Jen poznámka k penězům, neplýtvají se peníze pojišťovny, ale nemocnice. Pojišťovny platí podle diagnózy.

Podívejte se na filmy. Podívejte se do historie. Všude jsou příběhy o hrdinech, kteří překonávají zlo zabíjením lidí, kteří podle nich z toho profitují. Co udělal Odisseus po návratu domů? Vyvraždil nàpadníky své manželky. Není nad čím se divit, jsme pořád stejní. Ale je dobré si říkat, že to není v pořádku.

Babička myslí, že dokáže dítě naučit jiný režim. Ta naše to měla stejně, dokud neměla jiné dítě doma pořád a mohla ( musela) vychovávat. A z rad "v 9 dáš spát, odejdeš, usne, spí do rána " přešla do "není schopný usnout před půlnocí, vždy tam musí někdo být, jinak řve a sousedi by nás ukamenovali, tak už jsme se přizpůsobili". U vás bych klidně dítě na hlídání dala, ani s kávou bych problém neměla, pokud je malé. Syn buď pochopí "horké, bolí, nesahat", nebo se poleje a pochopí pak - a babička taky. U mě na jedno dítě platilo takto vysvetlit plamen na plynovém sporáku, druhé si potřebovalo opakovaně šáhnout.

Na jedné straně se pláče, že stát dává peníze neefektivně, na druhé vadí, že je tedy dá obcím, ať prokáží svou efektivitu. Zřizovatel je odpovědný za provoz, do toho určitě patří i správa budovy ( školník, uklízečka), ekonomika provozu (účetní). Kuchyně je s otazníkem, ale i tady může být tohle s výhodou, pokud je v obci více škol- vařit centrálně a rozvážet může přinést kuchařům víc peněz. Pokud obce nebudou platit, odnesou to děti jejich občanů. A ti mají k zastupitelstvu blíž než k vládě, mají víc možností je dotlačit k řešení. Možná to bude znamenat řešit, jestli opravit chodník nebo zaplatit dětem jidlo, ale nikdy není na všechno. Pak se ukáže, co jsou lidé v obcích ochotní pro své děti udělat (nebo neudělat). Konec konců, proč by se obyvatelé nemohli sami zapojit třeba do drobných oprav v obci, aby ta měla peníze na kuchařky. Dřív byly "akce Z", dnes většina chce, aby se o jejich vlastní veřejný prostor staral kdokoliv, jen ne oni sami.

Já bych tchyni donesla jako dárek manželovy výsledky a lékařská doporučení před a po (samozřejmě s jeho souhlasem) s průvodním hezkým Vánočním přáním. Tam by bylo něco ve smyslu, že jí moc přeju, aby se svým synem strávila mnoho let ve zdraví a nechci, aby musela plakat nad vážně nemocným nebo mrtvým synem, proto mu musím vařit tak, jak doporučil lékař. Pokud máte děti, klidně je tam zahrnout (ve vztahu babička vnoučata). A dárky také podle dohody s manželem - přijmout s poznámkou, že peníze za ně se nám po prodeji budou hodit, nebo mlčet, prodat a až po Vánocích donést poděkování za přínos do domácnosti, klidně i s účtem, za kolik se prodalo. Pokud za míň, než tchyně nakoupila, pak poznamenat, že příště by tedy bylo lepší rovnou obálku. U jídla bych opět jela na zdravotní lince- vařím podle doporučení lékaře, moje tělo si už zvyklo, a i když je její kuchyně vynikající a vždy mi chutnala, nemůžu si to dát, protože moje tělo už to nesnese (tedy pokud je to pravda, jinak si myslím, že z jednoho jídla se tolik nepřibere, aby to bylo nutné odmítat).

Jenže při současné inkluzi to jinak nejde. Pokud bychom zvedli laťku, tak 1/3 dětí ze systému vypadne úplně a školu odchodí negramotné. Prvně se musí změnit tohle.

Jedná cesta je nabídnout dceři psychologické testy, které by jí mohly pomoct s rozhodováním. Druhá cesta je nechat ji být, může si zvolit obor, kde bude fungovat jinak, může jít cestou výzkumu, dělat obory, kde se s pacienty nepotká.

Jednoduché řešení- teď to nechat být, jen probrat s bratrem , zda bude ochoten

se o své dědictví s mámou podělit- a po babiččině smrti můžete oba mamince dát podíl, který by dostala, kdyby ji babička nevydědila.

Souhlas s článkem. Na začátku si otec řekl, co by pro syna chtěl, čas. A to taky dostal, jenže pak mu to bylo málo, chce víc a víc. Má pocit, že on má přece na víc nárok. Kdyby nebyla sbírka, chodil by do práce, a je otázka, na co všechno by synovi vydělal.

Normálně vím, že násobení a dělení má přednost, ale v tom čtverci mi to chvíli nedocházelo.

