Historiků jsou to spousty, zdá se. Jen připomenu, aby bylo jasno s jakými sentimenty se tu pracuje, jednu, nepříliš známou věc. Po federalizaci ČSSR došlo na Slovensku ke vzniku slovenských větví různých federálních institucí a organizací. Takže Slováci měli vlastní Slovenskou akademii věd, Slovenský svaz spisovatelů atd. atd. Slováci měli dokonce svou vlastní Komunistickou stranu. Všechny tyto organizace byly podřízeny federálním, ale Češi nikdy žádnou Českou akademii věd nebo Komunistickou stranu ČSR nevytvořili. Proč? Protože chápali celou federaci jako svůj stát. Toto chápání není nic nového, takové představy tu byly už od vzniku Československa. To, jak Beneš prakticky lhal při mírových jednáních (budou kantony, Slovensko bude autonomní) a to jak se to nestalo (z důvodů ideových i praktických) je jiná kapitola. To chápání Československa v očích Čechů jako českého státu tu ale bylo, byť často jen jako emoce, po celou dobu jeho existence. Jak to působilo na nečeské národy si můžete klidně domyslet.

Text desatera povinně ve škole? A kterého? A bude v originále? A chápou vůbec "zákonodárci" (a vy), že desatero je věc judaismu?

Samozřejmě, že trpěli. Království bylo zemí, nejpostiženější třicetiletou válkou. Stačí si projít berní rulu a pak si odpovědět na jednoduchou otázku. Jak se asi žilo ve vsi, ve které byly dvě třetiny statků pusté? Poddaní zbíhali z chudších panství na bohatší a nebyli ani trestáni, protože jich bylo tak málo, že to bylo ekonomicky nevýhodné. A doba temna není po Bílé hoře. Doba temna je po svatořečení Jana Nepomuckého, tj. více než o sto let později. A sám koncept není dílo komunistů, ale dílo 19. století.

Pisatelka asi chodila do nějaké neexistující školy. Šikana, špatní učitelé, nezájem dětí, to tu bylo vždycky. Asi je dobře, že některé děti z toho mohou uniknout domácím vyučováním, ale pokud si to pisatelka zdůvodňuje tak děsivou, afektovanou, formou, chraň OSPOD to dítě.

Svatý Norbert nezemřel v protestantském Magdeburgu, ale prostě v Magdeburgu. Protestanti ještě neexistovali. Růžencovou slavnost stát od premonstrátů koupil v roce 1934. A Louka je u Znojma.

"Hladová zeď" nebyla zbytečná. Menší Město Pražské mělo původně hradby dole pod kopcem, prakticky jen kolem dnešního Malostranského náměstí a to nebylo nijak výhodné ani ve 14. století.

Kdybyste ve škole dával pozor, tak byste věděl, že potíže s kondicionálem se táhnou už déle než tři sta let a můžete jen poděkovat obrozencům, kteří se vrátili k úzu dávno mrtvému.

Tomský opět nezklamal. Co na tom, že konzervativci měli 14 let na cokoliv a kromě brexitu s negativním výsledkem nepředvedli vůbec nic. Ani Farage, kterého zdá se, Tomský začal vzývat, nepředvede nic. I kdyby nakrásno volby příště vyhrál. Kde je prázdno, populistické řeči a plané sliby, tam pšenka nekvete.

Podle všeho už je školství tak sto let za společností. Audiovizuální kultura je tady v moderní formě od vzniku zvukového filmu. Ale české školství si toho ještě ani nevšimlo. Jaká je výuka v tomto ohledu? Učí se základní filmy nebo hudební alba? Ani omylem. Jen se fňuká nad "úpadkem". Pořád stejná písnička. Čtení je fajn, ale skutečně si myslíte, že pro děti je nějak relevantní číst sto let staré knihy? O těch starších ani nemluvě, těm často nerozumí ani dospělí.

Kniha je nejasný sled epizod, někdy tak brutálních, že by se snad ani nedaly rozumně zfilmovat, nebo by to musel natočit Pasolini, křížený se Żuławskim. Ale málokdo by to asi dal. Film je slabý odvar, většina hrůz je mimo záběr a musíme si je domyslet. No, a pokud to někdo pokládá za pornografii, tak předně netuší, co pornografie vlastně je, anebo neviděl žádný italský kanibalský film.

Když podobnými prohlášeními vzbudí ve třetině národa dojem, že ten vlastně nemá co ztratit (protože současný režim jim nedokáže ani nic nabídnout), tak možná sama pozná dopad armatury na vlastním těle. Jeden velký rozdíl mezi Německem 30. let a současným Ruskem je ekonomika. Německo se zvedalo po krizi a Hitler úspěšně vyvolával dojem, že je to jeho zásluha. Putin krizi prohlubuje.

