Jenomže lékařská věda natolik pokročila, že nemůžete přece chtít, aby se chodilo do důchodu v 54 letech. Mně je 70 let, lyžuji, bruslím, dělám další sporty. A pracuji na půl úvazku. Všichni chcete mít opravené dálnice, tunely, atd., ale kde má stát na to brát, když musí živit tolik důchodců?
Paní Doleželová, je to individuální. Je obdivuhodné a přeji vám, že vše takto zvládáte, ale mnoho lidí, mladších než vy, je na tom mnohem hůř. Mám pár spolužáků řemeslníků, kteří ještě pracují, ale i spolužáky, kteří i doma chodí s choditkem, případně někteří vyjíždí ven jen na vozítku, natož aby zvládali chodit do práce. Nelze paušalizovat. Moje maminka šla do důchodu v 56, bylo to fajn, protože jsem mohla pracovat, i když byla dcera nemocná a nemusela poslouchat řeči kolegyň, že musely pracovat za mě jako to slychavaly jiné matky. Já už bohužel dceři vzhledem ke zvýšenému věku odchodu do důchodu takhle vypomahat nemohla, ale jezdili jsme s vnučkami na dovolené a prodloužené víkendy. Všechno má svoje.
Jejich dost. Mám známou, má tři děti v PP. Nejdřív si vzala do péče děvče, je postižené, poloviční Romka. Pak dva její bratry, kteří byli v DD, výslovně na přání jejich matky. Ti jsou Romové. Vy byste si takové děti vzala ?
Když je pěstounu dost, tak není problém. Potom tedy nevím, proč tento článek.
My byli s kamarády na horách, lyže jsme vůbec nevybalily, byla obleva. A 1. ledna jsme se vraceli, protože jsem 2. ledna nastupovala do práce po mateřské. Kamarádi, se kterými jsme tam byli autem, tam ještě zůstali, tak jsme museli autobusem, ty ovšem nejezdily. Až asi po 3 hodinách mrznuti venku (Pec pod Sněžkou měla jen malou čekárnu), přijel první autobus na Prahu, pak už jezdily i další. Ale byli jsme mladí, tak jsme to zvládli.
Žije normálně ve svém bytě a náklady odpovídají nebo žije jako moje kamarádka v domě s pečovatelskou službou za 3500 Kč nájmu a ano pobírá 21 tisíc korun důchodu je maximálně spokojená .
A moje maminka žila na sklonku života, když jsem už nezvládala péči o ni, v Alzheimeru centru, kde pobyt stál celý její důchod, příspěvky na péči a já každý měsíc několik tisíc priplacela. A nešlo o žádný luxus.
Tak když máte zásluhy nebo výsluhy tak jste asi pracovala na pěkné placeném komunistyckem místě.
Paní, vy asi nevíte, že dnešní senioři pracovali drtivou část svého pracovního života až po revoluci a rozhodně se s nimi v různých fabrikach a korporatech nikdo nemazlil. Museli rychle dohnat své znalosti cizích řeči a IT, aby drželi krok s nastupující novou generaci.
Milá pisatelko, já si nestěžuji, ale že by důchodci už neměli žádné výdaje? Jim se už nikdy nerozbije pračka, lednička atd. a nepotřebují nové věci? Oni už nesmí nikdy si jít popovídat s kamarády? Oni už nesmí nikdy do divadla nebo na koncert? Už si nesmí nikdy koupit nic na sebe? A to asi nevíte, kolik se dnes platí u zubaře, za injekce do kloubů atd. A důchod není sociální dávka, to si pletete. Naopak sociální dávku často pobírají i mladí zdraví lidé, kteří by mohli 40 a více let pracovat tak, jako jsme pracovali my.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Protože se jim včas nenasadi léky. Mojí mamince je psychiatricka nasadila včas
Když už jsem měla strach ji nechávat samotnou celý den doma, šla do Alzheimer centra, kde jsem na péči o ni samozřejmě připlacela a často si ji brala na víkend domů. Byla milá, všichni ji v centru měli rádi. Takových tam bylo cca 10 klientů. Ostatní už byli mimo, viděla jsem, jak jeden hodil po ošetřovatelce nádobí. Ošetřovatelky mi sdělily, že to je právě tím, že se léky nenasadi včas, asi se šetří.😢. Sice demenci nevyleci, ale zastaví.
