Já tedy v cizině zírala spíš na příslušníky jiných národů. Jednak kolik toho dokáží spořádat, kolik toho nechají nedojezeneho, protože si nandali zbytečně haldu jídla a jaký curbes kolem sebe vždycky zanechali. Nějaké pití do termosky, pokud to někdo z Čechů dělá, je proti tomu nic. Letos jsem byla v levnějším hotelu, kde tedy byli jen Češi, Slováci, Poláci a Maďaři a pohoda, nikdo nedělal to, co jsem popsala výše. Neměli bychom se jako národ podceňovat.

Podle mě by měl být brán na cizince ohled, když je jasné, že něco uděla jen z neznalosti místních poměrů. V Praze v metru jsem zase pozorovala revizora, který se schovával za sloupem a kontrolovat vyrazil jen tehdy, když viděl, že přichází dle vizáže cizinci. Připadlo mi to ubohé.

Dvakrát jsem volala na 112, jednou na starou zmatenou sousedku jen ve svetru v mraze, která si zabouchla vrata a sama ani nemohla jít, jen se držela zdi, abych ji dovedla k sobě domů. Paní na telefonu byla dost nepříjemná, nakonec se uvolila zavolat sanitku, ale trvalo to hrozně dlouho. Podruhé na pána v Praze, viděla jsem ze zastávky tramvaje, jak zkolaboval, běželo k němu hodně lidí. Na 112 mi nevěřili, že nikdo jiný kromě mě prý nevolal. Jestli má více lidí obdobné zkušenosti, tak pak třeba ani nezavolaji, což je smutné.

Ještě abychom se neměli lépe než před více než 30 lety, to by bylo smutné, kdyby tomu tak nebylo. Moje babička, která byla tzv. v domácnosti, protože v životě "pouze" chodila vypomahat svým lépe provdanym sestrám, starala se o domácí zvířectvo, chodila na sběr klasu po sklizni atd., měla vdovský důchod 500 Kč. Z toho by nevyšla ani při nízkých socialistických cenách, kdyby nebydlela s námi.

Co to plácate? Já vybrala peníze z původního penzijního připojištění a část vložila do nového penzijního spoření a za přispěni zaměstnavatele spořila dál.

Výsledek byl, že jsem za 5 let spoření přišla o 10 tisíc nepočítaje inflaci. Takže žádné zhodnoceni, kdyby nebylo příspěvků od státu, tak těžká ztráta.

Někdo chce ve vyšším věku pracovat, tak by měl. Většinou jsou to ale lidé, kteří nemusí pracovat na plný úvazek, např. lékaři, ale i řemeslníci pracující jako OSVČ. Někomu to ale nedovolí zdravotní stav, nezvládá pracovat pod tlakem zaměstnavatele nebo prostě má jiné priority, ženy se většinou starají o vnoučata. Lidi v seniorskem věku nelze určitě zobecnovat, jak se to bohužel někdy děje.

Podle mě už se nyní připlaci, a dost. Já jsem naštěstí ještě relativně zdravá, takže jen za zubaře a injekce do kloubů. Moje kamarádky, které byly na výměně kyčelního kloubů, již nyní za operaci zaplatily desetitice bez nadstandartu, s nadstardartem to jedna měla za cca 100 tisíc, a to čekaly skoro rok. Bez zaplacení by čekaly asi několik let.

Po maturitě jsem pracovala v PZO Pragoinvest, který se zabýval v vývozem výrobků ČKD. Vývoz šel povinně do socialistických států, jinak je nikdo nechtěl, proto, jak píše autor článku, ČKD po revoluci skončilo. Poté jsem pracovala v Tesle, tam to bylo obdobné, sami zaměstnanci si dělali legraci z názvu, že to znamená "technika slabá".

Já jsem lidem bydlících v paneláku záviděla, měli teplo, teplou vodu, o nic se nemuseli starat. Tchanovi dostali byt v paneláku po 30 letech od žádosti. Předtím bydleli ve 2 místnostech s WC na dvoře. My bydleli u mých rodičů ve starém domě, pamatuji, jak se mi domů ani nechtělo při představě, že se vracíme do zimy a kamna Fikoterm, která jsme měla, se roztapeli hodně těžko. Skládání uhlí do sklepa byl taky zážitek. Jeden nakládal, jeden vozil a já většinou uhlí stahovala ve sklepě hrabemi, aby se tam vešlo, a z toho pak kašlala mour jak horník a pak z toho měla zánět průdušek. Zaplať pambu, ze je ta doba už dávno za námi.

