Všichni si určitě pamatujeme jídla, která nám už ve školce a pak ve škole nechutnala. Některá jídla si člověk oblíbí až s přibývajícím věkem, kdy si je sám připraví chutně, i proto, že určitě nevaří třeba pro tři sta lidí.
Zdravá strava je už dlouhodobým tématem a v dnešní době na ni přešla spousta lidí, internet se hemží nepřeberným množstvím lákavých receptů.
Bylo by asi dobré s tím u dětí začínat už v předškolním věku, aby pak pro ně například luštěniny a ryby, nemluvě o pohance, jáhlech atd., nebyly takovým (nevítaným) překvapením. Mnohé děti také nemilují polévky nebo různé zeleninové pomazánky. To všechno se dá dobře připravit doma a děti na taková jídla navyknout. Při vaření ve velkém asi nebude všechno tak dobré jako od maminky, ale pak tyto "novoty" nebudou pro děti ve školce a ve škole takový šok.
"Doufala jsem, že se změní..." Aneb "naděje umírá poslední", ach Bože. Kolik jich ještě takových bude, těch "doufajících"? "Třikrát a dost", další blbé klišé. Nenechte si ubližovat ani pohledem, ani zlým slovem, natož něčím horším. Platí pro ženy, ale i muže. Nikdo se nezmění, kdo bije, ponižuje, týrá... atd. PRYČ OD NICH IHNED!
"Líbí" se mi, jak deváťákům zadávají do testu z češtiny ty pro ně "prastaré" texty, navíc ještě básně(!) se slovy jako "dí", "pakli" a dalšími archaismy. Každý z nich má určitě načteného Vrchlického, Březinu a jim podobné a navíc "leží" v současné poezii(esemesek).
Na druhé straně by v dnešní době měli velice dobře znát "Kam vítr, tam plášť" nebo že někdo má "hroší kůži". Jenže to se v sms a na sociálních sítích asi moc často nevyskytuje.
Když jsem kdysi ještě před covidem četla svým "maturantům automechanikům" krátký úryvek z Babičky ("... babička KÁRALA Vilíma a...), otočil se jeden dvacetiletý dvousetkilový rambo v první lavici ke svému útlejšímu spolužákovi a hlasitě se podivil: "Ty pi...č., co je to "kárat"?" "Odvětila" jsem z legrace, že je to něco jako "plísnit", což ho umrtvilo úplně. Samozřejmě jsem pak vše vysvětlila, ale co chcete od lidí, kteří nečtou?
Mnohem smutnější bylo, když pak přišel kolega z hodiny a se slzou v oku o svých automechanicích -maturantech řekl: "Někteří ani nevědí, co je to "startér" a "sytič"..." Bravo. (Ten časopis už asi taky mladí neznají, cha cha. Ne že by to byla nějaká velká škoda, tím to naopak možná všechno začalo...).
Už jsem nechtěla do těchto pitomých a nenávistných diskusí psát.
Ale: "...vybuchla zatím blíže neurčená munice... Na místě jsou bohužel zranění... počet zraněných zatím mluvčí Vojenské policie Kateřina Mlýnková ani mluvčí armády Magdalena Dvořáková neupřesnily..."
Tak co je to do pr...čic za zprávu? Byla to nehoda a) zaviněná nedbalostí nějakého současného majora Terazkyho, nebo b) přijel zase z opačné polokoule nějaký sabotér vyslaný za peníze (nebudu říkat koho, víme, že jeho jméno začíná na...), nebo zase c) někdo, kdo nenáviděl celý svět a společnost, léčil se na psychiatrii, leč byl psychicky zdráv???
"Doufám" (zdůrazňuju ty uvozovky v tomhle opět příšerném případě zbytečných zranění či posléze smrtí), že správně je za a). Nedejbože zase rozdmýchávat nenávist odpověďmi b) a c).
Názory pana Šimka na tento problém (že se s tím nedá nic dělat, nové ještě není připraveno a staré tam už nestihneme dát, jeďte do Berouna radši po nezabezpečené trati než autem, ze Smíchova do Radotína raději pěšky, letecky nebo jak?...) mě teda o p r a v d u šokují.
Prostě počkáme, snad se do té doby nic nestane. N e u v ě ř i t e l n é.
