Několik let máme na schránce: Nevhazovat letáky, prosím.

Jsme důchodci 😛

Odchovala jsem tři děti, stačilo říct, že není rohlík náš, že ho dostane až zaplatím. Nějak to stačilo, fungovalo. Nevím, jak rozuměli, ale klidně počkali.

Tak nevím. Viděla jsem pracovat labradora i zlaťáka, ale labradoři teda vedli. Nevím, proč nevěřím.

Mimochodem, nemám ani zlatého, ani labradorského retrievera 😊

To je mi líto. Upřímnou soustrast rodině 🖤

My letos v září na hranici Chorvatska ukazovali OP a certifikát. V rychlosti, ale chtěli to.

Jeli jsme autem.

Právě se objevují nové vlastnosti a schopnosti psů, které lze využít ve prospěch lidí. Nemyslím hlídání, ale asistenci postiženým, canisterapii, vyhledávání lidí (nakonec většinou najde pes, ne termokamera), věcí, společníci pro osamělé... I pro neosamělé (psí sporty, zájmová činnost... .)

Chlapce je mi líto. Mám 3 psy (canisterapeuty) , pouštím je jen, když není okruhu žádný pes, když jsou v blízkosti lidé, tak je mám pod povelem, nebo si je přivážu, neustále sleduji okolí, až se mi smějí, že ani své děti takto nehlídají. Průběžně s nimi cvičím, ať nezakrní a vědí, co se sluší 🙂 a ať jsou ve formě. Nikdy bych si nepořídila psa, kterého bych nezvládla.

Kde byl majitel? Jak měl psa zabezpečeného? Že utekl svědčí o tom, že jaký pán, takový pes.

Doufám, že majitel neunikne postihu a hlavně, že se kluk vyléčí. Držím mu pěsti.

Musíte číst 🙄

Dobrý nápad, ale jak to kontrolovat a vymáhat. Víte, jak to je u nás s množírnami a s vymáháním jakéhokoli nařízení.

Bylo by pro mnohé zajímavé si vyhledat, kam lze s kterou rasou psa cestovat, i po Evropě.

Tady jste napsala nejlepší komentář.

Bydlíme na konci vesnice a ani ze zahrady nevycházím se psy (3kousky) na volno. Když se přesvědčím, že je bezpečno (i pro psy), tak je pustím. Jsem vycvičená sledovat okolí, a když se někdo blíží, tak je aspoň přivolám a posadím. Jsou hodní, ale temperamentní a milující lidi, taky by mohli vítat.

Ani z auta nevyskakují bez vodítka, nejen kvůli lidem, ale bojím se i o ně.

Když jsme bydleli v paneláku, tak jsme se snažili o totéž (byl jen jeden pes), do dvaceti kg jsem ho nosila v náručí až ven na loučku, aby nepočůral výtah.

A jen poznámka: pes chovaný v paneláku, samozřejmě vychovávaný, kterému se majitel věnuje, je spokojenější, než pes jen na zahradě nebo dokonce uvázaný u boudy. A nezáleží na velikost, ale "typu".

Každý kdo chce chovat psa, by se měl informovat, promyslet si to a zvážit i omezení pro sebe.