Nepřestává mě fascinovat české soudní trestání. Za týrání zvířete, které trvá rok - což je pro psa, který žije cca 12 let pěkně dlouhá doba - to je cca 6,5 let u člověka - a uloží se za to podmínka? Ale za zmizelé peníze nebo chybu v účetnictví se jde bručet natvrdo. Naprosto zřejmé, kde mají zákonodárci a vykonavatelé priority.
Stát se to za minulé vlády, tak už by byla "Letná" plná demonstrantů pod vedením "Milionu chvilek pro demokracii".
Za minulé vlády se to stalo a nikdo kroky vlády ani večírky nesledoval. A bylo to taky před vánoci a také obrovská tragédie s mnoha oběťmi, srovnatelná s tím, co se o 4 roky později stalo na univerzitě. Milion chvilek to nezajímalo, nezajímalo to Letnou, nezajímalo to nikoho. Není zač.
Taková blbost! Zavřu vás doživotně do bytu s prosklenou stěnou a poskytnu vám vše, co k životu potřebujete - i určitou volnost ve druhém pokoji. Od návštěvníků kteří si vás budou prohlížet a fotit budu vybírat vstupné, natáčet videa, prodávat CD, trička s vašim potiskem a vytěžené peníze využiji na studium vašeho života a záchranu hladovějících dětí v Africe. Také pro mne bude důležité, abyste přežila, abych vás mohl ještě dlouho ukazovat a zachraňovat další lidské bytosti. Jen nevím, jak by se vám to líbilo......
Ano, je to zrcadlo toho, jak se chováme. A každý člověk, který se v Pražské zoo díval do očí právě gorily si to jistě uvědomil. Ale v současné době se zoo věnují především zvýšením informovanosti, prevence, zlepšením podmínek, udržením populace a je-li to možné návratu zvířat do přírody. Na to všechno přispíváte svým vstupným. Ono ne každý bude jen tak posílat peníze na ochranu přírody nebo se koukat na videoprojekce. A problém ohrožení mnoha živočichů není jen pytláctví, ale také postupné ničení či ubývání jejich ekosystémů nebo invazní druhy. Zrovna gorily jsou ohrožené právě proto, že jim ubývá místo k životu. V tuto chvíli nejsou chovány jen tak pro potěchu oka, ale v podstatě se udržuje jejich populace, aby nedošlo k jejich vyhynutí. Budou-li se mít kam vrátit, ukáže čas. Držme palce.
Nepůjdu se na ně dívat. Akorát bych brečela. To malé nikdy nepozná svobodu. Smutné.
Smutné je především to, že se patrně nikdy nepodaří jejich návrat do přírody - nebudou mít kam, jejich ekosystém se dnes a denně zmenšuje, gorily brzy ve volné přírodě vůbec nebudou. Ale naděje umírá poslední, snad se to podaří zastavit a gorily budou žít bezpečně i mimo zoo. A snad i více ohrožených zvířat.
Pře čtyřmi lety se taky bouchalo a nikoho to nepohoršovalo. Nikdo se ani nepohoršuje nad každoročním boucháním, kterým netrpí pouze zvířata, ale také nemocní lidé, kteří mají bolesti a potřebují odpočívat, děti, lidé s mentálním postižením apod. Nikoho nezajímá, že někdo třeba také drží pietu. A není pravda, že se nebouchalo od rána. Bouchalo se už od soboty a tréninky probíhaly celý prosinec. Prostě jako každý rok, jako když v prosinci vystříleli fakultku a čtyři roky na to fildu. Takhle to je. Ohleduplnost a soucit nikdy nebudou silnější než právo svobodného občana si odpálit dělobuch.
Se vší úctou pan ministr asi vůbec nechápe, že takové akce jsou zasmluvněné a pár dnů před jejich konáním je bez sankcí zrušit nelze. Také jsem si nevšimla, že by se někdo pohoršoval nad tím, proč se ve velkém odpalovala amatérská pyrotechnika. A vůbec nechápu, proč se noviny věnují tomu, kdo "neposlechl" ani proč se tomu neposlouchání výběrově věnují jenom u této tragédie, když zdaleka nebyla jediná. Osobně proti novoročním a řízeným ohňostrojům vůbec nic nemám, těch dvacet minut randálu si protrpím, menší zlo, než to poslouchat celý den a v noci a pak ještě dojezdy prvního. Navíc se ten ohňostroj dá právě věnovat památce obětí. Takovéto domácí bouchání už méně.