Bylo po válce odstraňovaly se válečné škody, budoval průmysl a na spotřební zboží těch peněz moc nezbývalo. Vzpomínám na tu dobu rád, rodiče i přes skrovné poměry dokázali doma vytvořit tu správnou atmosféru a nějaký ten dárek jsem také dostal. Přišli koledníci, přátelé a tu půlnoční nám také nikdo nezakazoval. Nežilo se v konzumní společnosti jako je tomu dnes a lidé měli k sobě blízko. Když člověk potřeboval pomoc nikdo ho neodmítnul.
Jen ta půlnoční nesměla být o půlnoci, ale ve 22 hodin. Ale to nijak nevadilo.
Rodiče dokázaly vykouzlit krásné vánoce i z toho, co bylo. Největší radost jsem měla z panenky chodicky. Horší bylo, když jsem se i já stala mámou a na Štědrý den musela do práce. Nás matky sice pustili domů už ve 14 hodin, ale po příjezdu domů to byl fofr, všechno připravit. Vím, že i dnes je Štědrý den v některých zemích pracovní, ale tam není taková tradice slavení tohoto dne, tam slaví až od 25.12.
Pelikánová co jsi nezažila neposuzuj a co se týká uhelných prázdnin?tak takovou zimu jsi nezažila kdyby to bylo dneska tak ani nevylezeš ven protože na to nejsi zvyklá.Teď přesně už nevím datum ale během 12 hodin klesla teplota +10 stupňů na -30 stupňů
Silvestr 1979/1980. Při nekolikahodinovem čekání na autobus v Peci pod Sněžkou bych taky byla raději, kdybych nemusela vylézt ven.
Tritydenni uhelné prázdniny musely být dřív, pamatuji si je, že nebyla škola, protože uhlí na vagonech zamrzlo. Uhlím se topilo všude, ať přímo v kamnech ve škole, což já ještě zažila nebo v kotlich. A ta Silvestrovská noc, kdy teploty klesly asi o 20 stupňů nebo ještě víc, byla 1979/1980. To zase vím podle toho, že jsme byli na horách, po sněhu ani památky a 1. ledna se vraceli domů, protože 2. ledna jsem nastupovala do práce po mateřské. Nejezdily autobusy, Pec pod Sněžkou plná lidí, čekárna miniaturní. První autobusy začaly jezdit až po několika hodinách. A v Praze hafo sněhu, z Florence na Masarycku, tehdy tedy Praha střed, bychom to klidně mohli vzít na lyžích. 😀
Zase tady máme jeden naprosto hloupý článek o minulé době. Že se ještě v 50.a 60.letech pracovalo do 12 hodin i na Štědrý den je pravda,byl to setrvalý stav z dřívější předválečné doby,protože ˇ24.prosince nebyl ještě svátek. Až později bylo ustanoveno i na tento den volno k nadcházejícím svátkům. Jinak jsou to všechno ostatní nesmysly. Vánoce se u nás slavily vždycky podobně jako dnes,peklo se doma plno cukroví,vánočky,nějaká drůbež /kachna,nebo husa/ .Zeleniny a ovoce bylo vždycky dostatečné množství,jen to exotické se začalo dovážet až později. Vánoční stromky se ve městech prodávaly stejně jako dnes a na venkově si je chodili lidi většinou řezat přímo do lesa.A ozdoby? Nádherné starožitné ozdoby z té doby máme doma ještě dnes. Že někde v Rusku nosí dárky na Nový rok dětem Děda Mráz jsme samozřejmě věděli taky a byl tak max. ve školách,ale doma to nikdo neměl,všichni měli Ježíška. A hezčí byla celá vánoční doba už jenom proto,že lidi měli k sobě blíž a netočilo se všude všechno jenom kolem peněz,jako je to dnes.
Já tedy pracovala na Štědrý den i v 80. letech, což bylo k vzteku, když měl člověk malé dítě. A ne jenom do 12, nás matky pustili domů ve 14 hodin, ostatní měli normální pracovní dobu.
Za válek neměly ženy na vybranou, chlapi souložit chtěli a ze z toho bude další hladový krk, mnohdy neřešili. A nezlobte se, ale děti tehdy nestály tolik, co teď. Teď už se za péči nepovažuje dítě jen nakrmit, ošatit a vyhodit na celý den ven - díky bohu. Já mám děti dvě a měla bych i víc, kdybych mohla, jakože naneštěstí nemůžu, ale ze všech stran slyšet, jak jsem vlastně přítěž pro společnost, od prechytralych babek, jak jsme líné a nic dnes neděláme správně, z práce jsem musela odejít, hledat další znamená zas plno kecu, jak se budu věčně flákat, protože nemocné děti, jak budu obtěžovat svým nižším úvazkem, do toho finanční situace, situace ve světě… někdy se o svoje děti vlastně hrozně bojím, co je do budoucna čeká. Jako lidi i jako budoucí matky.