Maminka tohoto pána byla a doufám, že je (pán se o ní nezminuje), velmi příjemná paní, když o zámek žádala v restituci spolu se svou sestrou a matkou. Takže předpokládám, že pán je také takový a zámek je ve správných rukou.

Takový boj byl i za totace. Já měla maminku v důchodu, takže dobrý, ale na tu, co zůstávala doma na OČR, nadávaly jak ty mladé bezdětne, tak i ty s většími dětmi. Ale za ta desetiletí by se to mohlo nějak posunout, to by měli vymyslet odborníci, jak.

Dříve rodiče s dětmi v nemocnici být nesměli. Zažila jsem to já v 6 letech i dcera ve 3. Neříkám, že to bylo příjemné, ale obě jsme to přežily bez úhony. Chápu ale, že u dlouhodobých hospitalizaci to je horší.

Ještě před několika lety v Rakousku takoví jen ostatní ocumovali, zatímco své ženy nechali v habitech na lehátkach, teď je to čím dál horší. 😢

Tak lidé z okolí Prahy mají v Praze pracovat, ale nemají tam jezdit auty, i když hromadná doprava z vesnic je většinou tristní. A děti z okolí Prahy nemají do Prahy jezdit vůbec a mají dojíždět studovat do vzdálených středočeských měst, super. A my, co už hodně pamatujeme, víme, že to tak bylo i před půlstoletím, kdy já se hlásila na střední školu a rodiče řešili problém, kam, protože v Praze nechtěli děti ze Středočeského kraje na školy přijímat. Už by se to snad mělo konečně vyřešit.

To přece není nic nového. Maminka už před lety platila v soukromém domově důchodců (v místním provozovaném městem ji nepřijali, ačkoli se ve městě narodila a celý život zde žila) celý důchod, tedy 12 tisíc + příspěvek na péči + já doplatek 5000 Kč. Pravda, když jsem si ji brala na celý víkend od pátku odpoledne do neděle odpoledne, tak mi vrátili platbu za sobotu. Cokoli potřebovala koupit, jsem musela platit také ze svého.

Kdysi jsem v práci vidala chlapce, který se soudil (respektive v zastoupení svými rodiči) proto, že mu jako hemofilikovi byla podána krev, ze které se nakazil AIDS. Moc smutný případ. Snad to již mají zdravotníci ošetřené tak, aby se toto nyní nestalo.

Na první pohled to vypadá hezky, ale opravdu bych nechtěla platit hodně jen proto, že můj malý domeček z konce 19. století koupil můj pradeda v městečku blízko Prahy, a proto má vysokou hodnotu. A stěhovat se někam na vesnici, kam jezdí autobus párkrát za den, není žádný obchod ani lékař, v mém věku opravdu nemohu.

Pokud někdo pracoval celý život, ať manuálně nebo v kanceláři ve stresu, tak to prostě déle než do 65 let nedá, i to je na hraně - zkušenost mých vrstevníků. Po 65 pracuje jedině ten, kdo dělá sám na sebe, pobírá důchod a může si tak dovolit pracovat 2-3 dny v týdnu. Na plný úvazek spojený ještě s dojížděním to nejde. Jak říkají někteří odborníci, neměl by se brát v úvahu věk dožití, ale věk dožití ve zdraví, což je v ČR nic moc. A můžete žít zdravě, nepit alkohol, nekouřit a stejně vás při zaprehu, který je u nás v práci, nějaká nemoc dožene.

Jesle už mají být zrušeny, ne? O děti se chtějí starat pěstouni, tak si je mohou vzít a vyřešeno. Já bych tedy pěstounku nechtěla dělat za nic, stačí mi věnovat se vlastním vnoučatum, ale některé ženy i muži v tom vidí smysl života, tak proč jim děti nepředat.

Jak napsal pan Novák, to mají děti bydlící kousek za Prahou složitě dojíždět někam jinam po Středočeském kraji? Tohle byl problém už před 50ti lety, pražské školy nechtěli přijímat děti ze Středočeského kraje. Rodiče tehdy řešili, kam dát přihlášku. Nakonec jsem dojizdela do Kolína. Člověk by řekl, že za ta desetiletí už pochopili, že děti bydlící pár kilometrů od Prahy budou chtít chodit na střední v Praze a dávno navýší kapacity.