Zajímalo by mě, kolik večírků a společenských akcí se konalo před čtyřmi lety, když došlo ke střelbě ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Rovněž to bylo během adventu a rovněž to byla velká tragédie pro mnoho rodin i přeživších. A kupodivu nikdo neřešil a nikdo se nepohoršoval. Nikde není žádný návod na to, jak se zvládat zátěžové situace, byť se nás přímo netýkají.
No já teda nevím, ale v tom stresu, aby někdo rozrazil zabarikádované dveře a řval na mě ruce nahoru a vypadněte ven... nemohou s těmi přeživšími mluvit normálně? Nebo tak hulákají i doma? Případně nevíte někdo, jaký tohle má smysl a proč to provádějí tímto způsobem? A ten řev u ošetřování, taky těm zraněným nepřidá... Patrně si tak sami ventilovali stres...
Před rokem jsem bydlela v nájmu (svůj byt jsem pronajímala) a platila jsem za ten nájem víc, než kamarádka za hypotéku na malý domek se zahradou. S ohledem na nečekané životní okolnosti jsem se vrátila zpět do svého bytu a jsem vděčná za to, že bydlím ve svém, protože nájemní bydlení by bylo se současnými cenami nad mé možnosti. Ty ceny jsou přemrštěné, nechtěla jsem za svůj byt tehdy zdaleka tolik jako okolí, byl suverénně výrazně pod cenovou hladinou v dané lokalitě a přesto jsem na tom neprodělala a měla i na opravy z opotřebení (kotel). Dokud budou vlastníci zneužívat nedostupnosti bydlení, nebude jiná alternativa než se zadlužit, protože to pořád vyjde výhodněji. A ještě Vám to může jednou hodně pomoct.
Za trávu 11 let, za znásilnění a domácí násilí, když je dobře 6 let, většinou méně nebo rovnou podmínka či odložení. Pořád dokola a naši volení zástupci ve chvíli nástupu do funkce oslepnou a ohluchnou a naivně razí písničku o škodlivé marihuaně a hodných násilnících, kteří za nic nemohou, jen to dítě je svedlo.
Pokud vím, problém není v potřebě prodloužit dětem dětství, ale především v obavě rodičů ze selhání dítěte primárně kvůli nekompetentnosti pedagogů. Dítě narozené v pozdním jaru či v dokonce v létě je téměř o rok mladší, než dítě zářijové a říjnové, což je v tomto věku šestina, sedmina života, tedy strašně moc. Vývojová psychologie se přeskočit nedá, myšlení zraje až do 21 věku a leckdy to jde skokově, mladší děti jsou v nevýhodě v podstatě po celou dobu studia, a s inteligencí ani rodinným zázemím to nemá co dělat. A učitelé s tím neumějí pracovat, vývojová psychologie jim nic neříká, nezřídka nálepkují dítě, které je srpnové a je tedy zřejmé, že se bude chovat jinak, než dítě podzimní nebo dítě s odkladem. Rozdíl je už jenom v pozornosti, která nemusí být vždy ovlivněna pouze výchovou a temperamentem, ale třeba prostě jenom věkem. Cesta není pouze zrušit odklady, ale zkompetentnit a dovzdělat učitele, no a ty zatvrzelé vyměnit. Pak nebudou mladší děti v nevýhodě a rodiče nebudou ani hledat alternativní způsoby, jak věkový handicap vyrovnat.
