Myslím si a vídám, že mnoha procentech současných případů se u dětí jedná o sebevědomí falešné. Tak trochu na vodě. Funguje u nich pouze v tom případě, když jsou pod ochranou rodičů. Ať již reálně na hřišti poblíž matčiny sukně anebo ho například otec nějakým způsobem "ochraňuje" z pozice své funkce nebo vlivu. Řada takových jedinců se pak v pracovním týmu či obecně v praxi potom naopak neumí vůbec prosadit a je zmatena. Anebo pak vytvářejí konflikty a kopou kolem sebe, že nejsou schopny žít na jiné pozici, než si v dětství zvykly.
Nevím, zda bylo taktické nechat odpočívat brankářskou jedničku v zápase s USA? Dostala se tak, podle mne, trochu mimo herní rytmus. Chápu ale, že se trenéři obávali vyššího gólového přídělu a tím psychického dopadu na ni.
Zápas s Finskem bezzubý v útoku a trestuhodně ledabylý v obranné fázi. Pro čtvrtfinále je otázkou, zda nám do dalšího rozhodujícího zápasu spíše vyhovují herně Švýcarky? Ty by reprezentantky při prohře s Kanadou měly mít jisté, bez ohledu na jejich výsledek s Finskem. Anebo při případném vyšším umístění třeba Švédky z nižší skupiny B?
Překvapivě těchto písní je celá řada. Ať již v našem či zahraniční "rybníčku". Namátkou: u táboráků hojně hraný "Černý muž pod bičem otrokáře" s kapitánem Johnem Brownem. Také Wykrentova "Díky pane Andersen" v interpretaci Marie Rottrové, nebo "Božskej Trini" v podání Milana Chladila přímo o autorovi hudby Trini Lopezovi, s textem Ivo Fischera. Karel Zich nazpíval píseň Karla Svobody a Michaela Prostějovského "Jeho smích tu zní" na památku textaře Jiřího Štaidla. Stejný interpret napsal na text Dušana Vančury "Poctu Kamilu Lhotákovi", ale také se v písni "Životopis", na text Zdeňka Rytíře, výrazně otřel o již také zemřelého kritika časopisu Melodie Františka Horáčka. Bratři Eduard ml. a Jindřich Parmové kdysi napsali a vydali techno-titul "Karel Gott nemá funky rád" v interpretaci Rave Model s textem R. Velechovského. Honza Vyčítal napsal "Já trvám na tom" o generálu Pattonovi. Marek Eben kdysi složil píseň "Dej dar" o Martinu Dejdarovi. V živé paměti je Hutkův protestsong o Jaromíru Nohavicovi. A k velkým absurditám patří starší sovětský hitík "Izvinitě, Maradona" v podání rusky zpívající hvězdičky. A našlo by se takových opravdu hojně...
Marta Kubišová kdysi nazpívala píseň Dalibora Baslera s textem Václava Babuly "Až únavou". Dalibor Basler byl mimo jiné autorem písničky "Tenkrát", která výrazně prorazila v cizině a byla nazpívána několika zahraničními interprety. Nejznámější asi byla verze "Truly, truly" v podání někdejší hvězdy Brendy Lee.
Myslím, že k nejnetradičnějším a nejoriginálnějším "vánočním písním" patří Ledeckého:
"Vánoce v knajpě u zaťatý pěsti".
V knajpě U zaťatý pěsti
za fabrikou na předměstí
na konečný tramvaje
posílaj' se do háje
a všechny je minulo štěstí
Ten v rohu má ňák dlouhý vlasy
a vzpomíná na starý časy
jak hráli s klukama beat
jak si ho nedali vzít
a s nikým nesouhlasí
Dneska je ubrus na umakartu
Vánoce hrajou citlivou kartu
a salát s řízkem v týhle hodině
možná ve zvláštní ale v rodině
možná ve zvláštní ale ve svý rodině
To Lojza už moc vlasů nemá
život mezi kolejema
míval největší svaly
ale k letadlům ho nevzali
a pitím teď vyhání revma
Ta vedle si do rytmu tleská
ani za mlada nebyla hezká
Lojza jí mlátí kudy chodí
rána vedle že prej škodí
ach, jak je láska nebeská
Dneska je ubrus na umakartu...
Na Frantu všichni to vědí
Franta má odkrytý hledí
nehrne se do práce
ale jinak je s ním legrace
buď tu pije anebo sedí
Mařka to bejvala dáma
zdobená briliantama
rok za rokem, den za dnem
no my taky nemládnem
teď je ráda že je s náma
Dneska je ubrus na umakartu...
Myslím, že květinové a "bylinkové" písničky by zde vydaly na několik dlouhatáánských dílů. Namátkou od "Rozvíjej se poupátko", Šlitrúv a Suchého titul "Růže růžová" v podání Milana Drobného, autorský "Koukol" Zdeny Lorencové, "V zahradě roste kmín" v interpretaci Hany Zagorové, "Řekni, kde ty kytky jsou" a "Denně jsi mi nosil náruč aster" z repertoáru Marie Rottrové. Vondráčkova "Máš chuť majoránky" známá v intepretaci Karla Zicha, ruská "Mám ráda růže" zpívaná Petrou Černockou.... A mnoho a mnoho dalších.
Asii by sem mohla patřit i česká verze hitu Africa Simoneho "Hafanana" , v české verzi "Favorit" v podání Lenky Filipové. Je o tenistovi, s brilantním textem Pavla Žáka. Jiří Korn kdysi nazpíval také píseň k cyklistickému Závodu míru "Každý vítěz, kdo projel cílem". Jinak Jaroslav Wykrent měl i "atletickou" písničku "Do cíle zbývá nám půl míle". Ta končila verši: "Favorit bude bit v zatáčce/Kdo z nás bude první na pásce"
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Nejdramatičtějším momentem celého nudně unylého zápasu bylo, když se dva hráči do sebe zahákli ochrannými mřížkami.