Tramvaj má jasný signál, že může jet rovně, takže odbočující auto jí musí dát přednost.

Problém je spíš naše " ode zdi ke zdi". Za mne- ponechat rodičovskou 3 roky, ponechat možnost, aby stát platil zdravotní pojištění za osobu stávající se o dítě do 7 let, když je někdo jiný uživí. A současně zvýhodnit částečné úvazky, pokud 1,0 seskládám ze 2-3 mít mírně zvýhodněné odvody státu, samozřejmě s nějakými mantinely, zlepšit možnosti dětských skupin- však stát nemusí vše hlídat do puntíku, do špatného prostředí většina rodičů své dítě nedá, aby mohli vydělávat.

Hezké komentáře. A přemýšleli jste někdy o tom, co by tihle lidé dělali bez dávek? Myslíte, že by měli míň dětí a chodili fo práce? Nebo by to s dětmi bylo podobné, ale živili by je mnohem spíš z různých drobných krádeží, jak to bylo v minulosti (když nebyl tenhle sociální systém - umělou zaměstnanost z dob ČSSR do toho počítám taky). A co je pro společnost výhodnější, pěstovat si kriminálníky, stíhat je, zavírat, živit a hlídat, nebo platit sociální dávky?

Možná jste si toho nevšiml, ale zdravotní pojišťovny už toto můžou dělat a dělají mnoho let.

Tak si říkám, kolik lidí četlo víc než nadpis. Ta dotyčná nerozporuje dobrý a láskyplný a pomáhající vztah s rodiči, jen říká, že se nejedná o dluh, tedy o něco, co jste povinni zplatit. Dluh ke zaplacení ve smyslu zaplacení zdravotní a sociální pomoci má stát - tito rodiče platili státu sociální a zdravotní daně, aby je stát dal potřebným a tady mají právo očekávat, že

jim to stát zplatí, až budou sami potřebné.

Článek v mnohém dobrý, ale v jednom je vidět určitá zkostnatělost - ve škole jsou hodiny, předměty, přestávky. Učila jsem se jiný způsob výuky čtení a psaní, Sfumato, a učitelka, která ho vymyslela, ho cca 10 let pilovala ve vyučování. Bez problémů ignorovala hodiny, předměty i přestávky ( ty dělala dle potřeby, ale tak, aby nerušili ostatní třídy, které jely klasiku), děti vše zvládly v propojení. Tohle jde bez větších potíží minimálně do 3. třídy, i když při inkluzi ne bez asistenta. Zákon i ŠVP to umožňuje, jen školy a učitelé si to raději přetavují do jim známých osnov, předmětů a 45 minutových vyučovacích hodin.

Je třeba vycházet z prognóz. Dnes jsou schopni vám říct, kolik lidí jakého pohlaví a věku zemře příští rok ve druhém čtvrtletí v okrese Blansko a seknou se max. v řádu jednotek. V tomhle jsou statistické předpovědi nyní velmi přesné.

Mohli by se inspirovat v Brně na Mendlově náměstí. Tam místo laviček dali jednotlivá sedátka kousek od sebe, bezdomovci už na nich ležet nemůžou, sedět se dá. Jen bych je nedělala z kovu, který se v létě rozpálí, ale z recyklovaného plastu.

Jediná možnost- ať vám maminka daruje byt nebo vám dá plnou moc, spojte se s dalšími " postiženými" a na schůzi prosaďte placený úklid. Vše je o dohodě.

Hejný není těžký, jen je jiný. Ve druhé třídě ( pokud to dělá od 1.) by vám to měla dcera být schopná vysvětlit. Pokud to neumí, nemá úkol dělat, jen tak učitel pozná, že tomu nerozumí.

Autobus - jezdí z 1 zastávky do další a nastupují a vystupují cestující. Děti si to nejprve zkoušejí ve třídě "na živo" a u toho počítají ( na A nastoupili 3, takže dál jeli ?, na B vystoupili 2 a 4 nastoupili, takže dál jeli ?,....) , pak s panáčky a počítají v hlavě, aby do autobusu neviděli, a na konci si ověří výsledek a pak jdou teprve na papír. Cílem je naučit řetězit sčítání a odečítání na přirozeném prostředí.

Sousedi- cílem je dosadit taková čísla, aby vždy 3 vedle sebe dávaly součet na špičce (např. špička 6, čísla 1,2,3,1 nebo 0,3,3,0 nebo 3,1,2,3). Cílem je zjistit, že existuje princip - čísla se musí od 4. opakovat ( pokud by sousedů bylo víc) a že jeden výsledek může vyniknout součtem různých čísel. Některé děti tady už dokonce zvládnou dosazovat i záporná čísla a zjistí, že řešení je mnohem víc. A pak by mojly být vedeny k tomu, aby to zkusily vysvětlit spolužákům.

Mmch, dyskalkulie s IQ opravdu nesouvisí.