Článek je hezký, ale je v něm mnoho zjednodušení, především poukazuje pouze na rodiče, jakkoliv je zřejmé, že v tomto ohledu je pravdivý. Diagnosa není výmluvou pro (ne)výchovu dítěte, pouze umožňuje zacílený přístup. Bohužel v praxi se stále rodiče setkávají právě ze strany pedagogů s nepochopením, bagatelizací onemocnění, nebo právě osočováním rodiče z nedostatku péče a kompetencí. Paradoxně se to týká právě rodičů, kteří se dětem věnují, na rozdíl od pedagoga ctí doporučení profesionálů z PPP, medikují dle předpisu psychiatra a rozhodně nevhodné chování dětí neomlouvají. Ovšem není v jejich silách řešit situace vyplývající ze specifik dítěte, s nimiž si pedagog není schopen poradit, nebo rovnou na veškerá doporučení kašle s tím, že dítě je prostě zlobící grázl, který dělá naschvály. Leckdy je to zcela v rozporu s výchovným přístupem, kdy se dítě opravdu snaží, ale jeho přešlapy jsou hodnoceny tvrději než přešlapy těch "hodných dětí". Kolegyni zase učitelka jejího prvňáčka tlačila do diagnozy, aniž by erudované pedagožce došlo, že dítě je narozeno 31. srpna, do školy šlo řádně bez odkladu a je tedy o rok či o dva mladší, než jeho spolužáci (nakonec rezignovala a dítě žádný problém nemá, jenom si dovolilo být mladší). Prostě se paní učitelka adaptovala na to, že v první třídě jsou sedmileté a osmileté děti a o vývojové psychologii patrně nikdy neslyšela. Naštěstí se občas najdou vlaštovky, které mají děti rády a dokáží s ADHD i mladšími dětmi pracovat. A těm patří velký dík.
Chápu myšlenku. Ale domnívám se, že elementární slušnost, ohleduplnost a respekt ke druhým není věc, kterou si musíme vysloužit, naopak, tohle má být normou slušného chování. Nezáleží na tom, zda ji projevuji starým lidem, dětem nebo vrstevníkům. Respekt k potřebám druhých je základem lidského soužití a je legitimní ho očekávat vůči sobě samému, stejně jako ho projevovat druhým.
To o čem hovoříte je něco jiného, spíše nějaká úcta, vážnost apod. A nemohu si vážit či chovat v úctě někoho, koho neznám. To je skutečně něco, co si musím vysloužit, a nelze to aplikovat na celou společenskou skupinu či dokonce generaci, je to individuální věc, kdy jeden jedinec vyzdvihuje vlastnosti, které projevuje jedinec druhý.
Skutečnost, že dnešní politici hovoří především o seniorech není dána podle mého názoru nějakou úctou či respektem, ale zcela pragmaticky jde o širokou voličskou základnu, vědomí, že jednou také všichni zestárneme, stejně jako fakt, že senioři většinou nemají příliš mnoho možností vzhledem ke svému zdravotnímu stavu si zlepšit svou životní situaci vlastními silami, naopak se mohou stávat více závislými na podpoře a pomoci poskytované druhými osobami.
Z mého podhledu je to pouze špatně zvolená rétorika a příliš úzké zaměření pozornosti na potřeby jedné zranitelné cílové skupiny, ačkoliv není zdaleka jediná, která si zaslouží větší pozornost. Ale úctu v tom fakt nevnímám. Spíše chladnou vypočítavost.
Na nasi zakladni skole (6, trida,rok 1987) byly znamkovany jazykove rozbory z ceskeho jazyka nasledovne: nejvyssi pocet bodu byl 34, ten kdo mel mene jak 25, tak dostal za pet, a nikdo traumatizovan nebyl.
I kdyz to bylo tvrde, tak jsem rada, ze jsem chodila jak na ZS, SS v drivejsich dobach, nebot ucitelum nikdo do jejich remesla neklaviroval. Ten kdo dostal spatnou znamku, chodil bud na doucovani, nebo se vse doucil sam a posleze se nechal prezkouset a byl klid. Na SS jsme meli ucitelku z ekonomie, ktera nas jednou v hodine zacala bombardovat nedostatecnymi, nejhorsi bylo to, ze latku od ni nikdo nepochopil. Takze mne nezbyvalo nic jineho, nez se vydat za ucitelkou, ktera ucila ve vedlejsich tridach, nechat si od ni vysvetlit latku (priklady) a posleze vse naucit spoluzaky.
Kdyz nam nase ucitelka z ekonomiky davala pisemku, byla mile prekvapena, jak jsme se vse pilne doucili, aniz by zjistila, odkud vitr vane....Kdyz si na ni vzpomenu, musim se smat, rozhodne me netraumatizovala, i kdyz jsme z ni mela vitr jako vsichni ostatni.
Bohuzel dnesni zaci jsou rozmazleni, nejsou schopni si s nicim poradit bez medialni kampane, naprosta vetsina z nich neni schopna se pripravit na to, ze jednoho dne budou muset prevzit zodpovednost za svuj zivot, a to pak nastane opravdovy mazec.