"P ř í t e l...??!!" B r u t á l n ě někoho z b i l P Ř Í T E L....!! Jak tohle může někdo napsat, potažmo dát do titulku?? Nemáme snad třeba aspoň slovo "partner", k němuž můžeme přidat i nějaký negativní přívlastek (imbecilní, psychopatický, žárlivý, vymaštěný...), ale kde je tady řeč o P Ř Á T E L S T V Í, páni novináři?
"Mohl se dopustit trestného činu..." Mohl" a dopustil se? "Mohl", tedy "směl", protože mu to někdo dovolil? Nebo se "mohl dopustit", leč odolal? Našňupal se sám a rozdal jenom kámošům? He "could" nebo he "might"? Sloveso "moci" má, koukám, v češtině široký záběr, neměli by si ho tito "mocní" pánové plést s "mocí" (pak už stačí třeba jen přidat háček a jsme už zase někde úplně jinde...).
Vzpomínám na jeden takový "aprílový" žertík, který se myslím ani neodehrál v době aprílové a ani tak nebyl myšlen. Bylo to počátkem let devadesátých minulého století, krátce po "sametovce" a Ministerstvu školství tehdy vládl úžasný (pro studenty) pan Vopěnka, v letech 1990-92). který dopřával školní mládeži nečekaná volna či třeba prodloužil vánoční prázdniny až do svátku Tří králů, tedy do 6. ledna. Jako studenti střední školy jsme ty překvapivé a dříve nepoznané dny volna vítali s úžasem a vděčností. Na takové věci bylo snadné si rychle zvyknout.
Jednou se jeden můj spolužák domníval, že jakési bezvýznamné datum by také mohlo být důvodem k volnému dni, a opakovaně dotíral na jednoho našeho fajn profesora otázkami, jestli nebude jednodenní volno uprostřed týdne. Když se ptal už asi počtvrté, profesor mu už dost netrpělivě odpověděl, že volno by bylo možná v případě, kdyby nastala potopa světa, přiletěli ufoni nebo ve škole vybuchla bomba. (Připomínám, že tehdy se ve školách nestřílelo, žáci se nebodali noži a anonymní telefonáty o bombách kdekoli byly raritou.) Druhý den jsme nicméně přišli do školy a dozvěděli jsme se, že půjdeme do přírody, neboť školu evakuovali kvůli nahlášené bombě..., která tam samozřejmě nebyla. Tento "aprílový" žertík se nikdy nevysvětlil ani nevyšetřil, ale přinejmenším tomu našemu profesorovi muselo ten den být hodně horko...
Tenkrát jsme se radovali, že nebude škola, dnes by tenhle "fórek" způsobil obrovské pozdvižení s nedozírnými následky... a byl by hodně blbý.
Jak píše jeden pán v komentáři, "policie se při zásahu moc nevyznamenala". Možná se však vyznamenal - a zdůrazňuji, že bez uvozovek - nějaký řadový policista nasazený do zásahu, tedy určitě speciálně vycvičený, byť ne z těch, kdo tu akci řídil. Běžný člověk, člověk z vesnice, povoláním klempíř a podle všeho manžel a otec. Který ve svém povolání a zejména v dané situaci dělal vše, jak nejlíp uměl. Zřejmě taky jeden z těch, kdo se svým hrdinstvím nijak neoháněl a ostrými lokty se nedomáhal většího uznání a zásluh či aspoň psychologické pomoci. Dostal medaili a dopis od prezidenta. Fajn. Druhý den plivance od kolemjdoucích blbců. Nedivím se, že odešel. Možná ho už jeden z těch plivajících idiotů nahradil. F U J.
Článek se mi moc líbil, tedy přesněji řečeno se mi líbí, co tam ti tři pánové dělají, a zároveň velice oceňuji podporu ředitele. Skvělá věc a určitě nemalá práce je pečení vlastního chleba. Nemluvě o salátovém baru a třeba i možnosti výběru dvou polévek (s chlebem či bez). Už tohle by mohlo strávníkům jako lehký a zdravý oběd stačit. Možná by nebylo složité nabídnout třeba i těstoviny s dvěma druhy lehkých omáček na výběr (nemyslím UHO).
