Hezký článek, veselý i dojímavý. My s přítelem jsme také žádné zvíře nechtěli. Až najednou jsme přijeli z nákupu a u chalupy seděl maličký kocourek.
Do nejbližší vesnice je to tři kilometry. Musel se zatoulat, nebo ho někdo vyhodil.
Dostal jídlo a vodu, bedýnku s dekou. Večer jsme odjeli do práce a ráno nás čekal na dvorku.
Takhle nás vítá už druhým rokem a pořídili jsme mu kočičku, aby nebyl sám, když jsme pryč.
Nikdy bych nevěřila, jak nádherné stvoření jsou kočky.
0
Sledujících
3
Sleduje
0
Sledujících
3
Sleduje
Koupila jsem kočkám parádní dvoupatrový domek a vůbec tam nechtějí být. Nakonec jsme pořídili kočičí dvířka na čipy a můžou kdykoliv k nám do tepla.