Ja kdybych byla matka toho druhacka, tak mu vysvetlim latku z nepovedene pisemky a posleze bych poprosila pani ucitelku o prezkouseni, o opravnou pisemku. Rozhodne bych se neobratila na media, nebot bych se musela propadnout hanbou.
Ale mluvíte o šesté třídě a střední škole. Tady se bavíme o sedmiletém druháčkovi. A ne, opravdu si nemyslím, že má rodič suplovat nefungující základní vzdělávání. Jednou je základní škola povinná, pokud tam dítě nebude chodit, rodič je vystaven riziku trestního stíhání ze strany státu. Jinými slovy, stát na sebe přebral odpovědnost za základní penzum znalostí a dovedností, které má dítě umět, je to tedy na státu a jeho pedagozích. To dítě nikomu nic neudělalo a je povinné pět dnů v týdnu být, bez možnosti z toho vystoupit (pokud neonemocní). Individuální odpovědnost je na místě až na SŠ, kde již děti a mladí lidé mají dostatečně zralou nervovou soustavu, psychický vývoj i dostatečné dovednosti, aby si s tím jakž tak poradily.
Pětka druhákovi je naprosto normální a správná. Samozřejmě pokud jeho výsledky nedosáhly na lepší hodnocení. Nevidím v tom žádný problém.
A co týče škol obecně... Škola je vzdělávací institut. Není to hlidárna dětí, není to psychologická poradna a hlavně to není výchovný ústav. Škola je ekvivalent zaměstnání, žák tam má přijít, splnit své povinnosti a pak odejít. Nic víc, nic míň. Učitelům by mělo býti jedno nějaké psychické rozpoložení žáka, jeho individualita a podobné. Ve škole je nutná uniformita. Tak jako je nutné připravovat děti už od útlého věku na reálný svět, kde každé pochybení přináší následky.
Mýlíte se. Úkolem základní školy mj. je vychovávat a pedagogika je odnož psychologie. To že dětí mají mít nějaké povinnosti nikdo nerozporuje, ale máme nějaká kritéria pro lidi, kteří chtějí učit, protože si společnost uvědomuje, že je třeba zahrnovat do toho všechny aspekty, jinak by děti mohl učit soused od vedle. A je třeba to pedagogům připomínat a vyžadovat to. Je jejich problém, že na škole nedávali při seminářích z vývojové psychologie a teorie učení pozor. Ne těch dětí.
1 chyba = chvalitebný, 2 chyby = dobrý, 3 chyby = dostatečný, 4 chyby = nedostatečný. To už dnes neplatí?
V tom prvním případě vyřešil chlapec úlohu ve 21 případech správně, a ve čtyřech udělal chybu. To skutečně neznamená, že látku nezvládá a pětka je jednak nevypovídající, jednak nespravedlivá. Ten systém o němž hovoříte používala i v osmdesátkách a devadesátkách pouze hrstka kantorů a nikomu ke štěstí nepomohl, protože skutečně není vypovídající a neříká nic ani o zvládnutí učiva ani o slabinách dítěte.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Pan Bárta zamíchal ve svém textu řadu problémů. Souhlasím s názorem na nenažranost mnohých poskytovatelů včetně narůstající devastace přírody, oteplování, pohodlnosti atd. Nemohu souhlasit s podceněním byť i jen týdenního lyžáku, pro mnohé jediného lyžování v životě. S velkou nadsázkou: K čemu je dětem návštěva Karlštejna?
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já bych se spíše ptala, proč zrovna lyžák. Já chápu příspěvek tak, že je prostě selektivně upřednostňován jeden sport, přestože je drahý, ne každého baví, není životně důležitý, dokonce ani všestranně nerozvíjí pohybový aparát (zátěž je poměrně značně jednostranná) a ještě bude tato dovednost čím dále méně využitelná, a čím dál méně ekologická (umělé zasněžování, aby se dalo lyžovat i v případě našich mírných zim hovoří za vše).
To s Karlštejnem nemá moc co dělat, navíc ne každá škola jezdí zrovna na Karlštejn, jsou takové, co třeba na Štramberk. Ale lyžáky se stále ještě nelogicky tak nějak organizují, nebo se o to alespoň snaží, všichni. Přitom žádný rozumný důvod k tomu není. Jen nějaká nostalgie a zvyk.