Byl jsem dlouho u jednoho starého farmare 79), který má lidí za bydlení a stravu (vyřazenou z obchodu), když někdo ukradl centrálu, tak se jeden Ukrajinec (co tam byl dva roky s prošlým vízem) naštval, že by jsme si to o něm mysleli, taky jsme ten den museli stočit zbytek sudu piva do PET lahví a on vše vypil, šli jsme dojít kozu a on přehodil přes bránu k nám spodek kočárku a pak hodil trubku jako kopí po mě skrz bránu, naštěstí ji brána odklonila.
Riskoval, snažil se udělat maximum a ve výsledku že všech stran akorát pojeb. To bych se na to vykašlal v práci taky. V jakékoliv.
Dělám u jednoho starého farmare (79), ktery motivuje k práci buzeraci, má tam pak: Ukrajince s prošlým vízem, alkoholiky, narkomany (jeden ho umí i vařit), corkare a většina má záznam v rejstříku.
Já myslím, že problém zde není jen náročná situace při výkonu služby. Z vlastních zdrojů vím, že ten člověk popsal tristní poměry u policie obecně velmi přesně...a to si žel jen málokterý "civilista" uvědomuje s čím vším se tam ti chlapi musí potýkat!
Ptal jsem se jedné, co dřív dělala bojové sporty, proč to nezkusit u Policie a řekla mi, že zkusila, ale taky nedala ty poměry.
Jeden kamarád dělal zoldaka pro UNICEF v Jugoslávii, ve Srebrenici dostali rozkaz se stáhnout, i když je lidí prosili, ať zůstanou, za tři dny se vrátili a tam ženský s vytrhanejma delohama,.. Před pár lety se ho kamarádka zeptala:,,Jak s tím můžeš žít, že jsi někoho zabil?" a spáchal pak sebevraždu.
Nelze počítat s tím, že na horách bude pořád pěkně. Ale přestože se snad mohu počítat mezi zkušené, tak jsem udělal podobnou koninu také, jenže s lepším koncem. Vyrazil jsem z Harachova okolo Labské a dolu na Medvědí. Cesta nikterak složitá a mnoha lety nachozená, ale nahoře totální mlíko a slušný vichr, ani od tyče k tyči vidět nebylo. A já poprvé nevěděl kde jsem. Tak jsem se chvíli modlil. Co už zbývá v takové situaci a téměř vzápětí se vynořil těsně přede mnou kamarád, kterého jsem leta neviděl. Byli ve třech. To už se od tyče k tyči dalo v pohodě.
Jako malej jsem slyšel něco podobného v pořadu pro děti v rádiu, jak kluci na Světě v přírodě se vydali na Sněžku bez ptani, ještě se zeptali domovníka na cestu, ale řekli mu, že jdou do Pece, potkala je bílá tma, domovník poslal záchranáře do Pece a pak si vzpomněl, že se ptali na Sněžku, tak tam jel s koněm a saněmi s rolničkami.
Vy asi nebudete nejostřejší tužka v penálu. Viděl jste někdy velehory? Zažil jste někdy zimní bouři v 3500m.n.m? A jak se tam asi měli záchranáři dle vás dostat? Taxíkem? A nepište prosím vrtulníkem, díky 😄.
Ve filmu Anděl na horách mu řekli, že když je bouře, že lanovka nepremava (a té by to moc vadit nemuselo).
Je vidět že netušíte nic o horách. Pokud je mlha silný vítr a mrzne Tak ta můžou i záchranáři jen na lyžích a mrznou úplně stejně. Jet můžete jen podle GPS na slepo a to znamená že se pohybujete pomalu. GPS má svou nepřesnost, která se vám v horách nehodí. A pocitová teplota -30 Vám také nepomůže. Jednou nás v horách chytla mlha a nic příjemného to nebylo i když nějak moc nefoukalo. Pokud máte bílo kolem sebe i pod sebou a nevidíte na dva metry tak i když možnost jít podle GPS je super tak to není žádnej med. Máte to plus mínus 10m a to je často rozdíl jestli jste na hřebenu nebo hluboko pod ním.
Kamarádi mě vzali na Mumlavské vodopády podle GPS (kam šlo autem, zbytek pak pěšky), ale říkal jsem jim, že na kopci jsem ještě vodopády neviděl, samozřejmě že jsme museli taky prudce dolů lesem.
Špatné rozhodnutí, které se dá z uvedených důvodů pochopit. Já bych se spíš zamyslel jestli má cenu pořádat takto extrémní závody. A pokud už tak bych stanovil limit váhy batohu, která se musí nést. Nesvádělo by to brát si pidi lopatičku místo klasické skialpové výbavy
Na Klondajku, kde teplota padala na -60C, dali limit 3 tuny, teď je tam pomník koňům a mulam
Byli to amatéři. Když se vydají na tůru v takových výškách musí počítat i s nejhorším a podle toho jednat. Zažili jsme sněhovou bouří v Jeseníkách při přechodu z Červenohorského sedla na Švýcárnu. Cca v půli cesty ve tři hodiny odpoledne přišla najednou taková sněhová bouře, že sníh letěl vodorovně s terénem, setmělo se tak, že na metr nebyl vidět strom a celý les hučel. Pomalu na dotek liží jsme se začali vracet a cesta dva kilometry nám trvala 5 hodin (s vedoucím telocvikářem). Hory jsou zrádné a hynou v nich stovky radobysportovců.
Chtějí zažít adrenalin a zažijí smrt.
Jako malý jsem slyšel v rádiu v pořadu pro děti, jak se kluci na Škole v přírodě vydali bez přání na Sněžku, domovníka se ještě ptali na cestu, ale řekli mu že jsou do Péče, tak pak poslal záchranáře do Pece a pak si vzpomněl, že se ptali na Sněžku, se skútrem neuměl, zato měl koně a sáně s rolničkami.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Adolf jel taky na perníku.