Jestli vám a podobným produktům devatesátek nedochází, že mladá generace si je přesně vědoma ceny svého času a nehodlá být v práci déle, než kolik musí, tak jste v háji vy. Nikdo jiný.

Nemůžete dost dobře napsat, že slovo "druhak" neexistuje. Český národní korpus je registruje.

Chápu, že jste nadšenec, ale z větší části jsou vaše úvahy mylné. Jazyk není jen prostředek komunikace, ale také nositel nějaké kultury. Lidé se cizí jazyky nutně neučí, protože musí (většina lidí i na poměrně důležitých místech kdekoliv po světě neumí angličtinu nijak dobře, protože si vystačí se svou "basic english". navíc specifickou pro jejich obor. Když jim dáte přečíst třeba Keatse, tápou. Lidé se ale jsou schopni učit i složité cizí jazyky především kvůli kultuře. Což je třeba ještě podmíněno velikostí rodných jazyků. Všechna významná díla světové kultury nebyla přeložena do češtiny a tak je zájemce 'nucen' se učit cizí jazyk. Za esperantem prakticky žádná kultura není (vím, že jsou i rodilí mluvčí esperanta a mají třeba hudební skupinu, což je pěkné, ale...). Další omyl je jednoduchost. Esperanto může připadat jednoduché lidem, užívajícím flektivní nebo aglutinující jazyky, ale třeba pro Číňany je to stejně složitý jazyk jako libovolný evropský. Navíc je esperanto velice "evropocentrické". Většina jeho slov je odvozena z evropských jazyků, přdevším románských, což je zase diskvalifikuje v šíření mimo euroatlantickou civilizaci. A konečně, což je pro lingvisty zajímavé, esperanto vykazuje stejné jevy jako jakýkoliv jiný žijící jazyk, což je ztráta pravidelnosti, tendence k vyrovnávání paradigmat, zjednodušování fonetiky, dokonce i vytváření dialektů a slangu. Tyto procesy by se jistě výrazně urychlily, pokud by bylo esperanto celosvětově rozšířeno podobně jako je dnes angličtina, a všechny "výhody" by vzaly za své.

Tohle je takové podivné fňukání. A asi tak smysluplné, jako kdybych v roce 1967 dokazoval na Švejkovi, jak děti neumí česky. Navíc většina těch slov, co citujete, je z němčiny a pravděpodobně jim málokdo rozuměl na první dobrou už v tom roce 1967.

Nový Zéland je království. A Andorra je pozoruhodný případ monarchie, kdy je jeden ze spoluknížat volen občany cizí země a druhý je jmenován hlavou nezávislého státu.

Nemůžete naprosto svévolně omezovat jiné na právech jen proto, že na tom chcete vydělat. Pokud se vám to nelíbí, tak nic nepronajímejte. Nikdo vás nenutí. Jen budete platit zbytečně daň z nemovitosti.

Slovo sice "neexistuje", ale pak se dozvíme, že se objevuje už před sto lety. No nic, asi by to chtělo trochu přemýšlet, než něco napíšu.

A to si představte, že jsou rádia, která hrají autory, mrtvé několik století.

"Film jsem neviděl, ale nemám ho rád," to už o něčem svědčí. Že si ani neověříte, že Troška natočil tři Kameňáky, to taky. (Taky natočil troje Babovřesky, což je ještě horší). Tvrdíte, jak bylo na všechno "dost času", tak nebylo. I za komunistů byla snaha natáčet co nejrychleji a co nejlevněji, už třeba filmová surovina se přidělovala přesně spočítaná. Režisér měl sice "luxus" scénu "na sucho" nazkoušet pečlivě, ale když už se točilo, tak ideálně na první dobrou. Hodně filmů nevzniklo, protože na ně Barrandov nakonec peníze neměl. A takto se dá pokračovat, selektivní vidění, kdy pomíjíte desítky zapomenutých a někdy naprosto děsivých filmů. Třeba v roce 1952 (rok Pyšné princezny) vznikly i takové skvosty jako Anna proletářka, Zítra se bude tančit všude nebo Únos). Stejně tak máte mezery v současné produkci, loni vznikl třeba vysoce hodnocený animovaný film Tonda, Slávka a kouzelné světlo, v roce 2021 neméně kvalitní Myši patří do nebe. A značná část pohádek, ať už filmových nebo televizních, je stejně zasuta někde v archivech, kde na ně, mnohdy oprávněně, padá prach.