Však se za svou minulost a práci nestyďte, daně myslím odvádějí všichni poctiví lidé. Pokud vím, do armády jsme mohli jít taky, dělaly se mohutné nábory za komoušů, takže jsme se dnes taky mohli rochnit v těch záviděných výsluhách. Pracovaly tam i ženy, co vám bránilo, kdybyste to chtěla tenkrát dělat? Kdo si zvolil poctivost a nehrnul se do strany, ten se nemusí dodnes za nic stydět. Nechte stydění těm, kdo si zvolili jinou cestu. Vy si žijte ve své poctivosti v klidu dál, ne? A povzneste se nad to. Určitě se nemáte špatně.

Pokud má "Švýcarka" jenom "partnera" či přítele, jeho přítomnost opravdu není nutná. Ale myslím či pamatuju, že státní návštěvy vykonávali i přijímali prezidenti vždycky se svou chotí a na oblečení a mnohém dalším opravdu taky záleželo. To spíš kdyby jel prezident sám, tak by to byl "polosoukromý výlet", ne?

Ten už se asi neprobudí, když dokáže dnes takhle hloupě plácat...

Na jakém pevném základě jste toto svoje "konstatování" proboha postavil??

Paní Stařičná určitě číst umí a zřejmě svou otázku myslela tak, že brát tak malé dítě na tak dalekou cestu je poněkud předčasné.

Nebo nutelu.

Asi ten, kdo nebude kupovat máslo za 70 korun a chleba za...kolik? Pijme vodu, zažene pocit hladu.

Parkovat nepotřebuje každý, ale chleba s máslem je asi běžnější potřeba. A skromnému jedlíkovi může postačit. I když se žilo i o suchém chlebu a vodě, pravda. A někde ani na ten chleba nemají.

Já bych si přála, aby si i ten nejchudší v naší republice mohl dovolit dát si denně po libosti chleba s máslem, nemusí být na prst vysoko namazaný, nebo třeba brambory na loupačku s máslem či sádlem. Různé náhražky másla, tedy margaríny, jsou už taky docela drahé, zároveň nezdravé. Taktéž sádlo nebo kterékoli sýry už nejsou nic levného, stejně tak tvaroh, kefír atd.

Čerstvá vejce od slepic ve volném výběhu se u nás na vesnici dají od chovatelů pořídit za 3 - 4 koruny, což je fajn. Všimla jsem si, kolik tu letos zůstalo na stromech neotrhaných třešní, které stojí v obchodě nekřesťanské peníze. Teď je tu všude taková spousta jablek a hrušek, stačí si nasbírat, majitelé neví, co s tím. Lískové oříšky na každé mezi. Neurodily se švestky a vlašské ořechy, ale vitaminů na stromech i pod stromy bylo dost. Proč neexistuje nějaká motivace, aby to majitelé stromů mohli někam prodávat? Lidi z města jsou odkázaní na předražené ovoce a zeleninu v supermarketech a tady to hnije.

Všichni si určitě pamatujeme jídla, která nám už ve školce a pak ve škole nechutnala. Některá jídla si člověk oblíbí až s přibývajícím věkem, kdy si je sám připraví chutně, i proto, že určitě nevaří třeba pro tři sta lidí.

Zdravá strava je už dlouhodobým tématem a v dnešní době na ni přešla spousta lidí, internet se hemží nepřeberným množstvím lákavých receptů.

Bylo by asi dobré s tím u dětí začínat už v předškolním věku, aby pak pro ně například luštěniny a ryby, nemluvě o pohance, jáhlech atd., nebyly takovým (nevítaným) překvapením. Mnohé děti také nemilují polévky nebo různé zeleninové pomazánky. To všechno se dá dobře připravit doma a děti na taková jídla navyknout. Při vaření ve velkém asi nebude všechno tak dobré jako od maminky, ale pak tyto "novoty" nebudou pro děti ve školce a ve škole takový šok.

Jednou jsem někde slyšela nebo četla, že si máme vybrat takového partnera, na kterém nechceme nic měnit. Což by se mohlo dát za rok dva chození nebo (v dnešní době spíš soužití na zkoušku) docela dobře poznat. Ten výběr partnera je strašně důležitý, jenže vykládejte to mladému zamilovanému oslovi/oslici (nic ve zlém). A člověk se taky mění, mluví se o nějakém sedmiletém cyklu. A to ani nemluvím o slově "pokora", tedy chápáno jako vděčnost za to, co mám, že nemůžu mít všechno, co vidím, tolerance a v neposlední řadě i to, dát partnerovi prostor, aby se mohl věnovat tomu, co jeho baví a rád dělá, nechtít ho mít neustále za zadkem jako sluhu/služku. Dopřát mu určitou volnost a svobodu (nezneužívat však k záletům). Je to těžké nejen udržet, ale i živit dlouhodobý vztah, hlavně když pak děti vyletí z hnízda, zejména někam daleko. A dnes je tak lehké rozbít vztah ještě předtím, než děti odrostou, bohužel.

Při dnešní ceně másla, chi chi!