Často slyšíme stížnosti, že děti školní obědy nedojídají, nemají rády polévky nebo zeleninu, luštěniny, ryby, maso... Některé velké vývařovny tyhle věci občas nedovedou ve velkém připravit tak chutně, jak by bylo ideální. Zároveň by podle mě však bylo dobré, aby byly děti zvyklé na tyto potraviny (zelenina, ryby, luštěniny, obilniny) z domu a nepřekvapila by je pak snaha školních jídelen o podávání zdravých jídel.
Téma zdravé stravy, štíhlé postavy atd. se dnes všude rozebírá, názorů a různorodých "diet" je spousta. Zároveň zcela chápu, že někdo si rád pochutná v "mekáči" apod. nebo si dá něco "tradičního" českého s knedlíkem.
Když jsou děti odmala z domu zvyklé jíst zeleninu, ryby, luštěniny, ovesné vločky... pak je ve školce a ve škole zdravé svačinky (chleba místo rohlíku, zdravé pomazánky) a obědy nezaskočí. Svačinka do školy nemusí být sytá a sladká, oběd nás taky nemusí svým objemem a složením "odrovnat" na několik dalších hodin v práci. Mnozí to už dávno pochopili a jedí podle toho.
Je smutné vidět mladší školáky, jak si ráno bez snídaně (sami či s maminkou) kupují sladké bílé pečivo a sladké minerálky, protože...doma nebyl čas.
V té dnešní době se už mockrát mluvilo o tom, že člověk by neměl spoléhat jen na výši důchodu a něco si šetřit.To je rada sice skvělá, ale u mnoha profesí s nižšími mzdami to asi moc nejde, zejména když jde o rodiny s více dětmi nebo je paní na mateřské. Řeči typu, ať si dotyčný najde lépe placenou práci, taky v mnoha regionech nepadnou na úrodnou půdu, protože lépe placená práce tam buďto není, nebo jde nanejvýš o dřinu někde na směnách v zahraničních montovnách. Mnozí nemůžou z rodinných - a dopravních či jiných - důvodů dojíždět někam dál za lepší prací. A to nemusíte zrovna žít někde v pohraničí.
Jsou profese, kdy je člověk vysílený buď fyzicky, nebo psychicky, často obojí. Tyto profese by asi opravdu měly být lépe finančně ohodnoceny v době, kdy je člověk aktivně provádí, ale zároveň by měl dotyčný vědět, že právě z toho lepšího platu si má šetřit na pozdější horší časy (nevím, kolik lidí to tak dělá, mnozí si raději možná dopřejí nějaký životní nadstandard). A nezazlívejme nikomu, že si takovou profesi jako mladý zvolil, ať už z jakýchkoli důvodů.
Otázka: které povolání má právo na dřívější odchod do důchodu? Určitě řidiči autobusů a strojvedoucí, určitě lidi pracující na 12hodinové směny u pásu, ale i ti, kteří jsou unavení (případně i vyhořelí) celoživotní prací s lidmi nebo v nějakém nebezpečném prostředí.
Třeba starý učitel; dnešní mládež už moc neocení jeho celoživotní moudrost, uvítala by svého téměř vrstevníka. Nebo unavení lékaři a zdravotní sestry, nemluvě o pracovnících ze zařízení pro staré a nemohoucí odložené lidi...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Já bych si přála, aby si i ten nejchudší v naší republice mohl dovolit dát si denně po libosti chleba s máslem, nemusí být na prst vysoko namazaný, nebo třeba brambory na loupačku s máslem či sádlem. Různé náhražky másla, tedy margaríny, jsou už taky docela drahé, zároveň nezdravé. Taktéž sádlo nebo kterékoli sýry už nejsou nic levného, stejně tak tvaroh, kefír atd.
Čerstvá vejce od slepic ve volném výběhu se u nás na vesnici dají od chovatelů pořídit za 3 - 4 koruny, což je fajn. Všimla jsem si, kolik tu letos zůstalo na stromech neotrhaných třešní, které stojí v obchodě nekřesťanské peníze. Teď je tu všude taková spousta jablek a hrušek, stačí si nasbírat, majitelé neví, co s tím. Lískové oříšky na každé mezi. Neurodily se švestky a vlašské ořechy, ale vitaminů na stromech i pod stromy bylo dost. Proč neexistuje nějaká motivace, aby to majitelé stromů mohli někam prodávat? Lidi z města jsou odkázaní na předražené ovoce a zeleninu v supermarketech a tady to hnije.
1 odpověď