Ty problémy v práci byly vždycky. V prvním zaměstnání jsem byla v téměř ženském kolektivu, bylo to na přelomu 70. a 80. let a ženy byly na sebe navzájem dost nepříjemné, když jedna musela pracovat za druhou, která byla s dítětem na ošetřovacce. Já měla naštěstí maminku čerstvou důchodkyni, která mohla hlídat, jinak by se do mě taky pustily. Jenže dnešní babičky mají do důchodu hodně daleko...
Ano ,platil jsem dceři 50tisic Kč.Je to investice do dětí,tak jako vzdělání.Myslím,že cena je neúměrně vysoká.Sám bych se označil za střední třídu s vše tedy musím platit v plné výši.Žádná podpora rodin s dětmi.Hlavně,že se hýčkáme každoročně seniory nějakou to výhodičkou.Třeba solární ohřev vody zdarma…Však oni to ti mladí (já 52…) nějak utáhnou.Když propočítám a to máme s manželkou nadprůměrné platy tak na dva dospělé a tři děti 1xVš,1xSŠ,1xZŠ nám vychází na osobu méně než průměrný důchod.
Vím, kolik stojí rovnátka, jezdím s vnučkou na ortodoncii na kontroly, protože rodiče jsou pracovně zaneprázdněni. Ale to naváženi do důchodců je už fakt nechutné.
Něco je špatně. U mého zubaře neplatim nic. Běžně kontroly, sem tam plomba. Dcera dělá instrumentářku u jiné zubařky a u nich je to také téměř vše na pojišťovnu. Ti zubaři jsou kolem 60 let. Syn má mladou zubařku, také běžné prohlídky a sem tam plombičky. A to, co mi ušetříme u těch dvou starších zubařů , násobně zinkasuje ta nová "zubařská krev". Pojisťovnu máme všichni stejnou.
Přesně, měla jsem skvělou zubařku, občas něco účtovala, ale šlo tak o cca tisíc Kč. Bohužel mě rozbolel zub v době, kdy odcházela do důchodu. Její mladá nastupkyne mi za 2 návštěvy nauctovala 19 tisíc, musela jsem si samozřejmě najít jinou stomatolozku. Takže stejná ordinace, stejne prostory, stejné ošetření a několikanásobne ceny.
Za socíku byla rovnátka zadarmo a dostalo je každé dítě co je potřebovalo, takže si nechte ty hloupé kecy.
No, mně je třeba náš školní zubař nedal, až jeho záskok v mých 14ti letech řekl, že jsem je měla mít a sdělil mi, že teď už jedině na zubní chirurgii vytrhat zadní zuby a celý chrup nahoře posunout.😢. Umluvila jsem tehdy rodiče, že na to nepůjdu, protože jsem se bála. Dnes jsou jiné možnosti, bohužel ty ceny jsou už opravdu hodně vysoké.
42
Sledujících
8
Sleduje
42
Sledujících
8
Sleduje
Protoze jedinacky lze hezky rozdelit na skalu od:
zadny dite jsme nechteli a na potrat jiz bylo pozde
po: vymodleny dite a domaci buh.
cim vic domaci buh, tim pozdejsi schopnost dospet, prevzit odpovednost za sebe a videt potreby jinych.
(navic ta kolegyne se neodvolavala na to, ze mama vse nacpala nekteremu ze sourozencu, tak at pozaduje servis od nich 😉 )
2 odpovědi
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
A já byla to vymodlene dítě jedináček, čili podle vás domácí bůh. Přesto jsem se o maminku dennodenně starala. Když už opravdu nešlo skloubit péči o ni a dojíždění do práce, kde mi nedovolili si ani zkrátit pracovní dobu, musela jsem ji dát do zařízení, kde o ni pečovali, vzali si celý její důchod, příspěvky na péči a já několik tisíc doplácela. Ovšem jednou za 2 týdny jsem si ji brala na celý víkend domů. Někdy to opravdu nejde se o rodiče plně starat.