Je dobré nestat se otrokem čehokoli, taktéž "žrádla". Ale i když si někdo Vánoce zařídí tak, že se tři dny svátků s chutí nacpe, určitě tolik nepřibere za tu krátkou dobu. Když to protáhne až do Nového roku, je to o nějaké to kilo víc, ale i to se dá přežít. U mě nejvíc funguje na shazování kil nějaká lehčí nemoc nebo starosti, o což však nikdo nestojí. A z té přehršle "diet" je mi sympatická jedna, pro mě taktéž účinná: tzv. mléčná. Nemilovníci mléka, kteří ji neznáte, nelekněte se, obsahuje ryby, kuře, vejce, ovoce a zeleninu, první celomléčný den můžete klidně vynechat. A trocha tvarohu nikomu neuškodí. Pak si na tom můžete založit dlouhodobý jídelníček. Nenáročný na nákup potravin a přípravu jídel. Doporučuju, najdete ji na internetu v několika podobách. Jen ať vás ten název neodradí. A dá se aplikovat i pro ty, co chtějí dodržovat přerušovaný půst.

Ty, komu ovesné vločky nechutnají, naprosto chápu. (Já je v dětství jedla suché s cukrem jako mlsání ke knížce, takže asi to moc zdravé nebylo.) Ale zastanu se vloček teď v šedesáti, kdy je třeba používám do sekané (s citem), kdy nahrazuju namočené rohlíky právě vločkami, tak, aby tam nebyly vidět ani cítit. Taky jsem jimi řešila dlouhodobější únavu: kdo nemáte rádi ovesný nápoj, přidejte si aspoň polévkovou lžíci nebo dvě do polévek - myslím, že polévky je snesou všechny, možná i masový vývar. Když jsem měla bolesti žaludku - ze stresu nebo z bůhvíčeho - uvařila jsem si jednoduchou bramboračku s hrstí vloček. Působí jako blahodárný balzám na podrážděnou žaludeční sliznici. A jak jsem někde četla, pak vyzkoušela a osvědčilo se mi: proč mají třeba koně tolik energie? Protože "když jim dáte ovsa, oni skáčou hopsa". Tak to aspoň zkuste a nepřehánějte to s dávkováním. Pak si jich v jídle ani nevšimnete.

To ráda slyším, já ji taky nikdy neměla a nehodlám mít. A je mi přes šedesát a stále nemám pocit, že jsem v tomto ohledu o něco přišla. Tak se mějte hezky.

Vždycky je to možné, snad někdy trochu těžké a člověk to v té vyhrocené situaci, kdy je už úplně zdeptaný, vidí jako nemožné. Dobré je si uvědomit, že mám právo žít si svůj život a ne se nechat někým neustále vláčet a deptat, jen proto, že jsem "hodná, mírná a trpělivá", jak mi kdysi psali ve škole do posudků. Zažila jsem pár takových "toxických" týpků a měla jsem s nimi dlouho trpělivost a uhýbala, přizpůsobovala se, ale pak už přišla ta poslední kapka a byl konec. Jednou provždy a navždy. Nikdy jsem toho nelitovala. Jen se to má udělat hned, když cítíte, že ten vztah není v pořádku, čekání na to, že se dotyčný "změní" je jen ztráta času, který vám nikdo, a už vůbec ne on, nevrátí a nevynahradí.

ZlatoKOPka dostala KOPačky. To je fakt událost.

A v televizi se díváte jen na pořady bez herců a zpěváků?

Ano, máte velkou pravdu. Napsala jsem obšírně totéž. Hlavy úředních šimlů by měly padat. Opravdu se nemůžeme skvěle orientovat ve všech oborech a zejména zákonech atd. A tak, jak budeme věřit např. elektrikářovi, že ví, co dělá, tak by to mělo být i v případě úředníků. Ano, neznalost zákonů a nařízení neomlouvá. Ale bohužel hlavně běžného smrtelníka a dnes asi těžko může být každý zběhlý ve všech oborech a hlavně zákonech.

Já si myslím, že (dovolte mi použít také velká písmena) že DOBRÝ ÚŘEDNÍK by měl klientovi všestranně poradit a UPOZORNIT HO NA VŠECHNA MOŽNÁ RIZIKA. Tedy v bance, realitce, na stavebním odboru, na odboru sociálních věcí... atd. Chápu, že je toho hodně a ne každý úředník se orientuje ve všech otázkách. Ale je tak těžké klienta upozornit na něco, připomenout mu něco, varovat ho před možnými riziky? Tak jako někdo trpí tzv. "syndromem bílého pláště" a je vyděšený a zmatený u doktora, někdo může trpět "syndromem úředního šimla/razítka", a i když dnes "všechno můžeme najít na internetu", jak můžete vědět, kam se ještě podívat a co si prostudovat? Když jako běžný občan, který neleží denně v četbě zákonů, nařízení, ... nevíte, že takové či onaké riziko vůbec existuje (teď nemyslím samotnou povodeň, ale pojištění domu u vody, kde ÚŘEDNÍK neupozorní a neprojedná toto hlavní riziko při uzavírání hypotéky nebo pojištění - jak je to vůbec možné?!), tak kam se máte dívat, kde si to předem zjišťovat? Snad se obracím na ODBORNÍKA, ne? Když jdu k doktorovi, tak si taky nejdřív nevystuduju lékařskou fakultu, abych věděla (pro jistotu) všechno. Když potřebuju zedníka nebo instalatéra atd., musím být v jeho oboru poučenější než on?? Přece banka, stavební úřad, pojišťovna atd. - ÚŘEDNÍCÍ v těchto oborech, by vám měli poskytnout VYČERPÁVAJÍCÍ INFORMACE, ne??