Nechcem mená uvádzať, faktické veci. A sa mu dá hneď tvorivé štipendium, nič nevytvoril, nikdy nič neukázal, že vie vytvoriť. Vyradený z inej práce, stáva sa profesionálnym spisovateľom. Prosím Vás, my máme profesionálnych spisovateľov asi dva razy toľko ako Francúzsko alebo niektoré iné omnoho väčšie štáty než my. Z toho vzniká toto privilegované postavenie. Však. Priemer často. Trocha to opeprí nejakými oplzlosťami, sem tam dva, tri pornografické výrazy a už hovorí, aký som svetový, však. To sa nosí v New Yorku, jak to, že to neuznáte, že ja som takýto svetový. A my to trpíme, dívane sa na to, vydávame to za peniaze, ide to do šrotu lebo to nikto nečíta, však. A pestujeme kult voľajakých privilegovaných ľudí."

Divím se, že nikoho, a to ani IVK ano FORUM, nenpadlo, že byl zvolen 78-letý dědek. Náhrada dědka ještě o něco staršího. Takže veškeré mudrování je k ničemu. "Amerika the first?" Ale kdepak. "Má prostata, můj cholesterol a můj krevní tlak the first!" Tragédií je, že zatím snad stále nejmocnější stát světa už po druhé do nejvyšší státní fukce vyprodukoval regulérního starce. A třetí sekunduje v Kremlu.

Dávno již tomu, snad někdy na přelomu tisícíletí, jsem byl v NG ve Veletržním paláci. Před stálou expozicí byla v chodbě v zasklených vitrínách výstava dočasná. Dodnes se pamatuji, že jedním z exponátů byla lahvička s čímsi. U ní byl nápis: "Vychc... jsem se, vysr... jsem se, ostříhal jsem si nehty, píchnul jsem se do prstu, plivnul jsem..." Autor: Milan Knížák. Původ koulí tedy může být klidně z ČR. (Nedělám si legraci, takový exponát opravdu v NG byl, text byl možná ještě expresivnější, delší, ale za jeho přibližný obsah a autora ručím).

Vážení! Dědek ve věku 78 let toho moc změnit nemůže. Druhé návraty politiků bývají často niajké, rozhodně ne seznační. Nemá smysl ani jásat, ani lkát, ale docela obyčejně vzít výsledek na vědomí.

Smetanu jsem zatím neviděl, tak nemohu soudit. Včera jsem shlédl dokument o jeho nemoci na ČT 2. Na "Najberta" se určitě podívám. Smetana a jiní obrozenečtí velikáni určitě neměli "pohlaví obrostlá mechem". Leč trochu se bojím, že film bude něco jako Il Bohemo (Mysliveček), kde se skoro nic jiného, než šous..., neodehrávalo. Smetana měl nadání blízké nadání Mozartovu a je škoda, že se jeho skladby hrají především u nás. Přitom jde o skladatele světového. Bohužel, dnes tvůrci čehokoli (filmů, textů, dokumentů...) chtějí hlavně šokovat, aby přitáhli čtenáře, diváky, posluchače. Rozhodující není kvalita, ale počet shlédnutí, lajků, kliků, sledovatelů, odběratelů... Bez ohledu na to, zda se dané dílo líbí či nikoli. To je úplně jedno. Rozhodující je počet sledovatelů a komentářů - jakýchkoli. Je to důsledek přehlcení informacemi.

Musí být CD státní podnik? Já myslím, že nikoli.