Možná tam mají lepší hromadnou dopravu, nevím. Než jsem odešla do důchodu, ráno v 6 jsem jela autem do práce 20 minut, vlakem, metrem a autobusem hodinu a půl. Odpoledne doprava autem byla samozřejmě horší, proto jsem preferovala jezdit hromadnou dopravou, ale 3 hodiny denně na cestě bylo dost. A to lidé z vesnic, kam jezdí autobus jednou za čas, to mají ještě horší.

Moji dceru dokonce ř naučila moje maminka, která si to pamatovala z doby, kdy na logopedii též kvůli ř chodila se mnou. Byla už v důchodu a měla tedy čas. Pokud se nejedná o horší vadu, tak to asi není tak složité, ale vaše rada pro rodiče je fajn. ♥️

Upřímně řečeno, mysleli jsme si, že více než 30 let po revoluci se budeme mít obecně lépe. Nicméně vzpomente si, jak jsme museli povinně do prvomajoveho průvodu, když nám vrchnost povolila volný den v podobě státního svátku, tak hned následovala pracovní sobota, kromě socialistických států jsme nesměli nikam jinam vycestovat, na veřejnosti jste si museli dát pozor na to, co říkáte (i můj tehdejší šéf, i když byl předseda KSČ v podniku, se trasl, když za ním přišel pracovník StB), nebyla žádná placená rodičovská dovolená, jen půl roku mateřská, pouze při druhém dítěti 500 Kč do 2 let dítěte), platy i důchody byly i vzhledem k cenám tehdy a nyní mnohem nižší, atd. atd.

Dokud byly vnučky malé, zásadně jsem s nimi jezdila do baby friendly hotelů a penzionu. Byly sice proti některým dětem hodné, ale přesto by mi bylo trapně, kdyby nějak rušily ostatní, kteří chtějí mít na dovolené klid. Tady byly jen rodiny s dětmi a ruch dětí se tedy předpokládal.

V Německu je toho víc, přídavky na děti pro všechny, příspěvky na dojíždění též pro všechny, ale ten příspěvek na údržbu zahrady mě překvapil, kdoví, co tam ještě lidem vyplácí. 😀. Po revoluci jsme si mysleli, že Německo brzy doženeme, ale chyba. A to podle kolegyně, která byla v Německu na stáži, tam nepracují v takové honičce a stresu jako my. 😢

Já tedy v cizině zírala spíš na příslušníky jiných národů. Jednak kolik toho dokáží spořádat, kolik toho nechají nedojezeneho, protože si nandali zbytečně haldu jídla a jaký curbes kolem sebe vždycky zanechali. Nějaké pití do termosky, pokud to někdo z Čechů dělá, je proti tomu nic. Letos jsem byla v levnějším hotelu, kde tedy byli jen Češi, Slováci, Poláci a Maďaři a pohoda, nikdo nedělal to, co jsem popsala výše. Neměli bychom se jako národ podceňovat.

Iniciovali to hlavně pěstouni. Tak ti snad nejsou sociopati.

Podle mě by měl být brán na cizince ohled, když je jasné, že něco uděla jen z neznalosti místních poměrů. V Praze v metru jsem zase pozorovala revizora, který se schovával za sloupem a kontrolovat vyrazil jen tehdy, když viděl, že přichází dle vizáže cizinci. Připadlo mi to ubohé.

Dvakrát jsem volala na 112, jednou na starou zmatenou sousedku jen ve svetru v mraze, která si zabouchla vrata a sama ani nemohla jít, jen se držela zdi, abych ji dovedla k sobě domů. Paní na telefonu byla dost nepříjemná, nakonec se uvolila zavolat sanitku, ale trvalo to hrozně dlouho. Podruhé na pána v Praze, viděla jsem ze zastávky tramvaje, jak zkolaboval, běželo k němu hodně lidí. Na 112 mi nevěřili, že nikdo jiný kromě mě prý nevolal. Jestli má více lidí obdobné zkušenosti, tak pak třeba ani nezavolaji, což je smutné.

To je snad něco úplně jiného. Nezlobte se, ale za minulého režimu, kdy žádná LBGT atd. výchova ani internet nebyly, jsme věděli, že jsou lidé, kteří jsou jinak zaměření než je klasický vztah žena a muž. A víc podle mě děti ve školním věku vědět v této oblasti nepotřebují, jen se jim bude blbnout hlava.

To děti vědí i bez výuky, nežijí ve vakuu. Hlavně aby se jim necpalo něco víc než tento prostý fakt.

Ale mají, hlavně ženy si je pořídit dokáží.

No, mě hned ta paralela s minulým režimem napadla, ve škole se bude říkat něco jiného než jak to děti cítí a jak se o tom mluví v drtivé většině rodin. My jsme to brali jako fakt, stát a škola, kde do nás něco hustili, na jedné straně a lidé na druhé straně, kteří měli jiné názory. Jen tehdy se ty jiné názory nesměly mimo domov prezentovat, protože hrozila perzekuce, doufám, že k tomu tady ještě docházet nebude.

No, já čekala na umístění maminky několik let. Podařilo se mi až na přímluvu a jednalo se o soukromé zařízení, kde kromě celého důchodu se ještě dost priplacelo. Není to tak jednoduché.

No však jsem napsala, že byla v domácnosti a měla tedy jen vdovský. Zkuste můj příspěvek ještě jednou přečíst.

Ještě abychom se neměli lépe než před více než 30 lety, to by bylo smutné, kdyby tomu tak nebylo. Moje babička, která byla tzv. v domácnosti, protože v životě "pouze" chodila vypomahat svým lépe provdanym sestrám, starala se o domácí zvířectvo, chodila na sběr klasu po sklizni atd., měla vdovský důchod 500 Kč. Z toho by nevyšla ani při nízkých socialistických cenách, kdyby nebydlela s námi.

Co mě napadáte? Proč bych lhala? Peníze jsem vybírala v lednu 2023 na zateplení domu a bylo jich za 5 let skutečně o 10 tisíc méně, než kolik jsem do penzijního spoření vložila spolu s příspěvky zaměstnavatele. Inflaci nepočítám. Zkuste být slusnejsi a zjistit si fakta.

Já jsem přešla a při výplatě zjistila, že jsem prodělala 10 tisíc nepočítaje inflaci. Kdyby nebylo státních příspěvků, tak těžká ztráta.

No, já už v důchodu naštěstí jsem. Pochybuji, že si ale většina mladých zvládne šetřit dříve, než splati hypotéku a dostuduji jim děti. Jít do nájmu místo hypotéky není výhra, jsou také drahé. Na západ od nás si mohli lidé šetřit, žili od 2. světové války desítky let v relativním blahobytu, bez válek a katastrof. Ale co kdo ví, co bude dál stejně asi jako moje tchyně netušila, že přijde měnová reforma a její šetření ji bude k ničemu, to jsem tím chtěla napsat.

Od 20 let si spořila moje tchyně a pak přišla měnová reforma a neměla z toho nic. Promiňte, ale kdo má křišťálovou kouli, aby ve 20 letech věděl, co bude za 40, 50 let.