To zvládnete. Mně takhle vychovala babička s dědou, do mých tří let, mí rodiče také studovali VŠ. Vztahy jsme měli krasné, no a já když jsem měla dceru, zase moje mamka mi hodně pomáhala. Věřte, že investovat citově do vlastních, se velmi vyplatí. Jsme soudržná rodina, máme se rádi. Ono to uteče, nejhorší je ten první rok, pak už jen lepší. Budete mít jednou skvělé vztahy s vnukem a krásnou náplň života. Kdyby se tohle jednou stalo mojí dceři, pomohu jí stejně......
Dceru mám na domácím vzdělávání. Je ve druhé třídě. My tedy nekočujeme, ale žijeme střídavě ve Španělsku a ČR. Ve vlastním domě. Co na to říct? Jen, že to jde skvěle a dcera je jedničkářka. Učí se už i španělsky. Chodí, když jsme v ČR i na kroužky, taneční, výtvarný, hudebku.....takže není bez vrstevníků. No a Španělsko miluje, za třídní kolektivy by jej nevyměnila, prý. 😉 A přesně, jak píšete, jsem ráda, že má možnost poznávat jiné zvyky, kulturní odlišnosti....to je k nezaplacení.
Dva spolu bojující sobci, paráda. To je partnerství. A paní se divím, že žije s kamarádem svých tří dětí, to musí mít děti radost, když rodiče jsou kamarádi a ne manželé. Osobně, bych dítě s kámošem nikdy nechtěla a pokud už by se stalo, příjmení po něm bych mu nedala, když se on neumí ani řádně oženit. Notabene se třemi dětmi.
Je tam dobrá poznámka - být single s rozjetou kariérou se jeví jinak ve 30 a v 50, 60, kdy samota už může začít bolet. A to je přesně ono. Přesně to říkám kamarádce, jestli vedle kariéry myslí na budoucnost a co bude dělat, až v těch 60 bude koukat do zdi v bytě sama...podle mne rodina a děti jsou nejvíc. Nevyměnila bych je za žádnou kariéru, na mateřské mne to vyloženě bavilo, starat se o dítě a manžela, péct, vařit a tak. Ale každá to má jinak, to je jasné. Jen vzdát se rodiny ve prospěch kariéry, to nikdy nepochopím....
Prostě se bojí definitivního závazku. Takhle se může kdykoliv sbalit a jít. A o to jde. Ale aby mu žena dělala manželku bez papíru, to ano - vařila mu, dělala mu milenku, prala atd., to neprotestuje. Sobec. Paní udělala chybu, že ho neopustila hned, co měl jiný názor, ještě bez dětí. Teď to bude mít o to těžší.
Dcera je jedináček, má 8 a už jako malá rada pomáhala ostatním dětem, když jsme byly na hřišti a holčička spadla z houpačky, hned běžela jí pomoct, že by se nechtěla dělit, nikdy jsem nezažila, možná si umí méně poradit s takovým tím dravým chováním a přijde mi, že je ráda mezi dospělými, ale celkově super, bezproblémové, spokojené dítě. 😉
Pokud žena chodí také do práce, je nutnost rozdělit povinnosti kolem
dětí a domácnosti na půl. Bez kompromisů. Časy obskakováni skončily, pánové, žena není od toho, aby dělala služku a je z práce unavená stejně jako chlap. Když je některá hloupá, tak ať trpí. On ji to trpitelství stejně neocení. A v padesáti uteče od strhané ženy za nějakou štětkou o dvacet let mladší. Tak nebuďte blbé, dámy a ať také pěkně maká. 😉
Mám dceru na DV, teď půjdeme do druhé třídy. Je to skvělé, my žijeme částečně i ve Španělsku, takže se učíme i odsud, organizujeme si to po svém, takový ten klasický stres odpadá. Dcera má 4x ročně zkoušky v české škole, samé jedničky na vysvedčení. Má výhodu v tom, že pozná i kulturu jiné země, má tu kamarády, též domškoláky. Jinak chodí i na kroužky, taneční, hudebku a výtvarný. Pokud dítě spolupracuje, rodič je sám k sobě přísný a má disciplínu a lze to, tak jedině doporučuji. 😉
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A proto je nejlepší nemít ani děti, kdo by je do tohoto hnusného světa chtěl přivádět a způsobovat jim tak utrpení? Člověk se zdravým rozumem ne. Vždyť je to hnus, třetí světová na obzoru, pandemie, vedra a nebude to dlouho trvat a budou se tu lidi rvát o zdroje, vodu a žrádlo mezi sebou. Jedním slovem hnus.